Č. 9051.

Samospráva obecní: * Budovy sloužící výhradně a trvale účelům továrním (§ 126 bod 8 zák. č. 76/27) jsou od počátku účinnosti tohoto zákona zproštěny obecní dávky z nájemného i tam, kde se tato dávka ve smyslu čl. 12., věty první vl. nař. č. 15/28 vybírá prozatím na dále podle dosavadních pravidel, spočívajících na vzorných pravidlech vl. nař. č. 143/22 (§ 3 těchto pravidel).
(Nález ze dne 9. února 1931 č. 26458/28.)
Věc: Firma R. a Cie ve F. proti okresní správní komisi ve Frýdlantě o dávku z nájemného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Platebním rozkazem z 31. prosince 1927 předepsána byla stěžující si firmě z továrních jejích místností pro rok 1927 obecní dávka z nájemného. V podaném odvolání strana namítala, že podle § 126 č. 8 zák. č. 76/27 její tovární budovy zásadně nepodléhají dani domovní a schází proto předpoklad i pro vybírání dávky z nájemného. Odvolání to bylo v konečné instanci nař. rozhodnutím zamítnuto z těchto důvodů: »Může býti správné, že místnosti, o které se jedná, jsou zcela neb z části podle § 126 zák. č. 76/27 z daně domovní vyjmuty. V případě však, o který se jedná, je to bez významu. Při předpisu dávky z nájemného může a musí se úřad říditi jenom dle vzorných pravidel, městu vyšším dohlédacím úřadem výměrem z 22. října 1926 schválených. Paragraf 3 odst. 2 těchto vzorných pravidel praví jen, že dávka se neplatí z těch místností, které jsou vzhledem k svému věnování trvale od daně domovní osvobozeny. Zákon č. 76/27 rozeznává budovy z daně domovní vyjmuté a od daně domovní osvobozené. Podle vývodů stěžující si firmy nenáležejí místnosti, o které se jedná, k místnostem, které jsou trvale osvobozeny vzhledem k svému věnování, nýbrž k místnostem, které jsou z domovní daně vyjmuty a podléhaly podle názoru st-lky až do roku 1927 dávce z nájemného, nikoli však dani domovní. Když nyní stěžující si firma tvrdí, že místnosti, o které jde, jsou osvobozeny od dávky z nájemného podle vzorných předpisů vydaných vl. nař. č. 15/28, resp. že se z nich nemá platiti žádná dávka z nájemného, nutno sice v tomto směru st-lce přisvědčiti, naproti tomu však musí býti uváženo, že dávka z nájemného v městě F. se vybírá nikoliv podle vzorných pravidel č. 15/28, nýbrž podle vzorných pravidel vl. nař. č. 143/22. Obec bude moci dávku vybírati podle oněch nových vzorných pravidel teprve, až jí tato vzorná pravidla vyšším dohlédacím úřadem budou schválena, anebo na základě § 3 zák. č. 77/27 od bezprostředního, resp. vyššího úřadu dohlédacího budou uložena. To se ještě do času předpisu a do dnešního dne nestalo. Z těchto důvodů mohlo se nař. rozhodnutí opírati jenom o vzorná pravidla obci schválená a dle těchto vzorných pravidel byly místnosti, o které jde, dávce z nájemného podrobeny a zůstanou jí podrobeny tak dlouho, dokud pravidla ona budou v platnosti.«
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Žal. úřad neuznal nároku stěžující si firmy na to, aby její tovární budovy nebyly za rok 1927 zdaňovány obecní dávkou z nájemného, vycházeje z toho, že pro posouzení této otázky jsou rozhodna jedině dávková pravidla, schválená obcí výnosem zsv-u z 22. října 1926, jež — odpovídajíce vzorným pravidlům vl. nař. č. 143/22 — zprošťují obecní dávky z nájemného toliko místnosti, které vzhledem k svému věnování jsou trvale osvobozeny od daně činžovní, což o továrních místnostech neplatí. Stížnost naproti tomu uplatňuje, že cit. pravidla, platná pro město F., byla čl. 12. ve spojení s čl. 6. vl. nař. č. 15/28 změněna, a podle tohoto předpisu že sporné místnosti jsou již za rok 1927 od obecní dávky z nájemného osvobozeny.
