Č. 9264.

Učitelstvo: * V rozporu se zákonem jest předpis článku V. odst. 15 vl. nař. č. 34/23, pokud určuje, že platí ustanovení § 6, 1, 6 zák. č. 394/22, nežije-li zaměstnanec, jehož manželství není ani rozvedeno, ani rozloučeno, se svými manželskými dětmi ve společné domácnosti.
(Nález ze dne 13. května 1931 č. 8510.)
Prejudikatura: Boh. A 6955/27.
Věc: Emanuel H. v N. proti ministerstvu školství a národní osvěty o drahotní přídavky. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ošv v Něm. Brodě poukázal st-li výměrem z 15. května 1923 při služném podle 7. třídy hodn. 4. stupně platového, jednotný drahotní přídavek 2. třídy rodinné, a to ode dne 1. ledna 1923 částkou 10 212 Kč a ode dne 1. dubna 1923 částkou 8 172 Kč. Výměr tento zrušil ošv z moci úřední výnosem ze 3. července 1926, jímž zároveň znovu upravil jmenovanému služební požitky podle zák. č. 394/22. Výměrem tímto pak mu poukázal při služném podle 7. třídy hodn. 4. stupně platového drahotní přídavky takto: v době ode dne 1. ledna 1923 do dne 30. listopadu 1924 jednotný drah. přídavek podle 4. třídy rodinné ročních 8 688 Kč a přídavek na děti ročních 3 000 Kč, ode dne 1. prosince 1924 pak jednotný drahotní přídavek ročních 9 484 Kč 80 h a přídavek na děti ročních 1 500 Kč. Výměr tento nebyl předložen zšr-ě k schválení. Teprv když jí byla předložena žádost st-lova za ponechání drahotních přídavků na studujícího syna Václava, dovršivšího 18. rok svého věku, t. j. po dni 1. prosince 1924, shledala zšr v Praze podle výnosu ze 13. července 1927, že st-li byly nesprávně vyměřeny drahotní přídavky podle zák. č. 394/22 a vl. nař. č. 34/23 již ode dne 1. ledna 1923 z následujících důvodů: Emanuel H. nežije od roku 1913 se svou manželkou ve společné domácnosti. Od téže doby nežije s ním v jedné domácnosti ani dcera Marie, narozená dne 1. srpna 1912. Syn Václav, narozený dne 25. listopadu 1906, žil u otce do července 1924. Od té doby jest u matky, kdež jest i dcera Marie. Dále — pokud bylo z moci úřadu možno — bylo zjištěno, že H. od rozchodu se svou manželkou nepřispívá žádnou částkou na její výživu ani na výživu své dcery Marie. Rovněž na výživu syna Václava nepřispíval žadatel ničím v době ode dne 1. srpna 1924 do dne 31. prosince 1925. Teprv ode dne 1. ledna 1926 platí žadatel své manželce na výchovu dětí roční částku 3 000 Kč. Vzhledem k uvedeným okolnostem nelze podle cit. výnosu zšr-y podle odstavce 15. čl. V. vl. nař. č. 34/23 při zkoumání nároku na drahotní přídavky st-lovy v době ode dne 1. ledna 1923 do dne 31. prosince 1925 přihlížeti k manželce a dceři Marii. Přísluší tudíž žadateli v době ode dne 1. ledna 1923 do dne 31. července 1924 podle ustanovení § 6 oddílu 1. odd. 1. a oddílu 3. zák. č. 394/22 jednotný drah. přídavek 2. třídy rodinné, jenž činí v době ode dne 1. ledna 1923 do dne 31. března 1923 ročně 8 712 Kč, ode dne 1. dubna 1923 do dne 31. července 1924 ročně 6 969 Kč 60 h (§ 5 odst. 1. a 2. cit. zák.) i dětský přídavek pro syna Václava ročních 1 500 Kč (§ 4 odst. 1. cit. zák.). V době ode dne 1. srpna 1924 do dne 31. prosince 1925, v níž též syn Václav nežil s otcem ve společné domácnosti a tento na výživu synovu ničím nepřispíval, náleží žadateli se zřetelem k ustanovení cit. odstavce 15. čl. V. vl. nař. č. 34/23 toliko jednotný drah. přídavek 1. třídy rodinné bez dětského přídavku, tedy ročních 2 908 Kč 80 h (§ 5 odst. 1. a 2. cit. zák.). Zšr zrušila proto zároveň z moci úřední výměr ošv-u ze 3. července 1926 a uložila ošv-u, aby podle tohoto rozhodnutí služební požitky žadatelovy znovu upravil ode dne 1. ledna 1923. Případné přeplatky buďtež vybrány od jmenovaného v přiměřených splátkách měsíčních.
