Č. 9097.

Stavební právo (Brno): 1. Provedení stavby bez konsensu není překážkou jejího dodatečného schválení. — 2. Shledal-li nadřízený úřad stavební v řízení opravném, že řízení provedené stolicí nižší jest neúplné, má povinnost, dáti řízení doplniti a rozhodnouti pak ve věci samé.
(Nález ze dne 4. března 1931 č. 3245.)
Prejudikatura: ad 1. Boh. A 5832/26.
Věc: Firma Pavel N. v Brně proti moravskému zemskému výboru o stavební povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 23. června 1924 udělila městská rada v Brně st-lce živnostenské a stavební povolení k postavení nové přádelny dle předložených plánů a ve výměru podotkla, že přádelna má býti postavena o 3 patrech a souterrainu a teprve v pozdější době má se nadstaviti patro 4. Povolení vázala městská rada na četné podmínky, mezi jiným i na podmínku, aby přístavba posledního patra odsazena byla od ulice o jedno travée, t. j. o 4,70 m.
St-lka žádala pak, aby od této podmínky bylo upuštěno a aby byly povoleny některé změny původního projektu, čemuž městská rada výměrem ze 14. ledna 1925 vyhověla. Když výměr její byl v cestě instanční zrušen z důvodu, že byl vydán bez nového komis. řízení, ustanovila městská rada o žádosti st-lky nové komis. řízení, při němž soused Leopold K. ohražoval se vůbec proti povolení nástavby 4. poschodí, poněvadž výška tovární budovy byla by v odporu s § 52 stav. řádu a jeho domům by byl odňat přístup světla a vzduchu, čímž by bylo ohroženo zdraví jejich obyvatelů. František B. a spol. pak vytýkali, že stavba továrny byla vůbec provedena protizákonně, poněvadž již k dřívější komisi nebyli pozváni a že továrna, která hrozí zničiti jejich majetek, patří na periferii a ne do středu města.
Výměrem z 21. prosince 1925 povolila městská rada v Brně navržené změny projektu a upustila od podmínek stran odsazení 4. patra od ulice, námitky pak sousedů jednak zamítla, jednak odkázala spor o nich na pořad práva soukromého, při čemž mimo jiné prohlásila, že pravoplatným výměrem městské rady z 23. června 1924 byla stavba tovární budovy o 4 poschodích pravoplatně již povolena.
Městské zastupitelstvo zamítlo výměrem z 30. března 1926 rekursy sousedů proti tomuto rozhodnutí a v důvodech k rekursu Leopolda K. uvedlo, že § 116 stav. řádu, obsahující předpisy pro budovy průmyslové, jež nejsou v poloze isolované, stanoví v bodu 3., že ve příčině počtu a zřízení pater, pak konstrukce stropu s jednoduchou podlahou prkennou bez násypu a bez štukování může úřad stavební v mezích § 52, podle něhož celá budova nemá býti vyšší nežli nanejvýše 25 m, povoliti všechny úlevy, jichž jest potřeba k provozování podniku, ač mohou-li úlevy tyto s ohledem na místo a polohu podle stávajících poměrů a z ohledů veřejných býti připuštěny. V daném případě není překročena maximální výška 25 m a komis. řízením z 20. listopadu 1925 bylo zjištěno, že z veř. důvodů není námitek proti žádanému zřízení 4. patra. Pokud jde o námitku, že zřízením 4. patra dle nař. výměru bude omezen přístup světla a vzduchu k budově odvolatelově, dlužno poukázati na to, že shora zmíněným komis. řízením bylo zjištěno, že přístup světla a vzduchu nebude v tomto případě omezen do té míry, aby tím byly dotčeny veř. zájmy zdravotní. Byl tudíž odvolatel Leopold K. právem odkázán s touto námitkou na pořad práva civilního. Ohledně námitek ostatních rekurentů prohlásilo městské zastupitelstvo, že tito rekurenti nebyli pozváni k původní komisi, poněvadž domy jejich jsou na protější straně ulice a úřad je nepokládal za interesenty. Otázku, koho považovati jest za interesenta, řeší úřad dle volné úvahy. Ostatně nepovažuje městské zastupitelstvo za nutné, aby z důvodu, že odvolatelé nebyli pozváni ke komis. jednání dne 2. března 1924, bylo zavedeno řízení doplňovací proto, že odvolatelé byli přítomni komis. jednání z 20. listopadu 1925 a při něm uplatňovali své námitky proti stavbě jako celku, jež byly komisí projednány. Pokud jde o námitku odvolání, že stavba této továrny patří dle § 115 bod 11 stav. řádu na periferii města, jest poukázati na to, že komis. řízením z 2. června 1924 a 20. listopadu 1925 nebylo zjištěno, že jsou v tomto případě dány předpoklady (ohrožení zdraví neb veř. bezpečnosti nebo obtěžování okolí), za nichž nesmí průmyslové a obchodní závody býti zřizovány uvnitř obvodu městského.
