Č. 9188.Řízení před nss-em. — Urbarialisté (Slovensko): Politická obec není legitimována stěžovati si k nss-u (jménem bývalých urbamíků) do rozhodnutí o vy vlastněni pozemků patřících »bývalým urbarníkům«. (Nález ze dne 11. dubna 1931 č. 5560.) Věc: Obec H. proti zemskému úřadu v Bratislavě o vyvlastnění pozemků podle zákona o stavebním ruchu. Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná. Důvody: Okr. úřad v T. nálezem ze 7. května 1928 vyvlastnil na základě §§ 4 a 5 zák. č. 44/27 o stav. ruchu ve prospěch Michala a Marie H. jakož i Floriána a Ludmily Š. v H. pozemky v nálezu tom blíže uvedené a náležející vlastnicky býv. »urbarníkům výsadním a želiarům« jmenované obce. Odvolání, jež z nálezu tohoto podalo obecní zastupitelstvo v H. jako zástupce býv. urbárských spolumajitelů, žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl z důvodů věcných. Maje jednati o stížnosti, musil nss zkoumati z povinnosti úřední nejprve legitimaci obce k podání stížnosti. V tomto směru dospěl pak k tomuto závěru: Jak patrno z nař. rozhodnutí ve spojitosti s vyvlastňovacím nálezem prvé stolice, vycházel žal. úřad z předpokladu, stížností nepopřeného, že totiž pozemky, o jichž vyvlastnění jde, náležejí vlastnickým právem »býv. urbárníkům a želiarům«. Ani ze spisů správních, ani ze stížnosti není však s dostatečnou jasností patrno, jaké právní povahy jest onen útvar, jehož pozemky jsou v daném případě předmětem vyvlastnění. Vzhledem k platnému právnímu řádu může jíti jen o společenstvo býv. urbarialistů buď podle §§ 25 a násl. uh. zák. čl. XIX:1898 nebo podle uh. zák. čl. X:1913. Avšak ať již je tomu tak či onak, v žádném z těchto případů nebyla legitimována obec stěžovati si do nař. rozhodnutí. Že obec nebyla legitimována stěžovati si ve vlastním jméně, vyplývá z toho, že vyvlastněním pozemků, jež náležejí vlastnicky jinému právnímu subjektu — a tím jest společenstvo býv. urbarialistů v každém případě — nemůže býti ve svých právech dotčena (§ 2 zák. o ss). Otázkou, zda by mohla vystupovati jako plnomocník jmenovaného společenstva, nemusil se nss zabývati již proto, že obec se na nějaké zmocnění společenstva neodvolává a také žádnou plnou moc jeho nepředkládá. Zbývá tedy jen zkoumati, zda snad nebyla obec oprávněna jménem společenstva vystoupiti jako jeho zákonný zástupce. Tu pak jest rozeznávati: 1. Jde-li o právní útvar podle zák. čl. XIX:1898, je podle § 26 tohoto zák. k zastupování tohoto právního útvaru vůči soudům a úřadům — a tedy také k podávání stížností k nss-u jménem onoho útvaru — povolán jeho předseda a jen ve výjimečných případech může zastupováním společných držitelů býti pověřen také zvláštní, k tomu účelu zvolený společný zmocněnec. O tom, že by tato zákonná representace mohla býti vykonávána bez zvláštního zmocnění obcí, není v zákoně ani zmínky. 2. Společenstvo ve smyslu zák. čl. X:1913 je podle § 45 tohoto zák. jak ve sporných tak i nesporných věcech vůči úřadům zastupováno svým předsedou. Podle § 49 bodu 10 cit. zák. jest mimo to třeba, aby na vznesení sporu — a tedy také na podání stížnosti k nss-u (srov. nál. Boh. A 8569/30) se usnesla valná hromada. V § 56 cit. zák. se sice připouští, že stanovy mohou upustiti od stanovení orgánů povolaných k zastupování společenstva a k výkonu učiněných usnesení, a že mohou na jejich místě svěřiti působnost předsedovu obecnímu rychtáři, působnost výboru obecnímu představenstvu (nyní tedy obecní radě) a působnost valné hromady obecnímu zastupitelstvu, avšak i v tomto směru je volnost stanov omezena zákonem, neboť podle § 56 cit. zák. právě na obecní zastupitelstvo nesmí býti přenesena některá usnesení, vyhražená v § 49 valné hromadě, a mezi nimi jest uveden také bod 10, t. j. usnášení o vznesení sporů. I kdyby tedy v daném případě stanovy společenstva urbárníků měly výjimečné ustanovení ve smyslu § 56 cit. zák., nebyla by obec legitimována podati jako zákonný zástupce urbárníků stížnost k nss-u. Z vývodů těchto se tedy podává, že stěžující si politická obec nebyla v žádném případě legitimována bráti nař. rozhodnutí v odpor stížností k nss-u, pročež slušelo stížnost její odmítouti jako nepřípustnou.