Č. 9267.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní (Podk. Rus): Zamýšlená adopce zaměstnance zaměstnavatelem nevylučuje zaměstnance z pojistné povinnosti.
(Nález ze dne 15. května 1931 č. 7432).
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Ch. proti zemskému úřadu v Užhorodě o pojištění nemocenské, invalidní a starobní.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Proti platebnímu výměru stěžující si pojišťovny z 30. listopadu 1927, kterým byly předepsány Herši L. v J. pojistné příspěvky za zaměstnance Šalamouna Sch. za období od 1. července 1920 do 31. října 1927 v částce 1 247 Kč 20 h, odvolal se Herš L. k hlavnoslužnovskému úřadu v Chustu, namítaje, že Sch. není jeho zaměstnancem, nýbrž majitelem povoznictví, ježto jej od jeho příchodu přijal za svého a hospodářství mu předal.
Hlavnoslužnovský úřad v Chustu výměrem ze 7. srpna 1928 odvolání Herše L. nevyhověl s odůvodněním, že tvrzení odvolatelovo, že hospodářství předal Šalamounu Sch. neodpovídá pravdě, ježto podle výtahu z pozemkových knih jest toto majetkem Šalamouna L.
Zemský úřad v Užhorodě nař. rozhodnutím vyhověl odvolání Herše L. s tímto odůvodněním: »Šetřením bylo zjištěno, že Jste Šalamouna Sch. (Šalamouna L.) nepřijal jako námezdní sílu, nýbrž s úmyslem tohoto adoptovati, za kterýmžto účelem učinil Jste také potřebné úřední kroky. Při tom nepřichází nijak v úvahu, zdali Váš majetek, jak to od Vás nesprávně okr. nemoc. pojišťovna požaduje, přepsán jest na Šalamouna Sch. či nikoliv, nýbrž směrodatným jest pouze, zdali mezi Vámi a Šalamounem Sch. existuje námezdní poměr či nikoliv«.
Do tohoto rozhodnutí si stěžuje okr. nemoc. pojišťovna v Ch., žádajíc, aby bylo zrušeno pro nezákonnost nebo vady řízení. O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost vytýká, že, vidí-li žal. úřad důvod, vylučující pojistnou povinnost v tom, že L. přijal Sch. s úmyslem adoptovati jej, vycházel z nesprávného kriteria, jako by budoucí a ničím nezaručený poměr osvojence k osvojiteli sám o sobě vylučoval pojistnou povinnost. Opomenul prý zjistiti pravý stav věci, zejména vyslechnouti zasvěcené osoby, takže rozhoduje o věci učinil tak, nevyšetřiv řádně povahu poměru mezi jmenovanými, v čemž dle názoru stížnosti třeba spatřovati vadnost řízení. Stížnost se dovolává ještě relace četnické stanice v J. z 8. června 1927, kterou v opise předložila, podle níž Herš L. Šalamouna Sch. zaměstnává jako kočího s měsíčním platem 500 Kč. Těmto vývodům stížnosti nelze upříti oprávněnost.
V předmětném sporu šlo o to, zdali Herš L. jest povinen doplatiti stěžující si pojišťovně nemocenské pojistné příspěvky, resp. pojistné nemocenské, invalidní a starobní za Šalamouna Sch. za období od 1. července 1920 do 31. října 1927.
Předpokladem sporného závazku podle norem přicházejících zde v úvahu, t. j. jak podle § 1 zák. č. 268/19, který byl uveden na Podk. Rusi v platnost vl. nař. 26/21, tak i podle § 2 zák. č. 221/24, jenž nabyl účinnosti 1. července 1926, jest, aby osoba, o jejíž pojistnou povinnost jde, vykonávala práce nebo služby na základě (smluveného) poměru pracovního, služebního nebo učňovského a nevykonávala jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Poměr pracovní (služební), který jest podle toho podmínkou pojistné povinnosti, zákon nedefinuje. Tento poměr není v podstatě nic jiného, než poměr založený služební smlouvou, která vzniká, zaváže-li se někdo na nějaký čas konati jinému služby (§ 1151 o. z. o., § 1 zák. č. 244/22). Podstatným pojmovým znakem smlouvy služební, a tedy i poměru služebního, jest vzájemný souhlas, záležející v tom, že jedna osoba, zaměstnanec, projevuje ochotu k službám (práci) a druhá osoba, zaměstnavatel, tuto pohotovost přijímá a jí disponuje, z čehož pak vyplývá poměr podřízenosti a vázanosti zaměstnance na rozkazy zaměstnavatelovy (srov. Boh. A 4330/25 a 8172/29).
Žal. úřad popřel existenci takovéhoto služebního poměru s odůvodněním, že šetřením bylo zjištěno, že Herš L. nepřijal Šalamouna Sch. (Šal. L.) jako námezdní sílu, nýbrž s úmyslem tohoto adoptovati, za kterýmžto účelem učinil také i potřebné kroky. Podle předložených spisů spočívá dotyčné šetření ve výslechu Herše L., jenž dne 8. června 1928 tvrdil, že podal žádost o adoptování Šalamouna Sch., což potvrzuje i přípis notářského úřadu v Jasině z 9. června 1928. Kdy se tak stalo, ze spisů patrno není. Zamýšlená adopce zaměstnance nevylučuje jej z pojistné povinnosti a to ani podle zák. č. 268/19 (zák. čl. XIX:1907) ani podle zák. č. 221/1924, ježto zákony ty takového vylučovacího důvodu neznají. Není pak ani předpisu, jenž by bránil založení nebo trvání poměru služebního mezi osvojitelem a osvojencem. Rozhodným jest dle obou cit. norem jedině, zda v konkrétním případě jsou či nejsou dány objektivní znaky poměru služebního (pracovního) podle hoření definice.
I kdyby se tedy vycházelo ze stanoviska úřadu, že Sch. byl přijat do rodiny L. v úmyslu, aby byl adoptován, nebyla by tím nijak dotčena pravá podstata poměru pracovního, když nebyly ani zjištěny konkrétní skutečnosti, jež by vylučovaly smluvní závazek Sch. ať výslovně ať mlčky učiněný, konati pro L. práce (služby), jež by tedy odnímaly tomuto poměru charakter poměru služebního. Žal. úřad opomenul zmíněné, pro posouzení existence služebního poměru směrodatné okolnosti zjistiti a v jejich vzájemném vztahu hodnotiti, zejména neslyšel podle spisů po této stránce ani zaměstnavatele ani zaměstnance, pojišťovně pak nedal příležitosti během řízení odvolacího, aby se ve věci vyjádřila a hájila oprávněnost předpisu pojistných příspěvků (pojistného). Potom arciť zůstalo řízení v podstatných bodech neúplným, čímž bylo nss-u znemožněno přezkoumati zákonnost nař. rozhodnutí.

Citace:

č. 9267. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 864-866.