Č. 9191.

Vojenské věci:* Náhrada, kterou jest podle připomínek k činžovnímu tarifu (vyhláška býv. min. zem. obrany a fin. ze 14. února 1911 č. 28 ř. z.) za jednotlivé kasárenské objekty smluviti v každém případě zvláště, není náhradou podle činžovního tarifu, a neplatí proto pro ni 40%ní zvýšení podle 2. odst. § 1 zák. č. 227/22.
(Nález ze dne 15. dubna 1931 č. 3758).
Věc: Městská obec L. proti ministerstvu národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra o zvýšení náhrady při trvalém ubytování vojska.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: O žádosti stěžujícího si města, aby 40%ní zvýšení náhrady bylo podle zák. č. 227/22 přiznáno nejen za ony objekty k trvalému ubytování vojska městem postkytované, za něž se platí náhrada podle nájemní sazby, nýbrž i za ony objekty, za které byla náhrada smluvena zvláště, rozhodla osp v L. výměrem ze 13. září 1927 takto: Žádost města L. za přiznání 40% zvýšení náhrad zvláště smluvených za objekty, vyjmenované v předloženém seznamu, podle zák. č. 227/22 se zamítá z následujících důvodů: Právě cit. zákon zvyšuje výslovně sazby stanovené min. vyhláškou ze 14. února 1911 č. 28 ř. z. Dosavadní výše jejich stanovena jest jednotlivými sazebními položkami této nájemní smlouvy. Vyhláška ta obsahuje dále připomenutí k sazbě nájemní, v němž se blíže vysvětluje, za které objekty se platí náhrada dle nájemní sazby a dle které položky sazební a za které objekty nutno náhradu v každém případě smluviti zvláště, t. j. za které se neplatí náhrada podle položek nájemní sazby. 40procentní zvýšení může se tudíž vztahovati pouze na objekty, které tímto připomenutím jsou zařazeny do jedné ze sazebních položek nájemní sazby a nikoliv na objekty, jež ze sazební náhrady jsou vyloučeny tím, že stanovení výše náhrady za ně je přenecháno zvláštní úmluvě. Názoru města L., že náhrady smluvené z toho důvodu jsou náhradami sazebními, že připomínky sazby nájemní se o nich zmiňují tím, že stanovení náhrady přenechávají zvláštní úmluvě, nelze přisvědčiti. Taktéž nemůže přicházeti v úvahu, že svého času náhrady za tyto objekty byly smluveny s ohledem k celkové výši nákladu za stavbu kasáren, a k nákladu udržovacímu tak, aby město vyššími těmito náhradami bylo odškodněno za případné ztráty následkem nedostatečnosti ostatních náhrad, poněvadž lze na okolnosti ty vžiti zřetel i při opětném pozdějším smluvení náhrad těchto. Městu L. možno tudíž docíliti zvýšení smluvených náhrad za kasárenské objekty, nikoliv na základě zák. č. 227/22, nýbrž pouze na základě nové příslušné smlouvy se správou vojenskou, k jejímuž uzavření arciť jest již dán podnět dosavadními podáními města.
V odvolání z tohoto rozhodnutí hájilo stěžující si město názor, že výrazem činžovní tarif v 3. odst. § 1 zák. č. 227/22 jest rozuměti nejen náhradu ve výši činžovního tarifu, nýbrž i náhradu s vojenskou správou zvláště smluvenou, kterou jest rovněž pokládati za náhradu tarifní, poněvadž se o ní jedná v bodech V, VIII, IX b), XI a XII připomínek k činžovní sazbě podle vyhlášky min. zeměbrany a fin. ze 14. února 1911 č. 28 ř. z., a poněvadž náhrada ta byla smluvena na základě někdejších drahotních poměrů, jež neodpovídají poměrům dnešním. Toto odvolání zamítla zsp výnosem ze 3. ledna 1928 z důvodů výměru vzatého v odpor.
Další odvolání stěžujícího si města bylo zamítnuto nař. rozhodnutím, jež se odvolalo na důvody rozhodnutí vzatého v odpor, a podotklo dále: Tendencí zák. č. 227/22 bylo umožniti voj. správě placení vyšší náhrady, než byla předepsána činžovním tarifem, kterým byla voj. správa vázána. Tohoto důvodu není u náhrady, která se ujednává zvláštní dohodou; pro tyto případy nebylo třeba zákona, a nemělo by proto smyslu, aby byl zákon na ně vztahován a omezována volnost jednání stran, jež mohou jinak smluviti i vyšší než 40%ní zvýšení smluvené náhrady. Právě okolnost, že možno žádati, aby byla uzavřena zvláštní smlouva o objektech, za které se náhrada sjednává, svědčí, že smluvená náhrada má jiný charakter, než zákonem přesně vyměřená náhrada tarifní, a nelze proto při nedostatku výslovného zákonného předpisu vztahovati zákonné tarifní náhrady i na náhradu smluvenou.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí nss uvážil: — — —
Stížnost namítá, že určení nájemného za jednotlivé potřeby ubytovací volnou smlouvou spočívá na zákonné základně obsažené v připomínkách k činžovnímu tarifu, neboť v nich jest přesně uvedeno, že za určité objekty jest náhradu smluviti případ od případu, z čehož stížnost uzavírá, že také náhrada za vedlejší potřeby ubytovací podle připomínek k činžovnímu tarifu zvláště smluvená jest náhradou podle činžovního tarifu ve smyslu 2. odst. § 1 zák. č. 227/22. Stížnosti nelze přisvědčiti.
