Č. 9250.
Samospráva obecní: 1. V řízení o vyměření obecní přirážky ke státnímu poplatku z převodu nemovitostí nemůže poplatník uplatňovati nesprávnost předpisu státního poplatku. — 2. Rozhoduje o rekursu do předpisu obecní přirážky zmíněného druhu nemůže úřad samosprávný námitku, že nejde o poplatek uvedeného druhu, ale o poplatek emisní, zamítnouti jedině s odkazem na sdělení finančního úřadu, učiněné podle § 33, odst. 5 zák. č. 329/21.
(Nález ze dne 7. května 1931 č. 7109.)
Prejudikatura: Boh. A 4812/25.
Věc: Firma Jindřicha F. synové v P. (adv. Dr. Jos. Koeser z Prahy) proti okresní správní komisi v Ch. o 10% obecní přirážku ke státnímu poplatku z převodu nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Přípisem ze 6. srpna 1928 oznámil úřad pro vyměřování poplatků v Praze obecnímu úřadu v Chomutově podle § 33 odst. 5 zák. č. 329/21 za účelem vyměření 10%ní obecní přirážky ke státnímu poplatku reálnímu z převodu nemovitostí mezi živými, že podle platebního rozkazu úřadu pro vyměřování poplatků v Praze byl stěžující si firmě vyměřen státní reální poplatek 232 134 Kč z převodu pozemků a budov zapsaných ve vložce č. ... poz. knihy kat. obce Chomutova v ceně 3 316 200 Kč s veř. obchod. společnosti Jindřicha F. synové v Praze, resp. s jejich ručících společníků na firmu dnes si stěžující. Jako právní titul převodu označen § 4 stanov akc. společnosti. Na tomto podkladě předepsala obecní správní komise v Ch. platebním rozkazem z 20. srpna 1928 stěžující si firmě 10%ní obecní přirážku k státnímu poplatku z převodu nemovitostí mezi živými částkou 23 213,40 Kč.
Odvolání z tohoto platebního rozkazu obecní správní komise města Ch. rozhodnutím z 19. září 1928 nevyhověla, další odvolání pak zamítla osk v Ch. rozhodnutím z 30. listopadu 1928 v podstatě proto, že se odvolání může obraceti jen proti předpisu přirážky, nikoli však proti předpisu státního poplatku nemovitostního, poněvadž vyměřování tohoto poplatku stejně jako rozhodování o osvobození od takového poplatku přísluší výhradně úřadům finančním. Obec i osk jsou rozhodnutím finančního úřadu státního, jenž nemovitostní poplatek státní vyměřil, vázány v té otázce, zda bylo poplatek z převodu nemovitostí předepsati, v jaké výši a na kterém podkladě. Ježto odvolání brojí jedině proti základu předpisu státního poplatku dovozujíc, že nešlo o předpis poplatku z převodu nemovitostí, nýbrž poplatku emisního, není osk příslušnou, a bylo proto odvolání pro nepříslušnost osk k rozhodnutí tohoto sporu odmítnouti. Úřad pro vyměřování poplatků v Praze v souhlase s poznámkou 4 sazeb. pol. 55 popl. zák. kladně zodpověděl otázku, že jde o předpis poplatku z převodu majetku podle sazeb. pol. 106/A-2, tento poplatek vyměřil částkou 232 134 Kč, takže také výpočet 10%ní přirážky číselně je správným po zákonu.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané nss takto uvážil:
St-lka v adm. řízení popírala správnost předpisu 10%ní obecní přirážky k poplatku, který jí byl předepsán platebním rozkazem poplatkového úřadu v Praze, namítajíc, že nejde o poplatek z převodu nemovitostí, nýbrž o poplatek emisní, k němuž obecní přirážka není přípustná. Ve stížnosti namítá st-lka především, že žal. úřad neřešil sporné otázky, t. j. může-li k emisnímu poplatku býti předepsána obecní přirážka, nýbrž, že odmítl — nezabývaje se námitkami rekursu — o této otázce pro nepříslušnost svou rozhodovati.
Žal. úřad však neodmítl věcné rozhodnutí o povinnosti přirážkové, nýbrž o této otázce rozhodl věcně a k odůvodnění tohoto meritorního výroku uvedl, že není příslušným rozhodovati věcně o tom, zda měl býti předepsán poplatek reální či emisní, ježto o této otázce je příslušným rozhodovati státní úřad finanční, na jehož rozhodnutí — stejně jako ve věci výše poplatku — je samosprávný úřad předpisující přirážku vázán. — Toto stanovisko žal. úřadu je správné, neboť, — jak nss již opětně vyslovil, — nemůže poplatník v řízení o vyměření samosprávné přirážky k dávce státní uplatňovati nesprávnost předpisu státní dávky samé (srov. na př. nál. Boh. A 4812/25). Zásada tato došla výrazu i ve vl. nař. z 27. dubna 1922 č. 143 Sb., vydaném k provedení zák. č. 329/21, kde se k § 33 zák. v bodu 6 výslovně uvádí, že odvoláním nelze naříkati základ, stanovený úřadem vyměřujícím poplatek státní.
Důsledkem toho netřeba se zabývati námitkami, které dovozují, že po zákonu měl býti předepsán státní poplatek emisní, nikoli poplatek z převodu nemovitostí. Jde tedy jen o to, zda in concreto byl předepsán poplatek emisní či poplatek z převodu nemovitostí ve smyslu ustanovení § 33 obec. fin. novely č. 329/21.
Stížnost, stejně jako již odvolání, namítá, že platebním rozkazem ze 6. srpna 1928 byl předepsán poplatek emisní, tedy nikoli poplatek převodní ve smyslu § 33 zák. č. 329/21. Žal. úřad vycházeje z předpokladu, že byl předepsán poplatek z převodu nemovitostí, opíral se při tom podle správních spisů pouze o sdělení poplatkového úřadu, učiněné jemu podle ustanovení § 33 odst. 5 zák. č. 329/21. Stížnost výslovně namítá, že toto sdělení nebylo dostatečným podkladem, nýbrž že rozhodujícím mohlo býti pouze to, co bylo st-lce předepsáno, t. j. obsah platebního rozkazu. Nss uznal tuto námitku důvodnou:
Rozhodným pro posouzení, byl-li straně předepsán poplatek z převodu nemovitostí či poplatek emisní, je platební rozkaz o poplatku straně vydaný. Namítala-li st-lka ve správním řízení, že nebyl jí předepsán poplatek převodní, bylo povinností žal. úřadu, aby tuto okolnost zjistil nahlédnutím do platebního rozkazu poplatkového úřadu, a po případě, aby si zodpověděl otázku, je-li poplatek podle toho straně předepsaný poplatkem z převodu nemovitostí ve smyslu § 33 zák. č. 329/21, což strana popírá.
Poněvadž žal. úřad tak neučinil, zůstala skutková podstata nař. rozhodnutí neúplnou, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.