Č. 9184.

Církevní věci: Jsou politické úřady příslušný rozhodovati spor mezi židovskou náboženskou obcí a příslušníkem židovského vyznání o hřbitovní poplatek a jaký jest instanční postup v takovéto věci?
(Nález ze dne 10. dubna 1931 č. 5584.)
Věc: Pozůstalost po Hugonu E. v B. proti okresní správě politické v Hodoníně o pohřební poplatek.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Usnesením z 9. července 1928 stanovil náboženský výbor židovské obce v B. za převezení mrtvoly Hugona E., zemřelého v cizině, na židovský hřbitov v B. poplatek 5000 Kč. Stížnost, podanou do tohoto usnesení Drem Dominikem E. v zastoupení zákonných dědiců po zemřelém, vrátila osp v H. výnosem z 29. října 1928 židovské náboženské obci v B. k projednání dle § 19 poplatkového regulativu této náboženské obce, poznamenavši při tom, že rozhodnutí náboženské obce dle cit. § regulativu jest konečné.
Jednaje o stížnosti na tento výnos osp-é, musil se nss vzhledem k vývodům odvodního spisu žal. úřadu a také z povinnosti úřední zabývati nejprve otázkou, má-li nař. výnos povahu »rozhodnutí neb opatření správního úřadu« ve smyslu § 2 zák. o ss, a je-li tomu tak, zda je splněna i další podmínka kognice nss-u, totiž, je-li výnos ten výrokem poslední přípustné stolice správní; do kterého jedině lze si u nss-u stěžovati (§ 5 zák. o ss).
Žal. úřad má v odvodním spise za to, že nař. výnos není rozhodnutím v uvedeném smyslu, ježto Dr. E. osp-ou o rozhodnutí nežádal a židovská obec náboženská v B. projednání jelho stížnosti podle stanov neodepřela, takže k vydání nějakého »rozhodnutí« nebylo ani podnětu. Názor tento nss nesdílí, a to z těchto důvodů:
Dr. E. obrátil se na osp-ou v H. podáním ze 13. října 1928, ve kterém uváděl, že předepsaný poplatek u srovnání s taxami, vybíranými v takových případech jinde (na př. v O. 200 Kč), je nepřiměřeně vysoký a žádal výslovně, aby osp »věc vyšetřila a v rámci zákona pohřební poplatek stanovila«. Podání to vrátila osp výměrem ze 16. října 1928 žadateli s tím, aby si opatřil stanovy a poplatkový regulativ náboženské obce židovské v B. a zařídil svou stížnost dle ustanovení tam uvedených. Dne 20. října 1928 zaslal Dr. E. vrácené mu podání ze 13. října 1928 náboženské obci židovské v B. se žádostí, aby bylo předloženo jako stížnost příslušné instanci, po případě úřadu dozorčímu (osp-é), náboženská obec židovská pak — vzhledem k tomu, že, jak uvádí v předkládací zprávě z 26. října 1928, u ní žádné instance k projednání stížnosti Dra E. není — »předložila podání Dra E. ze 13. října 1928 znovu osp-é, která je, jak bylo již řečeno, výnosem z 29. října 1928 vrátila náboženské obci k projednání podle § 19 popl. regulativu, poznamenavši při tom, že rozhodnutí náboženské obce dle cit. § regulativu je konečné. Výnos ten intimovala náboženská obec Dru E. výměrem tohoto znění: »Vaši stížnost do poplatku, námi za převezení zemřelého Hugo E. v B. požadovaného, jsme předložili dne 26. října 1928 osp-é v H. Osp Vaší stížnosti nevyhověla a prohlásila, že naše rozhodnutí dle § 19 poplatkového regulativu stanov je konečné. O tom Vás uvědomujeme.«
