Č. 9320.

Stavební právo (Čechy):* Osk není oprávněna na základě § 133 stav. ř. pro Čechy z moci dozorčí naříditi, aby výměr stav. úřadu, kterým bylo vzato na vědomí oznámení stavební změny nepatrnějšího rozsahu, byl doručen sousedu.
(Nález ze dne 12. června 1931 č. 9053).
Věc: František G. v M. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zřízení výkladního okna.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Městská rada v M. udělila st-li usnesením ze dne 6. května 1925 povolení k proražení otvoru z přízemní kavárenské místnosti v jeho domě v M. do volné štítné strany za účelem zřízení 2-8 m vysoké a 18 m široké výkladní skříně za určitých podmínek, jež však nejsou předmětem sporu. Povolení toto uděleno bylo ve smyslu § 28 stav. ř. Komis. šetření nebylo konáno; sousedé Antonín a Marie F. nebyli ani slyšeni, ani o udělení shora zmíněného povolení vyrozuměni.
Osk v M. zabývajíc se touto záležitostí, usnesla se v zasedání dne 6. prosince 1927, aby městskému úřadu v M. bylo uloženo, aby sousedu Antonínu F. doručil vyhotovení shora uvedeného usnesení městské rady ze 6. května 1925 a poskytl mu tím možnost uplatniti případné námitky proti stav. konsensu. Tento výrok odůvodnila osk v podstatě tím, že neuznává zřízení výkladního okna za pouhou opravu nebo stavební změnu menšího rozměru podle § 28 stav. ř., poněvadž provedená stav. změna, která ostatně ani stanoveným podmínkám zcela neodpovídá, dotýká se jak veřejných zájmů tak sousedských práv.
Městský úřad v M. sdělil výměrem z 22. prosince 1927 st-li, dodávaje mu současně v opise rozhodnutí osk ze 6. prosince 1927, že ve smyslu tohoto rozhodnutí usnesení městské rady ze 6. května 1925 bylo intimováno sousedu Antonínu F., aby mohl proti stav. povolení vznésti námitky. — St-l podal proti rozhodnutí osk ze 6. prosince 1927 rekurs, v němž namítal v podstatě, že osk jest podle § 133 stav. ř. povolána rozhodovati toliko jako stolice odvolací, nemůže však rušiti pravoplatná rozhodnutí I. stolice; v daném případě proti rozhodnutí I. stolice, které se nedotýká ani veř. zájmů ani sousedských práv Ant. F., nebylo odvolání podáno.
Žal. úřad zamítl rekurs z těchto důvodů: »Vybourání celkového výkladního okna o rozměrech 180 cm/280 cm na stranu do ulice sluší považovati za podstatnou stavební změnu podle odst. 7 § 27 stav. řádu, neboť stav. předmět mění se tím ve své fasádě a jest to změna, která vzhledem k rozsahu okna může míti vliv na pevnost stavení nebo která se může dotýkati zájmů veřejných, na př. estetických a konečně i vzhledem k poloze domu též práv sousedových (poměry komunikační). Nejde tedy o pouhou opravu neb stavební změnu způsobu nepatrnějšího, ke které dostačí, aby byla podle ustanovení § 28 stav. ř. stav. úřadu oznámena dříve, než se s ní počne. Pokud jde o námitku, že povolení stavební nabylo právní moci a že tudíž nebyla osk oprávněna rozhodovati, sluší upozorniti na to, že Josef F. je sousedem podle stav. řádu a jest tudíž ke stížnosti legitimován v tom případě, když jeho práva sousedská byla porušena. Jestliže stav. povolení o stavební změně, ke které je potřebí podle § 27 a násl. stav. řádu provedení řízení za účasti sousedů, bylo vydáno bez slyšení a obeslání st-le a bez jeho vyrozumění o povolení, zůstalo řízení po této stránce vadné a mohlo tudíž sousedem kdykoliv býti vzato v odpor«.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Usnesení osk ze 6. prosince 1927 presentuje se — neuvádějíc, že by vydáno bylo k odvolání strany — podle svého znění jako zákrok moci dozorčí. Tomu nasvědčují i správní spisy, z nichž není patrno, že by proti povolení městské rady ze 6. května 1925 bylo odvolání podáno. I žal. úřad pojal rozhodnutí osk za opatření moci dozorčí, neboť nevyvracel tvrzení rekursu, že proti rozhodnutí stav. úřadu I. stolice nebylo odvolání podáno. — K námitce stížnosti, že osk jest podle § 133 stav. ř. povolána rozhodovat toliko na základě podaného opravného prostředku, zabýval se nss otázkou, zda osk byla k uvedenému dozorčímu zákroku oprávněna v daném případě, kde odvolání vzneseno nebylo, a shledal toto:
Paragraf 133 stav. ř. pro Čechy ustanovuje, že okr. výborové mají v mezích působnosti, která jim po zákonu náleží, přihlížeti k obcím, aby náležitě vykonávaly a zachovávaly řád stavební. Normou stanovící meze působnosti okr. výborů jest zákon ze 16. dubna 1864 č. 7 z. z., který stanoví v § 99, že výboru okresnímu náleží rozhodovati, když se někdo odvolá z usnesení výboru obecního ve věcech, jež nejsou státem na obec přeneseny. Mohou tedy okresní výbory (osk) na základě § 133 stav. ř. činiti opatření jen tehdy, bylo-li k nim odvolání podáno. Nařídila-li proto v daném případě osk na základě § 133 stav. ř. — aniž k ní bylo odvolání vzneseno —, aby usnesení městské rady ze 6. května 1925, kterým vzato bylo na vědomí oznámení stavební změny nepatrnějšího druhu, bylo doručeno sousedu Antonínu F-ovi, učinila opatření, ke kterému po zákonu povolána nebyla.
Bylo proto nař. rozhodnutí, které zamítnuvši shora zmíněnou námitku rekursu, vychází z nesprávného právního názoru, že osk ve vylíčené situaci procesní ke zmíněnému dozorčímu zákroku povolána byla, zrušiti pro nezákonnost podle § 7 zák. o ss, aniž se nss mohl zabývati ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 9320. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 982-983.