Č. 9266.

Pojištění nemocenské (Slovensko): Zaměstnanci podléhající nemocenskému pojištění jsou podle § 14 zák. čl. XIX:1907 odhlášeni platně teprve, když odhláška k pokladně došla.
(Nález ze dne 15. května 1931 č. 7429.)
Věc: Firma V. a W. ve Z. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Předsednictvo okresní dělníky pojišťující pokladny v Levicích usnesením z 9. dubna 1926 nevyhovělo rozkladu stěžující si strany podanému proti platebnímu výměru pokladny, jímž st-lům, jakožto zaměstnavatelům, byly předepsány nemocenské pojistné příspěvky za 65 ženců od 20. srpna 1925 až do dne 20. října 1925. Okresní úřad v Levicích výměrem ze 3. března 1928 odvolání stěžující si strany zamítl a schválil vyměření pojistných příspěvků za dobu ode dne 20. srpna 1925 až do dne skutečného odhlášení zaměstnanců, t. j. do dne 20. října 1925, s tímto odůvodněním: »Ve smyslu prvého odstavce § 14 zák. čl. XIX:1907 jest zaměstnavatel povinen vystoupení svých zaměstnanců ze zaměstnání do 8 dnů ohlásiti a když tomu nevyhověl v pravidelné době, ve smyslu třetího odstavce cit. § platiti příspěvky až do dne skutečného pozdějšího odhlášení. Tvrzení zaměstnavatelovo, že odhlášení včas učinil, není žádným veřejným hodnověrným dokladem dokázáno. — Min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo odvolání zaměstnavatelů a potvrdilo výměr okresního úřadu z důvodů v něm uvedených, podotknuvši k námitkám odvolatelů, že konaným šetřením nemohlo býti zjištěno, že odhláška došla k pokladně včas, kterážto okolnost je rozhodnou pro povinnost zaměstnavatele k placení příspěvků.
O stížnosti uvážil nss toto:
Na sporu jest jedině, jak rozuměti jest předpisu § 14 odst. 1 zák. čl. XIX:1907, jenž ukládá zaměstnavateli, aby vystoupení ze zaměstnání zaměstnanců, pojistné povinnosti podrobených, podle předpisů v této příčině platných do 8 dnů od výstupu ze zaměstnání oznámil okresní dělníky pojišťující pokladně. St-lé míní, že této povinnosti vyhověli tím, že společník Vojtěch V. v jednoduchém dopise, odevzdaném poštovní dopravě, oznámil okresní dělníky pojišťující pokladně v Levicích, že ženci svoji práci dne 20. srpna 1925 skončili, žal. úřad naproti tomu má za rozhodnou okolnost, zda a kdy odhláška k pokladně došla.
Nss sdílí názor žal. úřadu.
Správnosti jeho svědčí již znění cit. předpisu, podle něhož vystoupení zaměstnance ze zaměstnání je oznámiti okresní dělníky pojišťující pokladně. Tím jest označeno místo, u něhož musí odhláška býti podána během stanovené lhůty a tato lhůta jest jen tehdy zachována, došla-li odhláška ve lhůtě k onomu zákonem stanovenému místu. Výkladu tomu svědčí i ta okolnost, že zákon tam, kde chtěl, aby dny poštovní dopravy se do lhůty nevčítaly, tak výslovně ustanovil (srov. § 181 cit. zák. čl.), svědčí tomu dále i obdobné předpisy § 12, 13 a 15 cit. zák. článku, jednající o přihláškách a odhláškách zaměstnanců pojištěním povinných, jež se musí státi v zákonné lhůtě u příslušné nemocenské pokladny (srov. Boh. A 6489/27 , 7094/28). Podle toho lze ohlášku za učiněnou považovati teprve tehdy, když k nemocenské pokladně došla.
Jest tudíž nerozhodno, zda a kdy st-lé odhlášky zmíněných zaměstnanců dali na poštu a není proto vadou řízení, jak stížnost míní, že žal. úřad o této nerozhodné okolnosti neprovedl nabízené důkazy.

Citace:

č. 9266. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 863-864.