Č. 9324.

Zaměstnanci veřejní: * Podle ustanovení § 193 odst. 1. zák. č. 103/26 nelze přiznati nároku na doplňovací přídavek s ohledem na manželku zřízencům, jejichž manželka byla v den 31. prosince 1925 samostatně výdělečně činná, třebas se později této výdělečné činnosti vzdala.
(Nález ze dne 15. června 1931 č. 2723/30.)
Věc: František B. v Bratislavě proti ministerstvu pošt a telegrafů o doplňovací přídavek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím odepřen byl st-li v cestě instanční nárok na doplňovací přídavek ženatých podle § 193 plat. zák. v podstatě z toho důvodu, že podle § 193 odst. 1 plat. zák. se přídavek ten nově stanoví jen tehdy, měl-li ten který zaměstnanec nárok na jednotný drahotní přídavek podle II. nebo vyšší rodinné třídy hned ke dni 1. ledna 1926, kdežto st-li při převodu do nových platů podle plat. zákona doplňovací přídavek ženatých přiznán nebyl, ani naň st-l neměl nárok, ježto jeho manželka byla výdělečně činná.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Podle § 193 odst. 1 plat. zák. obdrží »(1.) zřízenci, kteří měli v den před účinností tohoto zákona nárok na jednotný drah. přídavek podle II. nebo vyšší rodinné třídy, nebo kterým by tento nárok příslušel v den před účinností zák., kdyby nebylo ustanovení § 6 II. a § 7 zák. č. 394/22, při převodu do nových platů doplňovací přídavek« v částkách tam blíže stanovených.
Druhá alternativa tohoto předpisu týká se případů, ve kterých nastala změna rodinného stavu v době od 1. ledna 1923 do 11. prosince 1925 resp. ve kterých státní zaměstnanec nastoupil službu státní teprve po 31. prosinci 1922. O takovéto případy však v daném sporu nejde. Na sporu jest naopak jen otázka, zda doplňovací přídavek ženatých přísluší zřízenci, který v den před účinností platového zákona neměl jednotného drahotního přídavku podle vyšší rodinné třídy, ježto jeho manželka byla ustanovena ve službě veřejné, když za účinnosti platového zákona překážka tato odpadne.
Stížnost namítá v podstatě, že zaměstnání manželky státního zaměstnance ve veř. službách není okolností, která podle zákonných ustanovení, platných před vydáním plat. zákona, nárok na (vyšší) drahotní přídavek vylučovala, nýbrž že zaměstnání takové jest jenom dočasnou překážkou, která nárok jen dočasně staví, takže vyskytnutí se nebo odpadnutí takové překážky nemá vlivu na podstatu nároku samotného, nýbrž pouze na dočasné jeho uplatnění. Má-li tedy žal. úřad za to, že v den účinnosti plat. zákona nesmí tu býti ani žádná překážka, která uplatnění nároku pouze dočasně překáží, jest prý tento výklad § 193 odst. 1 plat. zák. nesprávný, jak prý plyne i z předpisu § 193 odst. 2 plat. zák., který výslovně počítá s dočasnými změnami, které i v nároku na doplňovací přídavek mohou nastati vyskytnutím se okolností, jež nárok vylučují. Jakmile překážka taková odpadne, obživne prý nárok v plné síle. Nss nemohl stížnosti dáti za pravdu.
Z ustanovení § 193 odst. 1 plat. zák. plyne, že doplňovací přídavek ženatých jest vázán na předpoklad, aby dotyčný zřízenec měl v den před účinností plat. zákona nárok na jednotný drahotní přídavek podle II. nebo vyšší rodinné třídy. Nárok na jednotný drahotní přídavek upraven byl předpisy §§ 5 a 6 zák. č. 394/22. Podle zákonných předpisů uvedených v § 5 cit. zák. stanoví se výše jednotného drah. přídavku podle rodinných tříd; třídy tyto uvedeny jsou ve čl. V. vl. nař. č. 34/23. Výše drah. přídavku byla tedy závislá na okolnostech, které byly směrodatný pro určení rodinné třídy v době splatnosti té které částky.
V odstavci 3. stanoví však § 6 I. cit. zák., že ženatým státním zaměstnancům, jejichž manželky jsou samostatně výdělečně činné, přísluší drah. přídavek ve výměře stanovené pro zaměstnance ovdovělé. Tím tedy po zákonu samém je stanoveno, že státní zaměstnanec, jehož manželka je samostatně výdělečně činná, má nárok na jednotný drah. přídavek podle rodinné třídy zaměstnanců ovdovělých a tedy ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance, tudíž bez ohledu na manželku. Výdělečná činnost manželky je důvodem, který nárok na vyšší jednotný drah. přídavek přímo vylučuje, a nelze ji považovati toliko za okolnost, která nárok na vyšší drahotní přídavek pouze staví. Plyne to i z odst. II. § 6 cit. zák., kde se mluví o požadavku vyššího přídavku než podle II. rodinné třídy, o zániku nároku na tento přídavek a o potřebě prokázati podmínky nároku. K podmínkám nároku pak nesporně patří, aby tu nebyl vylučující důvod, jakým je na př. samostatná výdělečná činnost manželčina.
Ani z předpisu § 193 plat. zák. nelze dovoditi nároku st-lem tvrzeného. Především jest nárok na přiznání doplňovacího přídavku ženatých vázán na předpoklad, že nárok na vyšší jednotný drah. přídavek příslušel v den před účinností plat. zákona, t. j. v den 31. prosince 1925. Z té okolnosti, že § 193 plat. zák. je zařazen do přechodných ustanovení, jednajících o převodu do nových platů a že tedy měl podchytiti stav, jaký tu byl u toho kterého zaměstnance v den 31. prosince 1925, plyne, že nelze pro odůvodnění tohoto nároku přihlížeti k okolnostem, které nastaly teprve po 1. lednu 1926, ledaže by tu bylo nějaké opačné ustanovení zákonné. Ani z § 193 odst. 2 plat. zák. nelze a contrario dovozovati, že v takovém: případě, jako je st-lův, — kde st-l pro okolnosti v § 193 odst. 2 plat. zák. uvedené neměl nároku na vyšší drah. přídavek a tudíž také ne nárok na doplňovací přídavek, — nárok takový později mohl vzniknouti, když dodatečně odpadl důvod zmíněného druhu. Po názoru nss-u bylo by bývalo potřebí zvláštního zákonného ustanovení, aby nárok st-lem dovozovaný byl založen, a sice ustanovení asi podobného jako jest vyloučení důsledku předpisu § 6 odst. II. a § 7 zák. č. 394/22, které je výslovně v § 193 odst. 1 plat. zák. normováno.
Také z té okolnosti, že doplňovací přídavek ženatých se postupně zmenšuje a že v případech v § 193 odst. 2 uvedených docela odpadne, plyne, že přídavek ten sleduje účel, aby zabráněno bylo při převodu do nových platů okamžitému snížení dosavadních služebních příjmů, a není tedy — vyjímajíc výhradu v § 193 odst. 1 plat. zák. výslovně uvedenou — tohoto zákonného důvodu v těch případech, ve kterých vyšší jednotný drah. přídavek státnímu zaměstnanci nepříslušel.
Ze všech těchto úvah dospěl nss k názoru, že předpis § 193 odst. 1 plat. zák. dlužno vykládati striktně a že nelze přiznati nárok na doplňovací přídavek s ohledem na manželku oněm zřízencům, jejichž manželka byla v den 31. prosince 1925 samostatně výdělečně činná, třebas se později této výdělečné činnosti vzdala.

Citace:

č. 9324. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 991-993.