Č. 9077.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva okresní: Nárok samosprávného úředníka na zápočet předchozí služby pro pensi, kterého úředník nabyl z platného aktu samosprávné korporace, nepodléhá za všech okolností redukci podle § 212, odst. 1 zák. č. 103/26.
(Nález ze dne 18. února 1931 č. 2526.)
Věc: Samosprávný okres k-ský, zastoupený okresní správní komisí v K. (adv. Dr. Frt. Lokay z Prahy), proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. Jana B. adv. Dr. Vlad. Říha z Prahy) o výslužné okresního technického správce Jana B.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem osk v K. z 8. října 1927 byl Jan B., ustanovený ve službách samosprávného okresu k.-ského od 1. ledna 1902 jako okresní cestmistr, později jako okresní technický správce, dán k vlastní žádosti pro nevyléčitelnou chorobu dnem 1. listopadu 1927 do trvalé výslužby. Výslužné přiznáno mu za 30 služ. let ve výši 88% ze služ. požitků do pense vpočítatelných, t. j. ze služného, které mu bylo usnesením osk z 26. září 1927 podle § 212 zák. č. 103/26 s výhradou schválení zsv-u upraveno na 30600 Kč ročně, tedy sumou 26928 Kč ročně.
V odvolání se Jan B. domáhal přiznání 100% výslužného, poněvadž bylo mu započteno podle dekretu z 8. března 1905 pět let, ztrávených v definitivní službě u okr. silničního výboru v N., podle dekretu ze 16. října 1919 jeden rok definitivní služby na Mor., tedy celkem 6 roků, podle dekretu z 31. července 1919 připočtena 4 léta válečná také pro pensi, kteréžto zápočty byly respektovány také při úpravě jeho služ. poměru podle zák. č. 444/19; ježto pak skutečná služba odvolatelova u okresu k.-ského trvala 26 roků, činí celková služební doba s připočtenými lety 36 roků.
Zsv v Praze nař. výnosem odvolání vyhověl a rozhodl, že se Janu B. přiznává nárok na započtení předchozí služby vzhledem k usnesení osk z 8. března 1905 a 6. října 1919 do postupu a do pense v žádané době 6 roků a z let válečných že se mu ponechávají do pense 3 roky, tak že celková služ. doba ke dni 1. listopadu 1927 činí 34 roky, 10 měsíců, t. j. efektivní služba 25 roků 10 měsíců, předchozí služba 6 roků a vál. léta 3 roky. Má tudíž jmenovaný nárok ke dni pensionování podle platných zákonných ustanovení na 100% pensijního základu.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané samosprávným okresem k.-ským, zastoupeným osk-í v K., uvážil nss takto:
Připouštějíc, že předchozí služba v trvání 6 let byla dekrety z 8. března 1905 a ze 6. října 1919 Janu B. započtena pro postup i pro výměru pense, namítá stížnost, že zsv neměl k započtení těchto 6 let předchozí služby pro výměru pense hleděti, ježto se zápočet ten příčí předpisu § 212 odst. 1 zák. č. 103/26, neboť státní úředníci nemají nároku na započtení předchozí služby do výslužby; dále namítá stížnost, že není jasno, proč Janu B. byla pro výměru pense připočítána válečná léta ve výměře 3 roků. Spornou je tudíž jen otázka, zda žal. úřad právem hleděl při stanovení služ. doby, započítatelné pro výměru pense, k 6 letům předchozí služby Jana B. a k připočtu vál. let v rozsahu 3 roků. Stížnost dovolává se pro své stanovisko předpisu § 212 plat. zák. č. 103/26, ale neprávem, jak plyne již z těchto úvah:
V odst. 1 cit. paragrafu se stanoví, že služ. požitky a právní nároky zaměstnanců veřejnoprávních korporací a ústavů, na něž se vztahuje § 19 zák. č. 394/22, nesmějí přesahovati míru jednotlivých druhů platových a služebních práv a nároků státních zaměstnanců stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných služebních, jakož i rodinných poměrů.
