Č. 9171.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: * Oznámení o převodu, předepsané v § 17 českého řádu o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí z r. 1915, může strana účinně učiniti také prostřednictvím soudu provádějícího převod v knize pozemkové.
(Nález ze dne 2. dubna 1931 č. 5100).
Prejudikatura: neodporuje Boh. A 1195/22 a 2968/23.
Věc: Engelbert a Marie M. v K. proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním rozkazem z 18. března 1929 vyměřena byla dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí na základě trhové smlouvy z 18. prosince 1919, kterou st-lé prodali role č. kat. .. v K. — Žal. úřad zamítl odvolání z plat. rozkazu z těchto důvodů: »O promlčení dávky platí podle § 26 dávk. řádu z roku 1915 ustanovení zák. z 18. března 1878 č. 31 ř. z. Podle § 1 tohoto zák. promlčuje se právo vyměřiti dávku ve 4 letech, a počíná promlčecí lhůta běžeti uplynutím správního roku, v němž učinila strana zadost své ohlašovací povinnosti, anebo neměla-li této povinnosti, uplynutím správního roku, v němž dávková povinnost vznikla. Dávkovým řádem z roku 1915 a to ustanovením § 17 je ohlašovací povinnost dávkou povinné straně výslovně uložena, a mohla by se tedy v tomto případě strana promlčení dovolávati jen tehdy, kdyby prokázala, že převod k předpisu dávky ohlásila. To však strana nejen neprokazuje, nýbrž ani netvrdí, a poukazuje toliko na to, že inspektorát pro zemské dávky musel obdrželi usnesení knihovního soudu o převodu se stejnopisem trhové smlouvy nejpozději dne 1. února 1920, soudíc, že od toho dne počala běžeti promlčecí lhůta. Leč ohlašovací povinnost je uložena straně a nemůže ji proto nahraditi doručení soudního usnesení, i kdyby se bylo stalo k návrhu zcizitelů. Poněvadž pak strana ani později své ohlašovací povinnosti neučinila zadost, nemůže býti o promlčení, ba ani o započetí běhu pomlčecí lhůty řeči.
O stížnosti nss uvážil:
Není sporu o tom, že stran promlčení v daném případě platí podle § 26 dávk. ř. č. 83/15 z. z. čes. příl. II. ustanovení zák. z 18. března 1878 č. 31 ř. z., že podle § 1 cit. zák. promlčecí lhůta počíná běžeti uplynutím správního roku, v němž povinný dávkou učinil zadost své oznamovací povinnosti, anebo, neměl-li této povinnosti, uplynutím správního roku, v němž dávková povinnost vznikla, jakož i že podle § 17 cit. dávk. ř. ten, kdo jest povinen platiti dávku, má povinnost oznámiti do 14 dnů písemně anebo protokolárně vyměřovacímu úřadu převod. Sporným jest pouze, zda st-lé povinnosti té vyhověli.
Zaujav záporné stanovisko, vychází žal. úřad z právního názoru, že ohlašovací povinnost musí býti splněna jen přímo, t. j. stranou samou přímo vyměřujícímu úřadu. Názor ten neshledal nss správným. Z ustanovení § 17 dávk. ř. shora cit. jest zřejmo jen tolik, že strana je povinna vyměřovacímu úřadu převod oznámiti. Není-li tu výslovného ustanovení, že se tak musí státi stranou přímo vyměřovacímu úřadu, není důvodu pro názor, že by strana nemohla tak učiniti prostřednictvím knihovního soudu tím způsobem, že podávajíc žádost za knihovní provedení převodu, navrhne v ní, aby o převodu příslušným způsobem byl od soudu vyrozuměn i úřad vyměřovací. Že strana splnila svoji ohlašovací povinnost dle § 17 dávk. řádu, možno říci ovšem teprve, když oznámení o převodu na vyměřovací úřad dojde, takže strana, činíc oznámení naznačeným způsobem prostřednictvím knihovního soudu, činí tak ovšem na svoje nebezpečí. St-lé již v odvolání uvedli, že ve své žádosti o provedení převodu v knize pozemkové výslovně žádali soud, aby na rubrice vyrozuměl vyměřovací úřad o převodu dle smlouvy v opise připojené a tvrdili, že soud tomu dožádání vyhověl, takže nejpozději 1. února 1920 vyměřující úřad obdržel předepsané oznámení o převodu. Žal. úřad však, veden jsa svým nesprávným právním názorem, neuvedl v nař. rozhodnutí ani zda, kdy a co od soudu obdržel, resp. proč ani s hlediska vytčeného právního názoru nelze v tom, co vyměřujícímu úřadu od soudu snad došlo, shledávati oznámení dle § 17 dávk. řádu. Jest tudíž nař. rozhodnutí podstatně vadné, a bylo je proto, kdyžtě vadnost ta byla způsobena mylným právním názorem, zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9171. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 663-665.