Z tohoto výroku se st-l odvolal. Min. škol. zamítlo nař. výnosem odvolání z důvodů rozhodnutí jím napadeného. Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost připouští, že pro dobu ode dne 1. ledna 1923 do dne 31. prosince 1925, o kterouž běží v konkrétním sporu, jest směrodatným zákon č. 394/22, namítá však, že po rozumu (5) a (6) odstavce § 6, resp. po rozumu § 4 a § 17 tohoto zák. příslušely st-li, třebas, nejsa se svou manželkou ani rozveden ani rozloučen, nežil s ní ve společné domácnosti ani jí nepřispíval na výživu, a bez ohledu na to, zdali měl své nezaopatřené dvě děti u sebe anebo na ně přispíval, jak jednotný drah. přídavek (§ 5 cit. zák.) se zřetelem ke všem těmto osobám, tak i přídavky na obě děti. Prováděcí nařízení vlády z 15. února 1923 č. 34 Sb. (čl. V. k § 6 zák. v bodě 15) pak prý nemohlo platně proti zákonu rozšiřovati omezovací předpis stran jednotného drahotního přídavku, týkající se ženatého učitele rozvedeného, na nerozvedeného, avšak nežijícího s manželkou resp. dětmi ve společné domácnosti. Úřad prý tudíž, odepřev st-li, jenž nebyl se svou manželkou ani rozveden, ani rozloučen, poskytnouti tyto platy vůbec, resp. ve výměře tomu odpovídající, porušil zákon na úkor subjektivních práv st-lových.
Nss musil stížnosti dáti za pravdu. Stanovíť zákon č. 394/22 v odstavcích (5) a (6) pro jednotný drah. přídavek (§ 5) omezení způsobu předpokládaného úřadem výslovně toliko pro zaměstnance (učitele) rozvedené, nepřispívají-li na výživu rozvedené manželky, a pro zaměstnance (učitele), kteří mají děti ... z rozvedeného, resp. rozloučeného manželství, pokud s nimi nežijí ve společné domácnosti a nepřispívají na jejich výživu. Stran přídavků na děti (§ 4) normováno jest pak omezení jen jednak v posledním odstavci tohoto § 4, že ovdovělým zaměstnancům přísluší přídavek teprve počínajíc druhým dítětem, jednak v § 6 1. odst. (6) v souvislosti s odd. 3., pokud jde o děti z rozvedeného nebo rozloučeného manželství. Nezbavuje tedy okolnost, že učitel, nejsa ani rozveden ani rozloučen (právní stav) se svou manželkou, jen s ní resp. ani s dětmi fakticky nežije ani na děti nepřispívá, s hlediska zák. č. 394/22 tohoto učitele nároku ani na jednotný drah. přídavek se zřetelem i k manželce a dětem, ani na přídavek na děti. Na tomto právním stavu nemohlo platně nic změniti později vydané vl. nař. z 15. února 1923 č. 34 Sb. (článek V. odst. 15), které v rozporu se zákonem rozšířilo omezovací předpisy nad mez zákonem stanovenou i na zaměstnance nerozvedené (nerozloučené) již z důvodu, že s manželkou nebo dětmi nežijí ve společné domácnosti (srov. nál. Boh. A 6955/27).
Zákonnou oporu pro uvedený předpis čl. V. bod 15 vl. nař. č. 34/23 (resp. pro stanovisko žal. úřadu) neposkytuje ani všeobecné ustanovení § 6, 1, 1 zák. č. 394/22, podle něhož při zkoumání nároku na drah. přídavky jest bráti zřetel toliko k členům rodiny, k nimž se přihlíží podle příslušných předpisů pensijních při zaopatřovacích požitcích. Po té stránce odkazuje nss podle § 44 j. ř. — pokud jde o manželku — na cit. již nál. Boh. A 6955/27. Pokud pak jde o manželské děti, poskytuje ovšem zák. č. 2/20 v čl. 1 § 8 zaopatřovací požitky dětem toliko, »pokud jsou nezaopatřeni«; leč z toho ani z jiného ustanovení zákonného nelze dovoditi, že by manželské děti byly vyloučeny z nároku na zaopatřovací požitky — (a tím i z okruhu osob, na které se hledí podle § 6 zák. č. 394/22) — již tím, že nežijí s otcem ve společné domácnosti, resp. že otec je nevydržuje. Úřad tedy odepřel st-li platy, resp. platy ve výměře st-lem požadované v rozporu se zákonem a slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9264. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 859-861.