Č. 9327.

Pojištění úrazové. — Řízení správní: I. * Rozhodoval-li politický úřad II. stolice v dohodě s báňským úřadem podle § 50 úrazového zákona č. 1/1888 ř. z. ve znění čl. XIV. zák. č. 207/19, nemůže nadřízená instance rozhodnutí to rušiti ex offo jen z toho důvodu, že nejde o podnik, podrobený dozoru báňských úřadů. — II. Má strana v řízení správním procesní nárok na to, aby o opravném prostředku podaném jejím odpůrcem bylo rozhodnuto věcně?
(Nález ze dne 16. června 1931 č. 10867/30.)
Prejudikatura: Boh. A 2517/23, 4707/25, 6937/27, 7684/29.
Věc: Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy v Praze (taj. Dr. Václ. Mazánek) proti ministerstvu sociální péče (za zúč. firmu R. B. dědicové adv. Dr. Jindř. Schleim z Teplic-Šanova) o zařazení podniku do nebezpečenské třídy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy v Praze vyslovila v dohodě s příslušným revírním báňským úřadem výměrem z 1. června 1920, že podnik firmy Dědicové Roberta B., podnikatelství prací bagrovacích a stavebních, společnost s r. o. v M., podléhá úrazovému pojištění, a zařadila jej na základě vl. nař. č. 665/19 podle titulu 583 b) (dolování na hnědé uhlí) od 1. ledna 1919 do nebezpečenské třídy X. a do nebezpečenského procenta 53. Námitkám, jež jmenovaná firma proti tomuto zařádění podala, zsp v Praze v dohodě s báňským hejtmanstvím nevyhověla, poněvadž: podnik, o který jde, zabývá se hlavně odstraňováním odkrývky při uhelném dolu povrchním. Ježto toto hloubení jest těsně spojeno s těžením uhlí a jest dále hlavní prací při jeho dobývání, jest to podnik horní, který spadá pod titul ve výměru uvedený; pro podniky titulem tím zahrnuté stanovena jest nebezpečenská třída, úrazovou pojišťovnou zvolená, a procento nebezpečenské nelze snížiti, ježto na příznivé poměry podnikové a menší nebezpečí úrazové byl dostatečně vzat zřetel tím, že podnik byl zařaděn do nebezpečenského procenta nižšího o 6% než jest střední. Na odvolání uvedené firmy zrušilo min. soc. péče nař. rozhodnutím, vydaným po dohodě s min. prací, v odpor vzaté rozhodnutí pro nepříslušnost báň. hejtmanství v Praze a uložilo zsp-é, aby o námitkách firmy znovu sama rozhodla, ježto podle dodatečně provedeného šetření nejde v tomto případě o podnik podrobený dozoru báňských úřadů ve smyslu § 50 odst. 3 úraz. zák. O stížnosti, podané na toto rozhodnutí z důvodu nezákonnosti a vadnosti řízení, uvážil nss toto:
Podle § 18 odst. 3 úraz. zák. má představenstvo úrazové pojišťovny rozhodnouti o tom, zda ten který podnik jest skutečně podroben pojištění, a v případě kladném, do které třídy nebezpečenství a do kterého procenta této třídy nebezpečí má býti zařazen. O námitkách podnikatelem do rozhodnutí toho podaných rozhoduje zem. úřad politický s výhradou odvolání k min. soc. péče. Toto ustanovení doplněno bylo článkem XIV. zák. č. 207/19, který v § 50 pod novým nadpisem »Spolupůsobení úřadů« přidal jako třetí odstavec předpis, že v případech, ve kterých podle úrazového zákona přísluší rozhodovati úřadům politickým, rozhodují politické úřady v dohodě s úřady horními, jde-li o podniky podrobené dozoru těchto úřadů. Z předpisů těchto plyne, že rozhodovací kompetence úřadů politických v těch úrazových záležitostech, v nichž jde o podniky podléhající dozoru úřadů báňských, není samostatná, jsouc omezena souhlasným projevem příslušného úřadu báňského. Každý z projevů obou úřadů (politického a báňského) jest podle toho nezbytnou složkou společné vůle, která jest pak v rozhodnutí jako v úhrnném aktu jednotně vyjádřena, takže žádný z obou úřadů není příslušný sám o sobě rozhodnutí vydati (srv. nál. Boh. A 7684/29, 2517/23). Kdyby rozhodl v uvedených případech jen úřad politický, nedohodnuv se s úřadem báňským, bylo by arci jeho rozhodnutí rozhodnutím úřadu o sobě nepříslušného a proto zmatečné. Rozhodnutí takové musilo by pak nadřízenou stolicí, rozhodující o opravném prostředku do něho podaném, býti zrušeno již z tohoto formálního důvodu, poněvadž pro jeho věcné rozhodnutí by se jí neodstávalo potřebného substrátu, kterým může býti právě jen výrok úřadu příslušného (srv. nál. Boh. A 366/20, 729/21, 2561/23, 2488/23, 3999/24, 5419/26 a j.).