Právě uvedený zákon č. 227/22 stanoví v § 1 odst. 1, že sazby, jež byly stanoveny pro jednotlivé nájemní třídy podle § 30 ubytovacího zákona vyhláškou býv. min. zem. obrany a fin. ze 14. února 1911 č. 28 ř. z., platí i pro rok 1921 a 1922 s tou odchylkou, že se zvyšují o 40%. V 2. odst. téhož § pak se praví, že toto zvýšení platí též pro kasárenské objekty, které byly poskytnuty voj. správě se zárukou obsazení podle § 33 ubyt. zák., pokud jich voj. správa trvale užívá a platí za ně náhradu podle činžovního tarifu. Tento činžovní tarif byl publikován vyhláškou býv. min. zem. obrany a fin. ze 14. února 1911 č. 28 ř. z. a skládá se ze tří oddílů: v oddílu A určuje nájemní sazby pro voj. byty s položkami 1—14, v oddílu B nájemní sazby za vedlejší potřeby: světnice, strážnice, školní světnice, tělocvičny a šermírny, skladiště, konírny a kůlny s položkami 15—35, oddíl C pak obsahuje ustanovení o vedlejších místnostech chorobinců a nemocnic vojenských. K tomuto sazebníku jest ve vyhlášce připojen jednak seznam, jímž se jednotlivé obce vřaďují do jednotlivých tříd činžovního tarifu, jednak jsou připojeny připomínky k činžovnímu tarifu. V těchto připomínkách jsou jednak obsaženy vysvětlivky k některým položkám tarifu, jednak jsou dána ustanovení, jakou náhradu sluší poskytovati za objekty, jež v činžovním tarifu nejsou uvedeny. Úprava této náhrady jest provedena různým způsobem: o některých objektech, jako na př. o dílnách, stanoví se sub IX a), že za dílny krejčovské, ševcovské a sedlářské (řemenářské) hradí se nájemné podle vyžádané a opatřené velikosti tak jako za světnice pod sazební položkou 15 vztažmo 16 a 17, sub IX b), že za dílny pro zbrojíře hradí se nájemné jako za světnice o dvou oknech (sazební položka 16). Jiné úpravy se dostalo na př. otázce, jakou náhradu jest platiti za společné aresty disciplinární podle bodu IV b) 2), kde se praví, že za tyto místnosti se platí náhrada podle vyžádané a opatřené prostory obytné, která se čítá 15 a 16 m3 vzdušného prostoru na osobu á 25 56 K za osobu a rok. Konečně pak jest třetí kategorie objektů, tak sub V kryté jízdárny, VIII podkovárny a podkovářské prostory, IX dílny kolářů, zámečníků, kovářů atd., XI remisy větší rozlohy než 500 m2, XII kolny. O všech těchto právě uvedených objektech se stanoví v připomínkách, že náhrada za ně bude smluvena v každém případě zvláště. Nemůže býti sporu o tom, že náhrada, kterou jest platiti za první kategorii objektů, to jest ony objekty, o nichž se v připomínkách stanoví, jako jest tomu na př. sub IX a) a b), že se za ně hradí nájemné jako za určité objekty uvedené v některé položce činžovního tarifu, jest náhradou podle činžovního tarifu. Sporno snad by mohlo býti, zda náhradou podle činžovního tarifu jest náhrada stanovená za objekt, uvedený v kategorii druhé, to jest za společný arest disciplinární, kdyžtě náhrada ta jest stanovena podle určitých hledisek sice pevnou sazbou, nikoli však poukazem na některou položku činžovního tarifu. Zřejmě však náhradou podle činžovního tarifu není náhrada, která se platí za třetí kategorii objektů, když právě podle příslušných ustanovení připomínek k činžovnímu tarifu jsou tyto objekty z náhrady tarifální výslovně vyloučeny předpisem, že náhrada za ně má býti v každém případě zvláště smluvena. Stanoví-li proto 2. odst. § 1 zák. č. 227/22, že 40%ní zvýšení platí též pro kasárenské objekty , pokud se za ně platí náhrada podle činžovního tarifu, zakládá toto ustanovení ovšem nárok na 40% zvýšení náhrad nejen za objekty, uvedené přímo v činžovním tarifu v některé jeho položce, nýbrž i za ony objekty, za něž se platí náhrada podle těchto položek tarifu na základě příslušného ustanovení připomínek, nelze však o ně opírati nárok na zvýšení náhrad za ony objekty, za něž se neplatí náhrada podle některé z položek činžovního tarifu, nýbrž podle připomínek k činžovnímu tarifu náhrada v každém případě zvláště smluvená. Vychází-li stížnost z názoru opačného, jest tento názor mylný.
Na tom nic nemůže změniti úvaha, že obce, jež poskytly voj. správě kasárny dělostřelecké, u nichž jsou objekty, za něž se platí náhrada zvláště smluvená, budou — jak stížnost dovozuje — v nevýhodě proti obcím, jež poskytly jen kasárny pro pěchotu, u nichž takových objektů není, neboť tu jde již právě jen o důsledek toho, že zákon nepřiznal zvýšení náhrad za všechny objekty kasárenské, nýbrž jen za ony, za něž se — mimo jiné podmínky — platí náhrada podle činžovního tarifu. Úvaha stížností rozvedená týká se tedy vlastně otázky ekvity zákona, nikoli již otázky zákonnosti nař. rozhodnutí.

Citace:

č. 9191. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 707-710.