Č. 9359.

Cesty (Slezsko). — Řízení před nss-em: Jsou jednotliví občané jako uživatelé okresní silnice po případě jako poplatníci nebo jako adjacenti legitimováni ke stížnosti na nss do rozhodnutí o přeložení části okresní silnice?
(Nález ze dne 9. září 1931 č. 12852.)
Prejudikatura: Boh. A 5613/26, 6276/27.
Věc: Anna G. a spol. v T. (adv. Dr. Emil Goliat z Mor. Ostravy) proti zemské správní komisi pro Slezsko v Opavě (za zúč. Báňskou a hutní společnost adv. Dr. Jar. Hainpl z Mor. Ostravy) o přeložení okresní silnice.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Nař. vynesením vyhověla zsk v Opavě návrhu okresní silniční správní komise v Č. na přeložení části okresní silnice S.-L.
Maje rozhodnouti o stížnostech do tohoto vynesení podaných, musil nss především zjistiti, co jest jeho obsahem. Vynesení toto obsahuje rozhodnutí, kterým okresní silnice II. tř. S.-L. od km 4758 až do km 5431 se podle § 6 odst. 2 zem. silničního zákona slezského č. 33/1898 ve smyslu vyloženého projektu překládá a námitky st-lů v řízení správním proti přeložení vznesené zamítají.
Při svém rozhodování musil nss míti na mysli povahu vlastní své jurisdikce, která jest mu zákonem č. 3/18 přikázána. Podle tohoto zák. ve spojení s §em 2 zák. o ss jest nss povolán poskytovati ochranu toliko subjektivním právům st-lovým, jež byla rozhodnutím správního úřadu zkrácena a nemůže tedy chrániti pouhé, byť i vážné zájmy st-lů, nýbrž jen takový zájem, který jest právním řádem uznán jako jejich subj. právo. Bylo proto nutno především zodpověděti otázku, zdali přeložením nebo zrušením trasy veřejné okresní silnice může jednotlivec vůbec býti zkrácen ve svém subj. právu. Zkrácení takové mohlo by nastati jen tehdy, jestliže a pokud jednotlivci přísluší právní nárok na zachování dosavadní komunikace, zde okresní silnice. Otázka tato jest však jak v právnickém písemnictví, tak i v judikatuře jednomyslně zodpověděna záporně v ten smysl, že z věnování silnice veřejnému užívání jednotlivci právní nárok nevzchází. Stačí odkázati na Hoetzlův článek Wegerecht str. 958 v Mischler-Ulbrichově: Oest. Staatsworterbuch, z judikatury uvésti na příklad Budw. 1932 A, 2837 A. Důsledně nepokládá se ani zrušení veřejné silnice za tak zvanou »věc stran« »Parteisache« a uživatelům veřejné silnice nepřiznává se v řízení o zrušení a ovšem i o přeložení postavení strany procesní (srov. Budw. 2536 A, 6063 A); z toho následuje, že proti výroku o zrušení veřejné silnice nenáleží uživatelům právo stížnosti k nss (srov. Budw. 14825/1900).
Ze zásady této, jež podává se z povahy obecného užívání veřejné komunikace, slušelo by ovšem, připustiti výjimku tehdy a potud, jestliže a pokud positivní předpis zákonný jednotlivým uživatelům v tomto řízení o zrušení nebo přeložení veřejné komunikace postavení strany přímo nebo nepřímo přiznává, anebo jim neb aspoň některým z nich právo na zachování dosavadního stavu silnice jednou zřízené přímo nebo aspoň nepřímo uznává.
St-lé snaží se ovšem dovoditi z ustanovení § 6 odst. 4 cit. zák. č. 33/1898, že jim podle tohoto předpisu zákonného postavení strany procesní v řízení o přeložení řečené okresní silnice přísluší. V dovolaném předpisu zákonném se stanoví, že usnesení o zařazení a zrušení okresní silnice I. nebo II. třídy má předcházeti jednání s účastníky. V daném případě nejde ovšem o zrušení, nýbrž o pouhé přeložení okresní silnice, na něž se cit. ustanovení § 6 odst. 4 již proto nemůže vztahovati, poněvadž o přeložení silnice okresní dáno jest ustanovení zvláštní, obsažené v § 6 odst. 2, kde předchozí jednání s účastníky předepsáno není. Leč i kdyby snad slušelo připustiti, že předpis o předchozím jednání s účastníky dlužno vztahovati i na přeložení silnice, je třeba vyšetřiti, který okruh osob má zákon na zřeteli, když mluví o jednání s »účastníky«. Výraz tento nelze vytrhnouti z jeho souvislosti s ostatními předpisy zemského silničního zákona z r. 1898. Ze srovnání předpisů § 6 s předpisy § 7 odst. 1, 8, 9, 14 odst. 1, a ostatně i ze srovnání předpisů §§ 4 a 5 druhého silničního zákona slezského o stavbě a udržování silnic příjezdních k nádraží č. 12/1873 vyplývá však s dostatečnou jasností, že zákon výrazu »účastníci« neužívá k označení neurčitého počtu uživatelů okresní silnice, nýbrž že má na mysli jen členy tak řečené konkurence silniční, t. j. ony subjekty, které jsou povinny nésti břímě silniční, to jest náklad na zřízení a udržování silnice.