Vycházejíc z předpokladu, že státní zaměstnanci nemají právního nároku na započtení předchozí služby do doby rozhodné pro výměru výslužného, má stížnost za to, že nárok na započtení 6 let služby předchozí do výslužby, který byl Janu B. dekretálně přiznán, nelze při výměře výslužného respektovati v důsledku zákonem nařízené redukce práv a nároků zaměstnanců veřejnoprávních korporací na míru platových a služebních práv státních zaměstnanců. Řečený předpoklad stížnosti je však nesprávný, neboť není v oboru služebního práva státně zaměstnaneckého všeobecného předpisu, který by při výměře výslužného vylučoval jakékoliv respektování doby ztrávené v dřívějším služebním poměru. Naopak z ustanovení § 61 služ. pragm. státních úředníků z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. plyne, že zákon možnost zápočtu předchozí služby pro výměru výslužného předpokládá, a skutečně také byly vydány pro obor služby státní četné předpisy o započítávání doby ztrávené v rozličných státních a jiných veřejných službách do služební doby rozhodné pro výměru pense (srovnej Dr. Possanner: Die Pensionen und Provisionen der osterr. Zivilstaatsbediensteten str. 13 a násl.).
Na tomto právním stavu nenastala změna zákonem č. 222/20 o propočítání služební doby státních zaměstnanců a nařízením č. 666/20 k provedení cit. zák., neboť těmito předpisy byl normován pouze zápočet předchozí služby do služ. doby rozhodné pro zařazení a postup, nikoliv též pro pensi, a nebyly jimi tedy starší předpisy o zápočtu předchozí služby pro výměru výslužného ani derogovány ani výslovně zrušeny. Taktéž platový zákon č. 103/26 se platnosti oněch předpisů nedotkl a týká se také § 142 tohoto zák. jen zápočtu pro zvýšení služného.
Není-li však v oboru zaměstnaneckého práva státního nárok na zápočet předchozí služby do doby rozhodné pro výměru výslužného výslovně a za všech okolností vyloučen, nýbrž naopak v četných případech připuštěn, pak nelze důvodně tvrditi, že nárok samosprávného úředníka na zápočet předchozí služby pro pensi, nabytý z platného aktu samosprávné korporace, zásadně přesahuje míru práv a nároků zaměstnance státního a že proto podléhá redukci podle cit. ustanovení § 212 plat. zák.
Nelze proto shledati důvodnou stížnost, pokud brojí proti tomu, že žal. úřad k odvolání Jana B. hleděl při zjišťování služ. doby, rozhodné pro výměru výslužného, také k 6 letům předchozí služby, jež byly Janu B. okresem platně přiznány jako započítatelné též pro pensi.
Rovněž nedůvodnou uznal nss stížnost, pokud vytýká, že není jasno, proč žal. úřad připočítal Janu B. pro výměru pense 3 válečné roky.
V pensijním dekretu z 8. října 1927 vycházela osk ze služební doby Jana B. v délce 30 let. Činí-li, jak nesporno, efektivní služební doba jmenovaného u okresu k.-ského od 1. ledna 1902 do 1. listopadu 1927 25 let, 10 měsíců, okrouhle 26 let a nehleděla-li osk, jak se tvrdí ve stížnosti, k 6 letům služby předchozí, pak nutno zbývající 4 léta považovati za přípočet z důvodu let válečných. Že osk počítala u Jana B. se 4 lety válečnými, je patrno také z výnosu zsv-u z 20. dubna 1928, jímž zsv schválil převod platu Jana B. na platový systém zaměstnanců státních podle zák. č. 103/26, provedený usnesením osk z 26. září 1927 s tou modifikací, že se jmenovanému ponechává z titulu vál. pololetí pouze doba 3 let místo 4 let počítaných osk-í.
Jestliže žal. úřad v nař. rozhodnutí počítal pro dobu rozhodnou pro výměru pense pouze s 3 roky z titulu připočtu vál. let, místo se 4 roky, které Janu B. uznala sama osk, pak nemůže osk v tom spatřovati nějaké zkrácení práv samosprávného okresu.

Citace:

č. 9077. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 456-458.