Jiná jest však otázka, lze-li pokládati za stižené takovouto zmatečností také rozhodnutí úřadu po zákonu příslušného, který přes to, že v konkrétním případě nebyl positivní normou nucen, aby vydal své rozhodnutí v dohodě s jiným úřadem, přece tak učinil, vyžádav si jeho souhlasu, čili jinými slovy, učinil-li před svým rozhodnutím více, než zákon předepisuje, jakési superfluum. Ze zásady, obecně uznávané, ze superfluum non nocet, vyplývá, že nadbytečnému souhlasu jiného úřadu k aktu, vydávanému úřadem podle zákonné normy příslušným, jako jistému plus, nelze přikládati tak závažné právní účinky na vydaný akt, aby mohlo býti důvodně tvrzeno, že již proto jest dotčený akt zmatečný, ani že by již z tohoto důvodu musil býti nadřízeným úřadem, rozhodujícím instančně o opravném prostředku proti němu podaném, odstraněn, ani konečně, že by uvedená okolnost byla zákonnou překážkou, aby nadřízený úřad nemohl o opravném prostředku rozhodnouti meritorně a musil se omeziti toliko na kasaci onoho aktu. Oporu pro opačné mínění nelze shledati ani v žádné ze všeobecných zásad procesních, řízení správní ovládajících, ani nelze jeho správnost dovoditi z positivních ustanovení úrazového zákona, který sice v § 50 odst. 3 nařizuje, kdy politické úřady musí vydati své rozhodnutí v dohodě s úřady báňskými, nikde vak nezakazuje, že by v jiných případech tak učiniti nesměly. Bylo by lze snad namítnouti, že projev souhlasu či nesouhlasu báňského úřadu, s nímž se politický úřad před vydáním svého rozhodnutí dohodoval, mohl míti na ně nějaký vliv, a že takto působil na vůli rozhodujícího úřadu činitel, který k tomu po zákonu povolán nebyl. Leč námitku tuto nebylo by lze uznati důvodnou, ježto zákon úřadu nezabraňuje, aby před svým rozhodnutím vyžádal si vyjádření úřadů jiných, které pokládá za vhodné, a získav si takto potřebné informace a dobrá zdání, pak podle zhodnocení jich volně rozhodl. Takovouto dohodu nebylo by proto možno pokládati za vadu řízení, působící zmatečnost aktu, před jehož vydáním se stala.
