Č. 9351.Učitelstvo: Za platnosti substitučního normálu z roku 1839 není nárok učitele veř. školy nár. na Moravě, vyslaného na substituci, na diéty vyloučen již z důvodu, že není zaměstnancem zařazeným do hodnostní třídy nebo takovému zaměstnanci na roven postaveným. (Nález ze dne 3. září 1931 č. 12638.) Prejudikatura: Boh. A 3957/24. Věc: Jan G. v A. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o substituční diety. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: St-l, učitel a později řídící učitel na obecné škole v A., byl opatřením nadřízených úřadů pověřen po 3 dny v týdnu vedle vyučování a později správy školy v A. také správou školy a vyučováním na obecné škole ve S. v době od 1. března 1915 do 15. července 1916 a správou školy a vyučováním po 3 dny v týdnu na chlapecké škole v B. v době od 16. září 1916 do 15. července 1917 a od 15. září 1917 do 19. prosince 1917. Žádostí z 1. února 1926 domáhal se st-l doplatku cestovného za uvedenou dobu, dále diet per 7 K denně. Zšr mor. výnosem z 8. listopadu 1927 přiznala st-li doplatek na čestném, avšak zamítla jeho žádost za přiznání diet za příčinou zástupného vyučování jako neodůvodněnou, ježto nárok na diety podle dietního normálu v době tu v úvahu přicházející (roky 1915 a 1917) příslušel toliko zaměstnancům do hodnostní třídy zařazeným a jim na roven postaveným. Takový nárok vznikl učitelstvu škol národních na základě § 10 parit. zák. č. 274/19 teprve ode dne 1. listopadu 1918 jakožto počátku účinnosti právě uvedeného zákona. — Odvolání st-lovo zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů výnosu zšr-y. O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss takto: Mezi stranami je nesporno, že st-l v uvedené době konal současně služby jak na škole v A. tak i na školách ve S., později v B., takže docházel vždy po 3 dny v týdnu z jedné školy na druhou. Nesporno je dále, že st-li přísluší nárok na náhradu za cesty takto konané a že náhrada ta byla st-li výnosem zšr-y mor. z 8. listopadu 1927 také povolena. Na sporu je jedině otázka, zda st-li přísluší také normální diety jím žádané. Žal. úřad, resp. zšr nepopírají, že nárok st-lem uplatňovaný za spornou dobu nutno posouditi podle substitučního normálu ze 3. června 1839, který podle ustálené judikatury nss-u platil ve starší době také pro učitelstvo veřejných škol národních na Moravě; úřad však tvrdí, že st-li nelze přiznati žádané diety, poněvadž podle dietního normálu, přicházejícího v úvahu v letech 1915 a 1917, příslušel nárok na diety toliko zaměstnancům do hodnostní třídy zařazeným a jim na roven postaveným, k nimž však tehdy učitelé národních škol nenáleželi. Je ovšem pravda, že v rozhodné době učitelé veř. škoí národních nebyli zařazeni do hodn. tříd a že tehdy nebyli ani na roven postaveni zaměstnancům do hodn. tříd zařazeným; leč z tohoto důvodu samotného nelze ještě dovozovati bezdůvodnost nároku st-lem vzneseného. — Nárok osob, pověřených suplováním učitelského místa, je v cit. substitučním normálu z roku 1839 upraven v § XI, a to jednak v odst. 1 nárok na diety po dobu cesty do místa substituce, jednak v odstavci 2 nárok na diety po čas substituce, je-li suplent vyslán k úkonu mimo místo učiliště (srov. Boh. A 3957/24). V podrobnostech pak stanoví odst. 1 § XI, že diety tam zmíněné náležejí suplentovi, jenž již má postavení vyskytující se ve schématu diet, podle dietní třídy jeho vlastní kategorie služební, nikoliv podle dietní kategorie úřadu suplovaného, adjunktům a asistentům úřadů učitelských podle desáté, všem ostatním podle dvanácté třídy dietní. Naproti tomu příslušejí diety v případech odstavce 2 § XI vždy podle třídy (sc. dietní) místa suplovaného. Z uvedených předpisů, zejména z toho, že odstavec 1 § XI dává nárok na diety podle XII. třídy dietní »všem ostatním« suplentům, je zřejmo, že aspoň podle odst. 1 příslušejí diety bez ohledu na to, má-li či nemá-li suplent sám již postavení, vyskytující se ve schématu dietním; v odstavci druhém ovšem substituční normál podobného ustanovení jako v odstavci 1 nemá; z toho nelze však dovozovati, že by diety podle 2. odst. § XI příslušely za splnění ostatních podmínek tam uvedených jen tehdy, je-li místo suplované zařazeno do třídy dietní, resp. že by suplentovi diety nepříslušely, není-li místo suplované samo do dietní třídy zařazeno; naopak lze znění odst. 2 § XI vysvětliti jen tím, že patrně v době vydání substitučního normálu všechny úřady učitelské, o jichž suplování zmíněný normál pojednává, byly zařazeny do dietních tříd, takže nebylo třeba pamatovati v odst. 2 § XI na případy suplování míst učitelských do dietní třídy nezařazených. Nelze proto ani v případech odst. 2 § XI substitučního normálu odpírati suplentovi — ovšem za splnění podmínek tam uvedených — nárok na diety jen proto, poněvadž snad místo suplované není zařazeno do dietního schématu resp. do dietní třídy, naopak bude případ takový posuzovati podle obdoby ostatních předpisů substitučního normálu, zejména též podle odst. 1 § XI. Jak již řečeno shora, nepopírá žal. úřad, že daný případ jest rozřešiti podle substitučního normálu z r. 1839; nutno tedy také dietní nárok st-lův posuzovati podle ustanovení § XI cit. normálu, aniž ovšem nss za dané situace měl možnost zkoumati, zda sporný případ spadá pod prvý nebo pod druhý odstavec § XI substitučního normálu, ani zda jsou splněny podmínky nároku na diety podle toho či onoho předpisu § XI. K tomu budiž pak jen ještě podotknuto, že podle zák. z 15. dubna 1873 č. 47 ř. z. na místo dvanácti tříd dietních nastoupilo jedenáct tříd hodnostních a že zejména podle § 1 posl. odstavce cit. zák. úředníci, zařazení do XII. třídy dietní, byli přeřazeni do XI třídy hodnostní. Jestliže tedy žal. úřad nepřiznal st-li diety jím žádané jedině z toho důvodu, že se dietní normál vztahuje pouze na zaměstnance do hodn. tříd zařazené nebo jim na roven postavené, vycházel z nesprávného právního pojetí sporného případu a slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.