Č. 9352.

Samospráva obecní: I. Pod pojem »poplatků za zvláštní výhody nebo plnění podle § 51 zák. č. 44/27 nespadají ani plnění podle § 25, ani příspěvky podle § 26 obec. fin. novely č. 329/21. — II. O pojmovém rozdílu mezi obecní dávkou a obecním poplatkem.
(Nález ze dne 3. září 1931 č. 12842.)
Věc: Alois K. v T. proti okresnímu úřadu v Teplicích-Šanově o poplatek za používání obecních stok.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo odvolání st-le z předpisu poplatku za používání obecních stok na rok 1929 ohledně domu č. p.. . . v T., domáhající se osvobození od tohoto poplatku ve smyslu § 51 zák. č. 44/27, v cestě instanční zamítnuto z důvodu, že uvedený poplatek jest poplatkem za zvláštní výhody nebo plnění se strany obce. K vývodům odvolání uvedl žal. úřad: »Rekurs přikládá zvláštní význam slovu »zvláštní« výhody nebo plnění v § 51 zák. č. 44/27 a staví jako protiklad k těmto zvláštním plněním vše, co obec musí předsevzíti na základě všeobecných ustanovení. Při tomto výkladu mohla by za zvláštní plnění býti považována pouze soukromoprávní plnění obce, na příklad dodávky plynu neb elektrického proudu, neboť skoro všechna ostatní plnění spočívají na zákonných předpisech. Tento výklad jest příliš úzký a zvláštními plněními jest spíše rozuměti všechna plnění, při kterých stojí proti sobě s jedné strany dávka, s druhé strany plnění obce. O takový případ tu jde, neboť obec stará se o udržování a čištění stok, což jest spojeno s určitými výdaji. Vyměřeni poplatku za používání obecních stok děje se na základě výběrčích pravidel, a to tím způsobem, že držitelé větších ploch pokud se týče bytů platí větší částku nežli držitelé bytu menšího.«
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss:
Podle § 51 zák. č. 44/27 zahrnuje osvobození od státní daně činžovní a třídní v sobě na stejnou dobu též osvobození ode všech přirážek k těmto daním, jakož i od obecních dávek, vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty), s výjimkou těch, které mají povahu poplatků za zvláštní výhody nebo plnění se strany obcí a jejich podniků.
Stížnost má za to, že za »poplatky za zvláštní výhody nebo plnění« jest považovati jen plnění uložená na základě §§ 25 a 26 obec. fin. novely č. 329/21. Neprávem.
Paragraf 51 zák. č. 44/27 mluví v poslední větě o »poplatcích« jako kategorii obecních dávek. Poněvadž sám pojmu toho nevymezuje, dlužno bráti pojem ten ve smyslu ob. fin. novely č. 329/21. Zákon posléze uvedený však, vypočítávaje v § 24 jednotlivé kategorie obecních dávek v nejširším slova smyslu, mezi nim také »poplatky«, nepočítá k těmto ani plnění podle § 25, ani příspěvky podle § 26.
Pokud se týče plnění uložených poplatníku podle § 25 ob. fin. nov., jde tu o specielní případ zvláštní konkurence uvnitř obce tam, kde se jedná o úhradu vydání učiněných výhradně v zájmu určitě vymezeného okruhu účastníků. Ani plnění podle § 26 ob. fin. nov. nelze subsumovati pod pojem poplatku. Ob. fin. novela sama v § 24 nazývá plnění ta »příspěvky« a liší je docela přesně od poplatků, jimiž rozumí dávky, normované v § 28. Toto rozlišování je také odůvodněno vnitřně. Příspěvek podle § 26 může býti požadován jen od těch, kteří mají z existence určitého zařízení obecního zvláštní hospodářský prospěch, kdežto poplatek ode všech, kdož zařízení obcí zřízeného jakkoliv skutečně užívají (srov. prov. nař. č. 143/22 k § 28 ob. fin. nov.). S tímto rozdílem souvisí, že u poplatku jest výše jeho stanovena všeobecně tarifem již předem a to pro neurčitý počet uživatelů, kdežto při příspěvcích jde o částečnou úhradu určitých obecních výdajů zájemníky na podkladě individuelního výpočtu a rozvrhu podle míry zvláštního jejich zájmu na věci.
