Č. 9058.

Pojištění pensijní: Podléhá povinnému pojištění podle zák. č. 89/20 prodavačka v bufetu a vinárně lahůdkářského obchodu?
(Nález ze dne 10. února 1931 č. 1988.)
Prejudikatura: Boh. A 4112/24.
Věc: Všeobecný pensijní ústav v Praze proti ministerstvu sociální péče (za zúč. stranu Jaroslava P., lahůdkářství v P., adv. Dr. Josef Sklenář z Prahy) o pensijní pojištění Marie Z.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Zemská úřadovna 1. Všeobecného pensijního ústavu v Praze prohlásila výměrem z 21. října 1926 Marii Z. v zaměstnání u Jaroslava P., majitele lahůdkářského obchodu v P., v době od 15. dubna 1924 do 31. května 1925 povinnou pojištěním podle zák. č. 89/20, zařadila ji do 14. třídy služného a předepsala příslušnou prémii.
Zsp v Praze rozhodnutím ze 14. září 1927 nevyhověla odporu zaměstnavatelovu, směřujícímu proti pojistné povinnosti jmenované zaměstnankyně, poněvadž konaným šetřením bylo zjištěno, že jest převážně zaměstnána prodejem, lahůdkářského zboží různého druhu a různých cen v bufetu a v obchodě st-lově, při čemž měla svěřeno zboží v bufetu k vlastní zodpovědnosti, zboží pak hostům a zákazníkům doporučovala, vlastnosti a jakost zboží označovala a výši cen sdělovala a určovala, za prodané zboží přijímala peníze, celkovou tržbu večer vyúčtovala a peníze odvedla, podávání nápojů, jakož i obsluha vzhledem k malé návštěvě vinárny ustupovala v jejím zaměstnání v pozadí. V této činnosti spatřovala zsp práce obchodní pomocnice ve smyslu zák. o obchodních pomocnících ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z., zakládající podle ustanovení § 1 odst. 2 lit. b) pensijní povinnost.
Odvolání Jaroslava P. min. soc. péče nař. rozhodnutím vyhovělo a zrušivši rozhodnutí to jakož i příslušný výměr Zem. úřadovny vyslovilo, že Marie Z. nepodléhala pensijnímu pojištění z těchto důvodů: »Marie Z. byla zaměstnána jako prodavačka v bufetu a vinárně. Průměrná denní tržba byla asi 300 Kč, ve vinárně byla tržba zcela nepatrná. Za případné schodky Marie Z. neručila. Celková tržba v bufetu byla večer v pokladně vyznačena a Marií Z. denně odváděna pokladní. Súčtování prováděl si sám zaměstnavatel. Evidenci zásob v bufetu ani ve vinárně nevedla. K uvedeným pracím není zapotřebí zvláštních znalostí a obchodní zdatnosti a pohotovosti, takže práce ty nelze považovati za služby kupecké a jejich vykonavatele nelze považovati za obchodní pomocníky dle zák. ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. Práce konané Marií Z. nezakládají tudíž podle § 1 odst. 1 pens. zák. pojistné povinnosti«.
O stížnosti uvážil nss toto:
Na sporu je otázka, zdali činnost Marie Z. jakožto prodavačky v bufetu a vinárně lahůdkářského obchodu Jaroslava P. lze hodnotiti za činnost podřízenou, jejíž vykonavatelé se nepovažují za obchodní pomocníky ve smyslu zák. ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z., či nutno-li ji uznati za službu kupeckou ve smyslu cit. zákona, zakládající podle § 1 odst. 2 lit. b) pens. zákona ze dne 5. února 1920 č. 89 Sb. pojistnou povinnost, jak tvrdí stížnost.
Vykládaje pojem služby kupecké vyslovil nss již v nál. Boh. A 4112/1924, a v četných nálezech jiných, že službou kupeckou podle zák. o obch. porn. rozuměti jest ony služby, jež vyžadují určitého výcviku, určité znalosti a pohotovosti, tedy toho, čemu se v mluvě obchodní říká kupecká zdatnost. V cit. nál. také vysloveno, že ne každý živnostenský odbyt zboží je službou kupeckou, nýbrž že je jí pouze ten, jenž vyžaduje svrchu uvedené kupecké zdatnosti. Zdali činnost toho kterého zaměstnance, jenž zboží prodává, oné kupecké zdatnosti vyžaduje či nikoli, je v konkrétním případě skutkovou otázkou, jejíž zodpovědění závisí na různých okolnostech faktických, tak na rozsahu té které živnosti obchodní, na tom, prodává-li se zboží různé jakosti, různých cen a různých druhů, zda prodavač kupujícímu při prodeji radí, zboží doporučuje, jakost jeho kupujícímu vykládá a pod.

Citace:

č. 9058. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 416-418.