K rekursům proti tomuto rozhodnutí podaným zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím usnesení měst. zastupitelstva pro nezákonnost a pro vadnost řízení; nesprávný je náhled 1. stolice, že nástavba 4. patra s odsazením od ulice byla již pravoplatně povolena, ježto povoleno bylo jen to, co bylo v plánech jako skutečný stavební návrh obsaženo, tedy stavba továrny o souterrainu a 3 patrech, nikoliv stavba patra 4., jehož návrh teprve později byl podán. Podmínka týkající se 4. patra do povolení z 23. června 1925 pojatá je jen směrnicí vytčenou stavebníku za tím účelem, aby budoucí skutečný návrh tomuto požadavku přizpůsobil. Dále shledal žal. úřad nezákonným, že stav. úřad nezakázal pokračování ve stavbě 4. patra bez pravoplatného povolení, ačkoliv to bylo vytýkáno, a tak zavinil, že stavba 4. patra bez tohoto povolení byla provedena. Vadu řízení shledal žal. úřad v tom, že nedošlo k objektivnímu posouzení potřeby úlevy v příčině výšky budovy podle § 116 stav. řádu pro podnik stavebníka a jeho zájmu převážně soukromého na straně jedné a zájmů sousedů a účastníků i ohledů veřejných na straně druhé.
O stížnosti firmy P. N. do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Předmětem řízení byla žádost st-lky, aby jí bylo povoleno provésti nástavbu čtvrtého patra na její tovární budovu bez odsazení o 4,70 m od ulice a tím aby upuštěno bylo od podmínky konsensu z 23. června 1924, kterou bylo stanoveno, aby přístavba posledního patra byla odsazena od ulice o jedno travée, t. j. o 4,70 m. První i druhá stolice žádosti vyhověly a žádanou změnu povolily, stolice třetí však k rekursu sousedů rozhodnutí jejich zrušila a to především z toho důvodu, poněvadž změna, o kterou jde, byla již provedena a čtvrté patro zřízeno bez odsazení od ulice, aniž si firma dříve vymohla k tomu pravoplatné povolení stav. úřadu. Ačkoliv sousedé si do tohoto postupu stavebníka stěžovali, trpěly nižší stolice, aby změna byla provedena bez stav. konsensu, čímž porušily ustanovení § 120 bodu 1 stav. řádu, podle něhož má stav. úřad dbáti toho, aby se se stavbou nezačalo dříve, nežli se dá povolení, a porušily také předpis § 129 2. tohoto řádu, poněvadž připustily, aby rekursy minuly se s odkladným účinkem.
Nss neshledal, že by zrušení konsensu uděleného nižšími stolicemi mohlo o tento důvod býti opíráno, nechť podle § 123 odst. 4 stav. řádu brněnského (zák. č. 63/1894 ve znění zák. č. 39/1914 z. z. mor.) je přípustno i dodatečné konsentování stavby již provedené, a není tedy provedení stavby bez konsensu překážkou pro dodatečné jeho udělení, naopak přípustnost určité stavby posuzovati jest vždy dle toho, zda dotčená stavba vyhovuje věcným požadavkům stav. řádu (Srovn. Boh. A 5832/26). Druhý důvod, o který žal. úřad své rozhodnutí opírá, je ten, že nižší stolice vycházely z mylného názoru, že nástavba 4. patra (bez odsazení od ulice) byla povolena zásadně již konsensem z 23. června 1924, a že tudíž jedná se již jen o to, zda může býti upuštěno od podmínky, jíž nařízeno bylo odsazení čtvrtého patra od ulice o 4,70 m, kdežto ve skutečnosti nástavba 4. patra vůbec ještě povolena nebyla, a je tedy stále ještě otevřena otázka, do jaké výše se smí stavěti. Vedeny jsouce tímto mylným názorem, nevyšetřily nižší stolice řádně předpoklady pro stanovení přípustné výšky dotčené tovární budovy, v čemž žal. úřad vidí vadu řízení, pro kterou dle jeho náhledu bylo nutno rozhodnutí nižších stolic zrušiti. Stížnost naproti tomu namítá, že stavba do výše 4 pater — ovšem s odsazením od ulice — byla již původním konsensem z 23. června 1924 povolena. Nss nemohl v tomto bodě dáti stížnosti za pravdu.