V daném případě rozhodla zsp v dohodě s báň. hejtmanstvím podle § 50 odst. 3 úr. zák. o námitkách firmy Dědicové Roberta B., podnikatelství prací bagrovacích a stavebních, proti zařaďovacímu výměru stěžující si úrazové pojišťovny dělnické (§ 18 úr. zák.), vycházejíc z právního názoru, že podnik touto firmou provozovaný jest podnikem horním. Nař. rozhodnutím zrušeno bylo rozhodnutí první stolice jen z toho důvodu, že žal. úřad vycházel z opačného právního názoru, totiž že podnik ten není podroben dozoru báňských úřadů, a že proto báň. hejtmanství nebylo příslušné, zsp-é bylo pak uloženo, aby o námitkách jmenované firmy rozhodla sama. Z tohoto obsahu nař. rozhodnutí jest zřejmo, že jsou v něm zahrnuty dva výroky, prejudicielní a judikátní. Prejudicielním jest výrok, kterým byla zodpověděna záporně otázka, je-li podnik zúčastněné strany podroben dozoru báňských úřadů. Juidikátně bylo pak vysloveno, že zsp měla o námitkách firmy Dědicové Roberta B. rozhodnouti sama bez dohody s báňským hejtmanstvím, a ježto rozhodla v dohodě s ním, že se její rozhodnutí zrušuje.
Žal. úřad omezil se tedy v nař. rozhodnutí na pouhou kasaci rozhodnutí I. stolice z formálního důvodu domnělé nepříslušnosti báň. hejtmanství k rozhodování v dohodě se zsp-ou. Odepřel tedy rozhodnouti věcně o odvolání jmenované firmy k němu podaném. V tom spatřuje stížnost nezákonnost, namítajíc, že žal. úřad mohl a měl rozhodnouti podle výsledků provedeného již šetření přímo ve věci a že k votu báň. hejtmanství mohl přihlédnouti eventuelně jen jako k votu konsultativu. Porušení svých subj. práv shledává stížnost v tom, že nař. rozhodnutí, mající zdánlivě povahu čistě formální, je povahy zásadní, prejudicielní, a má velký materielně právní význam. Kdyby totiž nabylo právní moci, bylo by vysloveno, že báň. hejtmanství bylo ve věci nepříslušné, poněvadž podnik, o nějž jde, nepodléhá dozoru báňských úřadů, a tím bylo by eo ipso, že rozhodnuto, že podnik nesmí býti zařazen do skupiny XVII — Doly — podle vl. nař. č. 665/19 pod titulem 583 b) hnědé uhlí, do nebezpečenské třídy X.
Pokud jde především o legitimaci stěžující si úrazové pojišťovny ke stížnosti, zúčastněnou stranou v odvodním spise popřenou, nelze jí legitimaci tu právem odepříti. Není možno o tom pochybovati, že strana má v řízení správním formální procesní nárok na to, aby o opravném prostředku, podaném jejím odpůrcem, bylo rozhodnuto věcně (srv. Boh. A 6937/27 a 4707/25). Bylo-li o něm rozhodnuto pouze formálně, pouhým zrušením rozhodnutí nižší stolice, může býti takto zasaženo do jejích subj. práv, zejména tehdy, když — jako je tomu v daném případě — rozhodnutí obsahuje výrok prejudicielní povahy, který má však zároveň zásadní význam pro rozhodnutí věcné, nižší stolici uložené, která jsouc vázána právním názorem, z něhož vyšší stolice vycházela, musí se jím říditi a podle něho rozhodnouti.
Odepřel-li žal. úřad o odvolání k němu podaném rozhodnouti věcně, ačkoli podle shora uvedených úvah okolnost, že nižší stolice rozhodla v dohodě s báň. hejtmanstvím, nemůže býti o sobě uznána za zákonnou překážku, která by vadila věcnému rozhodnutí žal. úřadu, na který úplnou devolucí přešla samostatná rozhodovací činnost, aniž jest vázán tím, jak nižší stolice jednotlivé skutkové okolnosti hodnotila (srov. nál. Boh. A 7647/28), odepřel učiniti věcné rozhodnutí z nesprávného důvodu, který nelze uznati za shodný se zákonem.
Nař. rozhodnutí bylo již proto zrušeno podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba pustiti se také ještě do přezkoumání nař. rozhodnutí, pokud jest v něm prejudicielně vysloveno, že podnik zúčastněné strany není podroben dozoru báňských úřadů.

Citace:

č. 9327. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 997-1000.