Č. 9186.

Váleční poškozenci: * K zachování lhůty k uplatnění nároku válečných poškozenou je třeba ohlášení nároku toho u příslušného úřadu (§ 26 zák. č. 142/20). Ohlášení u obecního úřadu nestačí.
(Nález ze dne 11. dubna 1931 č. 5273).
Věc: Jan J. v B. proti ministerstvu sociální péče o invalidní důchod.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím neshledalo min. soc. péče důvodu měniti rozhodnutí zem. úřadu pro péči o vál. poškozence ze 17. září 1928, kterým přihláška st-lova k sociálně lékařské prohlídce byla jako opožděná odmítnuta, neboť měla býti podána podle ustanovení zák. č. 146/23 nejpozději do 31. prosince 1923, byla však u zem. úřadu pro péči o vál. poškozence podána až 6. září 1928. Nehledě k tomu, že st-1 se vůbec nezmínil ve své přihlášce sepsané 4. září 1928 o tom, že podal přihlášku u obecního úřadu v B. v roce 1920, naopak přiznal, že se v době zákonné nehlásil a teprv ve stížnosti na min. tuto skutečnost tvrdil a nebylo prokázáno, že přihláška jeho došla příslušného úřadu včas, byla by i skutečnost, kdyby přihláška byla podána dne 30. října 1920 u obecního úřadu v B., se zřetelem k §§ 26, 27 a 28 zák. č. 142/20 ve znění zák. č. 39/22 pro posouzení věci nerozhodnou.
O stížnosti nss uvážil:
St-l sám uvádí, že k zachování nároku na důchod invalidní byl povinen přihlásiti se nejpozději do 31. prosince 1921 (nař. rozhodnutí přiznává mu podle zák. č. 146/23 lhůtu ještě delší, t. j. do 31. prosince 1923). Stížnost míní, že st-1 povinnost zákonem mu uloženou splnil a tak nárok na důchod si zachoval, když před uplynutím lhůty zákonem stanovené, t. j. 30. října 1920 svůj nárok přihláškou učiněnou u obecního úřadu v B. uplatnil. Uvádí, že podle zák. č. 142/20 a 310/21 i obecní úřady jsou příslušný k přijetí přihlášky o důchod.
Názory v těchto vývodech stížnosti hájené nemají v ustanovení zákonů o válečných poškozencích opory, naopak jsou s nimi v rozporu. Zák. č. 310/21 nemá vůbec ustanovení o tom, kde je nárok na důchod uplatniti. Podle § 26 odst. 1 zák. č. 142/20 je nárok na důchod ohlásiti u okr. úřadu pro péči o vál. poškozence příslušného podle místa bydliště poškozencova; v okresích, kde úřad takový není zřízen, jest jej ohlásiti u politického úřadu I. stolice. Zákon ten tedy neustanovuje, že obecní úřady k přijmutí přihlášky jsou příslušný. § 27 cit. zák. jedná pak o přihláškách, které byly podány u úřadu nepříslušného. Ustanovení to ukládá sice nepříslušnému úřadu, u kterého byla přihláška podána, povinnost, aby přihlášku co nejrychleji předložil příslušnému úřadu, vyslovuje však dále, že poškozenec nemá nároku na náhradu, byla-li nesprávným podáním zmeškána promlčecí lhůta § 28. Z tohoto ustanovení plyne, že ohlášení nároku u nepříslušného úřadu — a tím je i obecní úřad — nemá samo o sobě vůbec vlivu na promlčecí lhůtu, že se jím nárok na důchod nezakládá, ježto jinak nemělo by smyslu to, co zákon mluví o náhradě. Prohlašuje-li proto nař. rozhodnutí skutečnost, byla-li přihláška podána 30. října 1920 u obecního úřadu v B., za nerozhodnou, je to ve shodě se zákonem a námitky stížnosti, dovozující, že k zachování nároku st-lova stačila i tato přihláška, jsou nedůvodnými stejně, jako výtka nezákonnosti, opírající se o tyto vývody. — — —

Citace:

č. 9186. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 698-699.