Žádajíc o konsens, podotkla st-lka výslovně v technickém popisu, že se stavba jí zamýšlená skládá ze souterrainu, přízemí, prvního a druhého patra, a ohledně dalšího patra poznamenala pouze, že projektovaná novostavba je tak řešena, aby se později dalo na ní zříditi patro třetí (t. j. se započtením přízemí patro čtvrté). Detailní plány tohoto čtvrtého patra st-lka ke schválení, resp. povolení nepředložila. Také při komisi bylo konstatováno, že stavba je zatím projektována o třech patrech. Povolil-li tedy úřad stavbu dle předloženého projektu, povolil tím jen stavbu o 3 poschodích. V konkursu ovšem je podmínka, že poschodí čtvrté má býti odsazeno od ulice o 4,70 m, avšak nemá-li tato podmínka býti v rozporu s rozsahem projektu, jak úřadem skutečně byl schválen, nelze ustanovení ono považovati za podmínku stricto sensu, nýbrž jen za upozornění žadatelky, že v případě žádosti o konsens ke zřízení patra čtvrtého bude zapotřebí projektovati 4. patro s odstavením od ulice o 4-70 m. Úřad tudíž zcela právem prohlásil, že čtvrté patro výměrem z 23. června 1924 povoleno nebylo.
Stížnost vytýká ovšem také, že otázka, bylo-li čtvrté patro pravoplatně povoleno či nic, byla pravoplatně ve smyslu kladném vyřešena již výměrem zem. výboru z 22. srpna 1925. Stížnost se však mýlí, neboť ve výměru tom se sice zdůrazňuje, že soused K. neměl by práva podávati odvolání, kdyby stavba byla povolena podle původního stav. povolení, nepraví se v něm však, že toto původní stavební povolení zahrnovalo v sobě i konsens pro postavení patra čtvrtého.
Právem tudíž má žal. úřad za to, že mělo býti nižšími stolicemi jednáno nejen o tom, zda čtvrté poschodí může býti zřízeno bez travée, nýbrž i o tom, zda vůbec stavba tohoto poschodí je s hlediska §§ 52 a 116 stav. řádu se zřetelem na celkovou výšku budovy přípustná. Žal. úřad však je na omylu, domnívá-li se, že nižší stolice tak neučinily. Při komis. řízení dne 20. listopadu 1925 bylo arci poukázáno na domnělou právní moc povolení k nástavbě 4. patra, leč komise se s tím nespokojila a sama zkoumala, zda v daném případě je úleva co do výšky domu s hlediska §§ 52 a 116 stav. řádu přípustná; shledala pak, že podmínky pro povolení takové úlevy dány jsou. Stejně i rozhodnutí prvé stolice konstatuje přípustnost takové úlevy. Otázkou tou zabývala se i stolice druhá a dospěla k závěru, že veř. ohledy, zejména i se zřetelem na sousedy, nejsou přiznání oné úlevy na závadu, a že potřeba podniku udělení takové úlevy vyžaduje, takže podmínky pro udělení zmíněné úlevy jsou dány. Tím tudíž byla meritorně vyřešena otázka, zda nástavba čtvrtého patra je vůbec přípustná.
Žal. úřad se domnívá, že toto řešení je vadné, poněvadž v řízení nedošlo k zájemnému projednání a objektivnímu znaleckému posouzení potřeby úlevy podle § 116 stav. řádu pro podnik stavebníka a jeho převážně soukromého zájmu se strany jedné a zájmů sousedů a účastníků i ohledů veřejných se strany druhé. Jak však svrchu uvedeno, zkoumaly nižší stolice projekt i po této stránce, a úřad neuvádí nic konkrétního, z čeho by bylo patrno, že řízení v tom směru musí býti doplněno, a co ještě bylo by vyšetřiti a uvážiti, aby věc byla zralá pro rozhodnutí. Žal. úřad také úplně přehlíží, že není pouze instancí kasační, nýbrž i instancí rozhodovací, které přináleží, aby, zjistili, že řízení provedené ve stolici nižší bylo neúplné, dala ve smyslu § 129, 2. bodu 2. stav. řádu řízení doplniti stolicí nižší, případně sama řízení to doplnila, a pak na základě takto doplněného řízení jako rekursní stolice rozhodnutí ve věci samé učinila, aniž věc odkáže k novému rozhodování stolic nižších.
Poněvadž žal. úřad tohoto postupu nedbal, porušil zákon, a bylo proto rozhodnutí jeho zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9097. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 494-498.