Stížnost má pravdu, namítá-li, že dosavadní dávková pravidla v jednotlivých obcích platná byla čl. 12. vl. nař. č. 15/28 ipsa lege změněna a že tedy sice ve smyslu první věty cit. článku platí i pro rok 1927, ale jen s modifikací uvedenou ve větě druhé. Než otázkou, dotýká-li se tato změna také otázky osvobození od dávky, dnes sporné, nemusil se nss zabývati, uváživ takto:
Dávková pravidla, platná na rok 1927 v obci F., osvobozují — shodně se vzornými pravidly vl. nař. č. 143/22 — od dávky z nájemného místnosti, které vzhledem k svému věnování jsou trvale osvobozeny od daně domovní. Cit. ustanovení vzorných pravidel vl. nař. č. 143/22 — navazujíc na zákonnou úpravu domovní daně, jak byla v platnosti v době vydání oněch vzorných pravidel — chtělo stanoviti zproštění od obecní dávky z nájemného ve všech případech, kde dotyčná místnost — na rozdíl od pouhého dočasného osvobození od domovní daně — je této daně trvale zproštěna.
Zákonem č. 76/27 nastala s účinností od 1. ledna 1927 změna předpisů o dani domovní mimo jiné také v tom směru, že zákon rozlišuje nyní jednak trvalé osvobození od daně (§ 127), jednak vynětí z daně (§ 126), pod kterýžto pojem subsumuje také některé případy, které podle práva dosud platného spadaly pod pojem trvalého osvobození od daně. Touto novou úpravou daně domovní dostalo se však od účinnosti zák. č. 76/27, t. j. od 1. ledna 1927 (čl. 16) ipsa lege také nového obsahu předpisu § 3 vzorných pravidel vl. nař. č. 143/22, resp. korespondujícímu předpisu příslušných pravidel o dávce z nájemného, platných v jednotlivých obcích. Neboť, bylo-li důvodem ustanovení § 3 vzorných pravidel vl. nař. č. 143/22, zprostiti povinnosti dávkové ony místnosti, které vzhledem k svému věnování jsou trvale zproštěny daně domovní, dlužno pod pojem »trvalého osvobození od daně domovní« ve smyslu předpisu § 3 vzorných pravidel vl. nař. č. 143/22 po úpravě domovní daně, provedené zákonem č. 76/27, subsumovati i ty případy, kdy toto zproštění je vysloveno ve formě »vynětí z domovní daně«, ač má-li svůj důvod ve věnování, určení té které místnosti, a to tím spíše, že pod tento pojem subsumovány byly i některé případy, které dle dosavadního právního stavu byly označovány jako »trvalé osvobození od daně domovní«.
Dlužno proto souditi, že již od 1. ledna 1927 podle pravidel, spočívajících na vl. nař. č. 143/22, jsou od dávky z nájemného osvobozeny všechny ty místnosti, které vzhledem k svému věnování jsou zproštěny daně domovní, neboť zproštění to spadá pod pojem trvalého osvobození (§ 127) či vynětí z daně (§ 126) ve smyslu systematiky zák. č. 76/27.
Poněvadž místnosti, o něž v daném případě jde, spadají pod pojem místností z domovní daně vyňatých (§ 126 bod 8 zák. č. 76/27), podle předeslaných úvah však takové místnosti náležejí k místnostem, jež ve smyslu § 3 vzorných pravidel vl. nař. č. 143/22, resp. § 3 pravidel platných pro obec F. jsou od obecní dávky z nájemného osvobozeny, nemohl žal. úřad s poukazem na tato pravidla právem osvobození to jim odepříti. Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9051. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 378-380.