Č. 9288.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: * Ustanovení § 136 zák. č. 184/28 o tom, že vrácení pojistného tam blíže uvedeného nelze vyžadovati, je použiti i ve sporech, které vyvolány byly před 24. listopadem 1928, t. j. před účinností tohoto ustanovení.
(Nález ze dne 26. května 1931 č. 14589/29.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna ve Znojmě proti zemskému úřadu v Brně o nemocenské pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Firmě »Josefa Pf. vdova« předepsala stěžující si pojišťovna nemocenské pojistné za zaměstnance a to za měsíc červenec 1926. Do výměru si firma stěžovala, poněvadž nemocenské pojistné předepsáno bylo vždy za 7 dnů v týdnu, ač zaměstnanci jen po 6 dnů v týdnu pracovali. Městská rada ve Znojmě výměrem z 18. srpna 1927 stížnosti vyhověla a vyslovila, že pojišťovna tím, že předepsala pojistné nemocenské za 7 místo za 6 pracovních dnů v týdnu, porušila zákon; dále vyslovila, že jest ve smyslu § 174 zák. o soc. pojištění povinna přeplatek, pakli pojistné bylo již zaplaceno, vrátiti. Z výměru toho odvolala se stěžující si pojišťovna, a během odvolacího řízení poukázala na ustanovení § 136 zák. č. 184/28, z něhož dovozovala, že není povinna nic vráceti. Odvolání to zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím a podotkl, že poukaz na ustanovení § 136 zák. č. 184/26 jest neodůvodněn, jelikož ustanovení tohoto nelze použiti na spory zahájené před účinností tohoto ustanovení.
O stížnosti namítající jedině, že st-lka není povinna přeplatek vraceti, uvážil nss toto:
Stížnost vytýká, že nař. rozhodnutí odporuje ustanovení § 136 zák. č. 184/28, které stanoví, že vrácení pojistného, jež bylo placeno za dobu až do 30. června 1927 na podkladě odchylném od obsahu § 12 odst. 1—3, a § 160 zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří ve znění novely nelze vyžadovati. Že jde o vrácení pojistného, které toto ustanovení má na mysli, nebylo a není na sporu. Na sporu je jen otázka, zda lze použíti ustanovení toho na spory zahájené před účinností ustanovení § 136 zák. č. 184/28, jak tvrdí stížnost, či nelze-li ho na ně použiti, jak má za to úřad žal. Při řešení této sporné otázky vycházel nss z těchto úvah:
Právním podkladem zavazujícím pojišťovnu k vrácení pojistného jest ustanovení § 174 zák. č. 221/24 o pojištění zaměstnanců, který stanoví v odstavci 2. větě 1.: Neprávem přijaté pojistné vrátí pojišťovna se 4% úroky. Další věta pak stanoví, že zaměstnavatel může vyžadovati vrácení části pojistného, kterou zaplatil ze svého, zaměstnanec pak vrácení části, jež mu byla sražena se mzdy. Znění tohoto odstavce nedoznalo vydáním zák. č. 184/28 změny. Ale ustanovení jeho bylo modifikováno § 136 zák. č. 184/28, který povinnost pojišťovny, vrátiti neprávem přijaté pojistné, omezil, sprostiv pojišťovnu povinnosti vrátiti pojistné, jež bylo placeno za dobu až do 30. června 1927 na podkladě odchylném od obsahu § 12 odst. 1. až 3. a § 160 ve znění novely svým ustanovením, že vrácení tohoto pojistného nelze vyžadovati. To je po názoru nss-u smysl ustanovení § 136 zák. č. 184/28 a mylně vykládá si je žal. úřad, který má za to, že § 136 ustanovuje pouze, že od jeho účinnosti, t. j. od 24. listopadu 1928 nemůže strana nárok na vrácení uplatniti a proto ovšem důsledně v nař. rozhodnutí vyslovuje, že ustanovení § 136 nelze použíti na spory před účinností zák. č. 184/28 vzniklé. K názoru tomu dospěl nss těmito úvahami:
Ustanovení § 136 novely je v souvislosti s ustanovením § 174 zák. č. 221/24. V obou §§ užívá zákonodárce slova »vyžadovati«, výrazu to v právnické nomenklatuře nezvyklého. Z prvé věty 2. odst. § 174, kde se praví, že pojišťovna vrátí neprávem přijaté pojistné se 4%, jest usuzovati, že jakmile bylo zjištěno resp. pravoplatně rozhodnuto, že placeno bylo pojistné za osobu pojistné povinnosti nepodléhající, nebo že placeno bylo více, než zákon předpisuje, je pojišťovna povinna vrátiti, co neprávem přijala, aniž by vyčkávala teprve uplatnění nějakého nároku na toto vrácení. Proto také v další větě se nepraví, že zaměstnavatel resp. zaměstnanec jest oprávněn uplatniti nárok na vrácení zaplaceného příspěvku nebo že jest oprávněn jej požadovati, nýbrž užívá zákonodárce slova vyžadovati, slova, které má význam nikoli jen procesní, nýbrž i materielně právní, znamenajíc tolik jako chtíti, aby bylo vráceno. A téhož slova vyžadovati užívá zákonodárce i v § 136 novely. Ježto jde v § 136 o modifikaci zásady vyslovené v § 174 zák. č. 221/24, že neprávem přijaté pojistné pojišťovna je povinna sua sponte, nečekajíc na žádost strany, vrátiti, je nutno slova v § 136 novely použitá: nelze vyžadovati vykládati stejně jako v § 174 zák. č. 221/24. Znamenají netoliko, že od účinnosti § 136 zák. č. 184/28 nikdo nemůže uplatniti nárok na vrácení pojistného v tomto ustanovení zmíněného, ale že nikdo vrácení pojistného toho na pojišťovně již nesmí chtíti, vrácení to na ní vymáhati. I tu slovo vyžadovati má na mysli nikoli jen uplatnění nároku, nýbrž zejména i konečnou jeho realisaci t. j. skutečné vrácení neprávem zaplaceného příspěvku. Zákonodárce chtěl nejen zabrániti, aby po účinnosti ustanovení § 136 nevznikly nové spory o tom, je-li pojišťovna povinna vzhledem na ustanovení § 174 zák. č. 221/24 vrátiti nějaké pojistné zaplacené před 30. červnem 1927, nýbrž chtěl odstraniti i všechny spory již pendentní a volil proto slova »nelze vrácení vyžadovati« a nikoli pouhá slova »nelze uplatniti nárok na vrácení«.
Úvahami těmi dospěl nss k závěru, že nař. rozhodnutí vykládá mylně ustanovení § 136 zák. č. 184/28, má-li za to, že ustanovení toho nelze použíti na spory, jež zahájeny byly před účinností tohoto zákona a důsledkem toho nařizuje stěžující si pokladně, aby vrátila přeplatek vzniklý tím, že zúčastněná strana za měsíc červenec roku 1926 platila za své zaměstnance pojistné nemocenské za 7 dnů v týdnu. Proto bylo rozhodnutí žal. úřadu v části stížností jedině naříkané, pokud totiž nařizuje st-lce vrácení přeplatku nemocenského pojistného, zrušeno pro nezákonnost.

Citace:

č. 9288. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 917-919.