Správnost tohoto výkladu potvrzuje i úvaha, že kdyby zákonodárce byl měl na mysli i uživatele silnice, byl by musil okruh uživatelů, kteří k jednání mají býti přibráni, blíže označiti, neboť jinak nebylo by možno činiti mezi uživateli rozdíl, přibírati však všecky uživatele je podle povahy věci zhola nemožno. Jsou to tedy jen řečení konkurenti, kteří zásadně mohou jako takoví v řízení o zrušení a po případě i přeložení okresní silnice jakožto strany procesní vystupovati a ochrany svých přípravných práv před tímto soudem se dovolávati. St-lé však nevystupují v tomto sporu jako konkurenti, nýbrž jako uživatelé silnice okresní a nemohou tedy o ustanovení § 6 odst. 4 cit. zák., i kdyby se toto ustanovení vztahovalo také na přeložení okresní silnice, svou věcnou legitimaci opírati.
Nezakládá-li se však věcná legitimace st-lů na předpisu zákonném, jehož se stížnost dovolává, dalo by se jejich právo na účast v řízení o přeložení silnice, tedy jejich postavení strany procesní v řízení tomto, vyvoditi již jen z nějakých zvláštních práv užívacích k silnici okresní, která — jako zejména tak zvaná práva adjacentská —, přesahujíce míru obecného užívání každému přístupného, svou právní povahou od tohoto obecného užívání (usus communis) se liší. St-lé však takovýchto zvláštních práv užívacích se nedovolávají a neuvádějí ani skutečností, z nichž by takováto zvláštní práva mohla plynouti. Zejména neuplatňují žádných zvláštních práv užívacích, jež by se snad dala vyvoditi z nabytých oprávnění stavebněprávních (srov. Budw. 2408 A, 4188 A a j.), poukazujíce toliko k dosavadním svým možnostem komunikačním, jež budou jim přeložením silnice odňaty nebo aspoň zhoršeny. Lze sice uznati a v judikatuře nss-u se také uznává (srov. Boh. A 5613/26, 6276/27), že adjacent veřejné komunikace nesmí změnou nebo zrušením dosavadní trasy veřejné komunikace býti připraven o svůj jediný přístup a příjezd, ale právě toto zvláštní právo užívací, které by v daném případě mohlo jedině přijíti v úvahu, st-lé neuplatňují, buď výslovně přiznávajíce (jako A. G., František St., T. P.) neb aspoň nepopírajíce správnost skutkového zjištění, že přístup a příjezd k jejich nemovitostem přeložením silnice zamezen jim nebude. Co st-lé proti přeložení silnice uplatňují, jsou toliko určité komunikační a hospodářské výhody, které jim z dosavadní polohy veřejné okresní silnice fakticky plynou, na jejichž zachování však jim žádný předpis zákonný ani přímo ani nepřímo práva nedává.
Jeden ze st-lů, Pavel St., béře přeložení okresní silnice v odpor také jako poplatník, tvrdě, že zvýší se tím břemena poplatnická. Bylo proto zkoumati, do jaké míry slezský silniční zákon č. 33/1898 práva poplatníků silničních okresů uznává. Práva tato zakládají se toliko na předpisu § 25 cit. zák. a záležejí jen v právu námitek proti rozpočtu a výročním účtům okresního silničního výboru. Přeložení a zrušení okresní silnice není však vůbec předmětem usnášení okresního silničního výboru a není tedy takováto disposice s tělesem silničním předmětem rozpočtu neb účtů. Podle § 6 cit. zák. jest usnesení o přeložení a zrušení výslovně vyhraženo zem. výboru, resp. zemskému sněmu s císařským schválením, a okresní silniční výbor zaujímá v tomto řízení jen postavení účastníka. Proti řečeným aktům zv (zem. sněmu) však zákon poplatníkům silničního okresu žádného opravného prostředku nedává, uznávaje, jak právě bylo řečeno, v tomto řízení zásadně za strany jen konkurenty (silniční okresy, obce) a jen tito jsou povoláni zájmy svých poplatníků hájiti. Ježto tedy st-lé neprokázali, že nař. rozhodnutím byli v nějakém svém subj. právu zkráceni, jeví se stížnosti, tvrdící zkrácení subj. práv st-lů, bezdůvodnými, takže nss neměl možnosti poskytnouti jim ochranu proti tvrzeným újmám, a neměl ovšem ani příčiny zabývati se procesními a věcnými námitkami ve stížnostech uplatněnými.
Pokud by konečně dala se nějakým způsobem sestrojiti legitimace st-lů aspoň k námitce, že nař. rozhodnutí je zmatečné pro nepříslušnost zsk, a to z té příčiny, že o zrušení okresní silnice přísluší rozhodovati zemskému sněmu se schválením císařovým, na jehož místo podle § 64 úst. listiny vstupuje schválení vládní, slušelo by na to odpověděti, že v daném případě nejde o zrušení, nýbrž o pouhé přeložení silnice, neboť okresní silnice S.—L. jako celek se neruší, nýbrž toliko v jednom svém úseku překládá. O takovémto přeložení rozhoduje však zsk podle § 6 odst. 2 cit. zák. samostatně.

Citace:

č. 9359. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 1069-1072.