Č. 9065.

Zaměstnanci veřejní: * Výše požitků státního zaměstnance nemá sama o sobě významu pro určení služebního pořadí podle § 20 zák. č. 103/26.
(Nález ze dne 12. února 1931 č. 2189.)
Prejudikatura: Boh. A 2071/23.
Věc: Alois D. v B. proti ministerstvu školství a národní (vrch. min. komisař Jan Pokorný) o pořadí v osobním stavu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle výnosu min. škol. ze 17. března 1928 byl st-li, vrch. rektorátnímu komisaři při vys. škole zemědělské v Brně, prostřednictvím rektorátu této vys. školy dán k nahlédnutí osobní stav právních úředníků kanceláří vys. škol, podle něhož byl st-l zařaděn na sedmé místo, a to za inženýra Jindřicha M. Do tohoto zařádění vznesl st-1 námitky.
Min. škol. nař. výnosem těmto námitkám nevyhovělo s tímto odůvodněním: Vrchnímu rektorátnímu komisaři inž. Jindřichu M. bylo propůjčeno vládou služební místo v 5. platové stupnici s platností ode dne 2. prosince 1926, kdežto st-li teprve s platností ode dne 1. ledna 1927. Náleží tudíž inž. M. pořadí před st-lem, poněvadž ve smyslu ustanovení § 20 plat. zák. vykazuje delší služební dobu, ztrávenou v téže služební třídě na služebním místě téže, t. j. 5. platové stupnice. Namítaná st-lem okolnost, že má vyšší stupeň služného než inž. M., jest pro přiznání služebního pořadí bez právního významu. Rovněž jest bez právního významu skutečnost st-lem tvrzená, že byl st-l v Úředním listě při vyhlašování jmenování uveden před inž. M.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Podle § 20 odstavce 1 plat. zák. č. 103/26 »určuje se služební pořadí úředníků délkou služební doby ztrávené ve vlastnosti definitivně ustanoveného úředníka v téže služební třídě na služebních místech téže platové stupnice« ... Při tom se podle odstavce 2. téhož paragrafu »nepřihlíží k době, která není započítatelná pro zvýšení služného«".
Stížnost má za to, že zákon, poněvadž nemluví v odstavci 1 § 20 o »době skutečně ztrávené ....« a poněvadž obsahuje v odstavci 2 § 20 výluku shora uvedenou, má tu na mysli také dobu započtenou pro vyměření platu resp. dobu resultující z výše platu úředníku příslušejícího. Z toho dovozuje stížnost, že st-li přísluší pořadí před Ing. M., poněvadž Ing. M. měl k 31. prosinci 1927 služné 5. platové stupnice stupně a) s přebytkem 1 roku 30 dnů pro postup do stupně b), kdežto st-1 měl již 1. ledna 1927 služné páté platové stupnice stupně b) s přebytkem 2 roků 6 měsíců pro postup do stupně c), takže st-l měl koncem prosince 1927 pro zvýšení služného v 5. platové stupnici započteno 5 1/2 roku, Ing. M. však toliko 1 rok a 1 měsíc, st-1 tedy že měl koncem prosince 1927 služební dobu v 5. platové stupnici o 4 roky a 5 měsíců delší než Ing. M.
Tento názor stížnosti není správný. Naopak jde ze znění odst. 1. § 20 zák. č. 103/26 (arg. odst. 1. § 20 zák. č. 103/26»délka služební doby ztrávené ve vlastnosti.....«), že rozhoduje tu doba služby, kterou úředník odbyl jako skutečně v dotyčné služební třídě ustanovený a že veškeré doby fiktivní tu nepřicházejí v úvahu. Zejména je tu sama o sobě také bezvýznamná výše služného, které úředníku po jeho ustanovení na místo dotyčné služební třídy náleží, neboť výše služného řídí se předpisy jinými, zejména ustanoveními § 17 odst. 4 a 5 zák. č. 103/26; tyto výjimečné předpisy, platící jedině pro určení výše služného, nemohou však právě proto, že platí jenom pro určení výše služného, býti rozšiřovány na relace jiné, zejména nikoliv na určení služebního pořadí podle § 20.
Opaku nelze dovoditi ani z odst. 2 § 20; neboť předpis ten má jenom ten význam, že z doby, která by byla podle 1. odstavce § 20 významnou pro určení služebního pořadí, zůstává přes to pro tento účel mimo zřetel doba, která podle jinakých předpisů (srov. § 16 zák. č. 103/26 a starší předpisy, na příklad § 50 odst. 1 in fine, § 54, § 93 bod b) služ. pragm. z roku 1914) není započítatelná pro zvýšení služného; z tohoto výjimečného předpisu odst. 2 § 20 nelze však činiti zpětný závěr, jakoby veškerá doba, která je započítatelná pro zvýšení služného, musela míti význam také pro určení pořadí podle prvého odstavce § 20.
Nutno tedy zkoumati, kdo z obou interesentů měl k 31. prosinci 1927 delší služební dobu ztrávenou (skutečně odslouženou) ve vlastnosti definitivně ustanoveného úředníka služební třídy 1b) na služ. místě 5. plat. stupnice. Po té stránce jde však ze správních spisů, že sice jak st-l, tak Ing. M. byli ustanoveni definitivně na služební místa služební třídy 1b) a platové stupnice páté usnesením vlády ze 14. prosince 1926, že však podle výslovného obsahu tohoto usnesení se tak stalo u st-le s platností teprve od 1. ledna 1927, u Ing. M. však s platností již od 2. prosince 1926.
K takovému různému určení platnosti propůjčení služebního místa 5. platové stupnice byla ovšem vláda oprávněna, poněvadž propůjčení místa (jmenování, povýšení) jest — pokud snad opak není v tom kterém případě výslovně zákonem stanoven, čehož však zde není — ponecháno orgánu jmenujícímu, tudíž v daném případě podle § 88 lit. c) úst. listiny vládě, která také není nijak omezena v tom, jakou časovou účinnost, po případě zpětnou, chce svému aktu propůjčiti (srov. též § 138 zák. č. 103/26).
Avšak je-li tomu tak, pak ovšem byl Ing. M. definitivně ustanoveným úředníkem služební třídy 1b na služebním místě 5. plat. stupnice již od 2. prosince 1926, st-l však jím byl teprve od 1. ledna 1927; důsledkem toho byla služební doba st-lova, rozhodná pro určení služebního pořadí podle § 20 zák. č. 103/26 koncem prosince 1927, o onen časový interval od 2. prosince 1926 do 1. ledna 1927 kratší než služební doba Ing. M. a příslušelo posléze jmenovanému služební pořadí před st-lem již z uvedeného důvodu. Proto nemá pro určení služebního pořadí v poměru obou jmenovaných úředníků také již významu, kdy byli svého času jmenováni do bývalé 8. hodn. třídy. Ostatně odkazuje nss také na obsah a odůvodnění svého nál. Boh. A 2071/23, vydaného v případě obdobném, ovšem za nezměněné platnosti § 37 služ. pragm. z roku 1914.

Citace:

č. 9065. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 431-433.