Č. 9078.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva obecní (Slovensko): * Potvrzení ministrem vnitra ve smyslu § 13 zák. č. 233/20 (o prozatímní úpravě správy měst s regulovaným magistrátem na Slov.) podléhají též úředníci městských veřejných podniků v Košicích, pokud byli ustanoveni podle uherských zákonů, nařízení nebo městských statutů.
(Nález ze dne 18. února 1931 č. 2542.)
Prejudikatura: Boh. A 4425/25, 7493/28.)
Věc: Ludevít Sz. v K. proti ministerstvu vnitra o potvrzení ve službách města Košic.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 Ludevít Sz., knihvedoucí městských veřejných podniků v Košicích, podal dne 15. ledna 1923 u ministra pro Slov., dovolávaje se vl. nař. č. 335/22, žádost za potvrzení v dosavadním svém služebním postavení. Nař. rozhodnutím min. vnitra podle § 15 cit. vl. nař. žádosti té nevyhovělo.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí pro nezákonnost a vadnost řízení uvážil nss takto:
Nezákonnost spatřuje stížnost v tom, že st-1, jsa úředníkem měst. veř. podniků, zapsaných v obchodním rejstříku, je úředníkem obchodní firmy a jako takový ministerskému potvrzení vůbec nepodléhá, poněvadž zák. č. 243/22, resp. vl. nař. č. 335/22 se vztahují pouze na úředníky administrativní, pokud se týče na ony, kteří jsou zaměstnáni u města jako korporace veřejnoprávní, nikoli však na úředníky obchodních firem, třebas majitelkou těchto je některá korporace veřejnoprávní. I kdyby se však připustilo, že potvrzení potřebují i tito úředníci, mohlo by to po názoru stížnosti býti jen v tom smyslu, že jejich volba (ustanovení) vyžaduje schválení úřadu dozorčího, tedy úřadu župního, nyní zemského, takže by min. vnitra ani v tom případě nebylo kompetentní ve věci rozhodovati. — Námitka tato není důvodná.
Již v nál. Boh. A 7493/28 vyslovil nss právní názor, že potvrzení min. vnitra podle § 13 zák. o prozatímní úpravě správy měst s reg. magistrátem na Slov. č. 233/20 podléhají — s výjimkou úředníků, vyjmenovaných v § 1 tohoto zákona — všichni zaměstnanci měst s regulovaným magistrátem, pokud byli v den účinnosti zákona při městě ustanoveni podle uher. zákonů, nařízení a měst. statutů, a to bez rozdílu, jde-li o zaměstnance, ustanovené ve správě města anebo v městských podnicích, při těchto pak bez ohledu na to, podle jakých zásad jsou tyto podniky vedeny.
Poněvadž pak podle § 1 zák. č. 243/22 město Košice přestalo býti municipiem ve smyslu zák. čl. 21:1886 a podrobeno bylo předpisům o městech se zřízeným magistrátem, platí i pro všecky svrchu zmíněné zaměstnance města Košic, kteří v den, kdy zákon č. 243/22 nabyl účinnosti, t. j. podle § 31 zák. a §§ 1 a 20 prov. vl. nař. č. 335/22 dne 30. listopadu 1922, byli podle uher. zákonů, nařízení anebo měst. statutu ustanoveni, zákon o prozatímní úpravě správy měst s reg. magistrátem č. 233/20.
Že by st-l nebyl takovým zaměstnancem, t. j. ustanoveným již dne 30. listopadu 1922 a podle uher. zákonů, nařízení nebo měst. statutů, stížnost netvrdí, a nemohl proto nss bráti v pochybnost předpoklad žal. úřadu, že st-1 do okruhu těchto zaměstnanců náleží. Ale pak byl jako zaměstnanec městských podniků, tedy jako zaměstnanec města Košic, nejen ve smyslu vl. nař. č. 335/22, jež tak v druhém odstavci § 15 výslovně stanoví, nýbrž již ve smyslu zák. č. 243/22 a 233/20 povinen, podati žádost o potvrzení ve své službě a podléhal tedy potvrzení min. vnitra, třeba byl zaměstnancem měst. podniků, zapsaných v obchodním rejstříku a vedených způsobem obchodním; tato okolnost st-le z dosahu předpisů právě citovaných nevyjímá, když, jak svrchu řečeno, dle § 13 zák. č. 233/20 mají zapotřebí potvrzení min. vnitra všichni zaměstnanci města Košic, kteří byli ustanoveni podle uher. zákonů, nařízení nebo měst. statutů a toho st-l ohledně své osoby nepopírá.
Jsou proto vývody stížnosti, které mylným výkladem zákona snaží se dovoditi opak, bezdůvodny.
V dalším svém obsahu stížnost vytýká, že v nař. rozhodnutí nejsou pro nepotvrzení st-le uvedeny žádné důvody, čímž mu znemožněna obrana. Tento vytýkaný nedostatek odůvodnění byl by arciť podstatnou vadou ve smyslu § 6 zák. o ss a musil by vésti ke zrušení nař. rozhodnutí, kdyby st-l mohl ze zák. č. 233/20 pro sebe dovozovati nějaký právní a tedy stihatelný nárok, aby v dosavadní službě městské byl potvrzen. Takového nároku však, jak nss dovodil již v nál. Boh. A 4425/25, býv. zaměstnanci měst s reg. magistrátem na Slov. nemají, je-li tomu tak, pak nemohlo býti napadeným výrokem zasaženo do subj. práv st-lových ve smyslu § 2 zák. o ss, a nemůže si tento stěžovali ani do toho, že mu nebyly sděleny důvody, ze kterých nebylo jeho žádosti vyhověno.

Citace:

č. 9078. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 458-460.