I když se tento intimát, pokud se v něm praví, že osp stížnosti nevyhověla, s rozhodnutím samým osp-é zcela nekryje, ježto osp neprohlásila výslovně, že stížnosti nevyhovuje, dlužno přece vzhledem k petitu strany vznesenému na osp-ou, aby »věc vyšetřila a v rámci zákona pohřební poplatek stanovila«, spatřovati v rozhodnutí tom skutečné nevyhovění žádosti té; neboť, neomezil-li se žal. úřad, vyřizuje podání to, výhradně jen na jeho vrácení náboženské obci k projednání dle § 19 poplatkového regulativu, nýbrž uvedl-li při tom zároveň, že rozhodnutí náboženské obce dle cit. § regulativu je konečné, vyslovil tím implicite, že k přezkoumání předpisu sporného poplatku, do něhož si bylo stěžováno, nepokládá se za příslušný, což obsahově rovná se nevyhovění stížnosti. Poněvadž však takový výrok je způsobilý dotknouti se práv stěžující si strany a vůči ní schopen právní moci, nutno jej uznati za rozhodnutí po rozumu § 2 zák. o ss.
Jak bylo již nahoře řečeno, je podle § 5 zák. o ss přípustná stížnost k nss jen do rozhodnutí neb opatření poslední přípustné správní stolice, tedy teprve tehdy, když pořad adm. jest již vyčerpán. Zkoumaje daný případ s tohoto hlediska, uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí obsahuje, jak bylo vpředu dovoděno, proti stěžující si straně účinkující (judikátní) výrok toho obsahu, že osp není kompetentní ve věci předpisu pohřebního poplatku náboženskou obcí jednati a jest proto způsobilým předmětem instančního prostředku opravného. Ježto však v případech daného způsobu z rozhodnutí politického úřadu I. stolice, odpírajícího konati v záležitostech stran úřad, žádným positivním — všeobecným ani specielním — předpisem další instanční postup není vyloučen a jelikož všude tam, kde zákon výslovně pořad stolic neomezuje, sluší pokládati za vůli zákona, že straně přísluší právo odvolati se vždy až k oné instanci, která podle zákonné organisace úřadů a podle jejich hierarchického pořadí má vůči prvé stolici rozhodovací postavení instance jí nejvýš nadřízené, nelze nalézti důvod, pro který by i rozhodnutí osp-é v daném případě bylo z pravidelného instančního pořadu vyňato.
K stejnému závěru vede ostatně i následující úvaha, čerpaná ze Samých positivních předpisů o úpravě zevnějších právních poměrů israelitské společnosti náboženské. Sporná dávka za převezení mrtvoly Hugona E. do B. byla uložena na základě § 19 poplatkového regulativu náboženské obce židovské v B., schváleného výnosem zsp-é v Brně z 28. března 1928, ve smyslu § 29 zák. z 21. března 1890 č. 57 ř. z. Podle § 33 tohoto zák. mělo býti nařizovacím způsobem ustanoveno, kteří úřadové vykonávati budou práva příslušející dle zákona toho státní správě. To stalo se min. nař. z 18. března 1897 č. 96 ř. z., které v § 1 přikázalo záležitosti israelitských obcí náboženských, pokud spadají pod citovaný organisační zákon, do kompetence orgánů správy politické a to zpravidla v I. instanci okr. hejtmanství, v II. instanci politických úřadů zemských a v III. instanci min. vyuč. Podléhalo tedy i podle těchto ustanovení rozhodnutí osp-é, které jest předmětem stížnosti, dalšímu pořadu instančnímu. Okolnost, že rozhodnutí to nebylo proti předpisu § 3 odst. 1 zák. z 12. května 1896 č. 101 ř. z. opatřeno poučením o opravném prostředku, je tu nerozhodna; neboť nezachování tohoto předpisu má pouze ten následek, že podle posledního odstavce § 3 tohoto zák. může se strana zvláštním rekursem domáhati odstranění závady, okolnost ta nezbavuje však výrok politického úřadu vadou takovou trpící jeho povahy a účinků, které mu jinak dle jeho obsahu a formy příslušejí.
Je-li tomu tak, pak měli st-lé, pokládali-li se nař. rozhodnutím za zkráceny, dovolati se ochrany úřadu v pořadí instančním žal. úřadu nadřízeného. Neučinili-li toho, nýbrž obrátili-li se přímo na nss, nelze považovati záležitost, o niž jde, za vyřešenou řádným pořadem stolic správních a příslušnosti nss-u stojí v cestě předpis § 5 odst. 2 zák. o ss.

Citace:

č. 9184. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 694-696.