Nelze tedy slovy »poplatky za zvláštní výhody nebo plnění v § 51 zák. č. 44/27 rozuměti ani plnění podle § 25, ani příspěvky podle § 26 ob. fin. nov.
Stížnost ohražuje se také proti tomu, že by »poplatky za zvláštní výhodu neb plnění ve smyslu § 51 cit. zák. byly totožnými s poplatky podle § 28 obec. fin. novely, a má za to, že tyto poplatky nejsou platy za nějaké zvláštní plnění, nýbrž za plnění všeobecná.
Stížnost přehlíží tu však vůbec základní rozdíl mezi obecní dávkou v užším smyslu slova a poplatkem. Obecní dávky v užším slova smyslu, mající povahu daňovou, jsou všeobecným příspěvkem poplatníků k úhradě výdajů obecních a řídí se hlavně podle finanční schopnosti dotčeného berního subjektu. Naproti tomu vybírají se poplatky jakožto náhrada za užívání zařízení v zájmu veřejném zřízených a udržovaných, neb jako náhrada za jednotlivé úkony obecních orgánů (§ 28). Vybírá se tedy poplatek jako ekvivalent za to, že jednotlivec úkonů veřejné správy nebo určitých veřejných zařízení zvláště požaduje, resp. používá. Tak jest rozuměti i § 51 zák. č. 44/27, který nejdříve mluví o dávkách v širším slova smyslu (t. j. obecní dávky v užším slova smyslu a poplatky) a omezuje osvobození pak pouze na obecní dávky v užším slova smyslu, vylučujíc z tohoto osvobození poplatky za zvláštní výhody neb plnění, t. j. poplatky ve smyslu § 28 obec. fin. novely.
Stížnost má ovšem za to, že poplatek za používání obecních stok není vůbec poplatkem podle § 28 obec. fin. novely, nýbrž dávkou podle § 38 tohoto zák., a odůvodňuje svůj názor jednak tím, že obecní stoka slouží i k odvodnění veř. ulic a míst, a že se poplatek ten vybírá stejně jako dávka z nájemného ze všech místností bez ohledu na to, zda dotyčný dům jest k obecní stoce připojen. Ani v tomto ohledu nemá stížnost pravdu.
Stočné v širším slova smyslu, k němuž patří i poplatek za používání veř. stok, jest v odst. 2. § 28 ob. fin. nov. výslovně prohlášeno za obecní poplatek. Pravidla o vybírání stočného a poplatku za používání obecních stok v T., schválená zsv-em výnosem z 10. března 1927, stanoví v § 2, že se k částečné úhradě nákladů na udržování obecních stok vybírá od majitelů všech budov v obvodu obce k obecním stokám připojených roční poplatek za jich používání. Nevybírá se tedy tento poplatek za odvádění vod z veř. ulic a míst, nýbrž za používání stoky majiteli budov k ní připojených. Neodpovídá tedy skutečnosti, že by se poplatek měl platiti stejně jako dávka z nájemného bez ohledu na to, je-li budova k stoce připojena, čili nic.
Nevylučuje ani povahu poplatku, jak stížnost míní, okolnost, že jeho výše se řídí podle výše nájemného, neboť není vyloučeno, aby prospěch, který majitel domu má z připojení na obecní stoku, byl měřen podle nájemného, placeného z místností v dotčené budově se nacházejících, které zase je závislé na velikosti a jakosti dotyčného bytu.
Ani z ustanovení § 15 poplatkových pravidel nemůže stížnost nic dovozovati pro své stanovisko, že z novostavby nelze vyměřovati poplatek za používání obecních stok, neboť toto ustanovení pravidel nepraví, jak stížnost míní, že by poplatek za používání obecních stok nemohl býti vybírán, nepředpisuje-li se obecní dávka z nájemného, nýbrž stanoví pouze, že ohledně zjištění vyměřovacích základů poplatkové povinnosti atd. platí obdobně dotyčná ustanovení pravidel o vybírání obecní dávky z nájemného.
Pokud pak stížnost chce vytýkati, že poplatek za používání obecních stok nemohl býti vybírán, poněvadž pravidla jsou neplatná, ježto zavádí jako poplatek něco, co skutečně jest dávkou v užším slova smyslu, vyplývá bezdůvodnost této námitky již z toho, co bylo o povaze zmíněného poplatku shora uvedeno.

Citace:

č. 9352. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 1055-1057.