Č. 9316.

Závodní výbory: O mezích kompetence rozhodčí komise k rozhodování o návrzích záv. výboru na uznání, že propuštění dělníka, člena závodního výboru z práce bylo neoprávněné a že dělník má býti znovu přijat do práce a odškodněn za ušlý výdělek.
(Nález ze dne 10. června 1931 č. 9143).
Prejudikatura: Boh. A 5908/26, 7093/28, 7475/28, 7531/28, 7610/28, 7627/28, 8623/30.
Věc: Závodní výbor fy Vltavský mlýn Bratří P. v L. (adv. Dr. Egon Schwelb z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Č. (za zúč. firmu adv. Dr. Art. Fanta z Prahy) o propuštění Aloisie B.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost s výjimkou výroku, jímž se odmítá návrh záv. výboru opřený o § 22 zák. o záv. výborech stran náhrady ušlé mzdy a znovupřijetí do práce. Stížnost proti tomuto výroku zamítá se pro bezdůvodnost.
Důvody: Ke stížnost i závodního výboru, zřízeného v továrně Bratří P. v L., do propuštění Aloisie B., členky závodního výboru, z práce prohlásila rozhodčí komise podle zákona o závodních výborech v Č. nař. nálezem, že se neshledává příslušnou k rozhodnutí podle § 3 lit. g, resp. § 22 zák. o záv. výborech, poněvadž propuštění jmenované dělnice stalo se podle ustanovení § 82 živn. řádu a na takové propuštění nevztahují se předpisy zák. o záv. výborech.
Uvažuje o stížnosti záv. výboru do tohoto rozhodnutí podané, musil nss především zjistiti, jaký jest obsah výroku obsaženého v nař. rozhodnutí. Podle znění výroku toho prohlásila se rozhodčí komise za nepříslušnou k rozhodnutí o požadavcích záv. výboru opřených o předpisy §§ 3 lit. g) a 22 zák. o záv. výb. Enunciátem nař. rozhodnutí je tedy odmítnutí návrhů záv. výboru pro nepříslušnost rozhodčí komise a nic jiného. Z důvodů, které nss vyložil blíže v nál. Boh. A 7475/28, 7531/28 a 8623/30, nelze do enunciátu takového vkládati smysl jiný, než jaký plyne z jeho znění, zejména nelze dávati mu smysl meritorního rozhodnutí o nárocích vznesených na spor záv. výborem, třeba by z odůvodnění jeho bylo patrno, jak žal. úřad nazírá na meritum věci. Slušelo proto pouze zkoumati, zda odmítnutí stížnosti záv. výboru pro nepříslušnost, je ve shodě se zákonem.
Žal. rozhodčí komise prohlásila se za nepříslušnou z důvodu, že dotčená zaměstnankyně dopustila se jednání, pro které pracovní poměr mohl bez výpovědi býti zrušen podle § 82 živ. řádu, čímž pozbyla ochrany zaměstnance v závodě déle 3 let pracujícího podle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech, a rovněž ochrany člena záv. výboru proti propuštění z práce podle § 22 odst. 1 zák. o záv. výb. Leč žal. komise přehlédla, že, zavdal-li zaměstnanec svému zaměstnavateli příčinu k propuštění z práce bez výpovědi podle § 82 živn. řádu, není tím vyloučena rozhodovací pravomoc rozhodčí komise podle §§ 3 lit. g) a 22 zák. o záv. výb., nýbrž je dán pouze důvod k odepření ochrany zaměstnanci podle těchto předpisů a k zamítnutí stížnosti záv. výboru in merito. (Srov. nál. Boh. A 7610/28 a 7093/28). Je pravda, že rozhodčí komise není příslušná judikátně, zejména s účinkem právní moci rozhodovati o existenci důvodu k propuštění zaměstnance podle § 82 živn. řádu, ale rozhodčí komise je nicméně povolána a povinna, aby o vznesených na ni nárocích podle §§ 3 lit. g) a 22 zák. o záv. výb. rozhodla. Aby tak mohla učiniti, musí ovšem zjistiti dříve předpoklady nárok ten zakládající nebo jej vylučující. Vzejde-li při tom otázka, zdali zaměstnavatel měl důvod k propuštění zaměstnance bez výpovědi podle § 82 živn. řádu, a není-li otázka ta s konečnou platností rozřešena již příslušným soudem, pak je ovšem věcí roz. komise, aby sama otázku tu si řešila, při čemž arci dotčený výrok její má ráz pouze prejudicielní, a tvoří pouze premisu judikátního výroku, k němuž rozh. komise je příslušná. Rozhodčí komise dala se skutečně touto cestou a zkoumala, byla-li v případě propuštění Aloisie B. z práce dána skutková podstata propouštěcího důvodu podle § 82 živn. řádu. Avšak ze svého zjištění, že důvod takový dán byl, vyvodila rozh. komise nesprávný závěr, neboť místo aby byla rozhodla o meritu nároků podle § 3 lit. g) a § 22 zák. o záv. výb., popřela svou kompetenci a řečený výrok meritorní odepřela. To je nezákonnost, kterou nss nemohl přejíti. Ježto pak judikátním obsahem nař. rozhodnutí není nic jiného, než odepření meritorního výroku pro domnělou nepříslušnost žal. úřadu, neměl nss příčiny, aby přezkoumal, zda žal. úřad zmíněnou prejudicielní otázku po stránce meritorní i formální rozřešil správně, neboť pro otázku příslušnosti žal. úřadu je zcela lhostejno, zdali ona prejudicielní otázka byla žal. úřadem rozřešena správně či nesprávně, poněvadž zodpovědění její může míti význam jen pro meritorní rozhodnutí rozhodčí komise, jež však tato dosud neučinila.
To, co právě bylo uvedeno, týká se ovšem toliko výroku rozhodčí komise, jímž tato prohlásila se za nepříslušnou k rozhodnutí o petitu záv. výboru, aby rozh. komise uznala, že propuštění Aloisie B. bylo neoprávněné. Podání záv. výboru obsahovalo však ještě další petit, a to, aby rozh. komise uznala, že jmenovaná dělnice má znovu přijata býti do závodu s dřívějšími svými právy a že má býti odškodněna za ušlý výdělek. Pokud záv. výbor návrh ten opíral o ustanovení § 3 lit. g) zák. o záv. výb., byla rozh. komise podle výslovného ustanovení cit. zákona (§ 3 lit. g) oprávněna a povinna o něm věcně rozhodnouti. Odepřevši toto rozhodnutí, ocitla se i po této stránce v rozporu se zákonem.
Pokud se však návrh záv. výboru opíral o ustanovení § 22 odst. 2 zák. o záv. výb., nemá rozh. komise skutečně rozhodovací pravomoci, ježto, jak nss konstantně judikuje (srv. Boh. A 5908/26, 7627/28), není rozh. komise příslušná, aby o takovémto návrhu, uplatňujícím nároky ze soukromoprávního pracovního poměru, rozhodovala. Pokud tedy rozh. komise i o tomto návrhu odmítla rozhodnouti pro svoji nepříslušnost, není dotčený výrok její v rozporu se zákonem, a slušelo proto stížnost proti němu podanou zamítnouti jako bezdůvodnou, jinak však bylo z důvodů svrchu vyložených zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9316. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 975-977.