Č. 9206.

Bytová péče: Připojení další místnosti k bytu bez povolení úřadu zakládá skutkovou podstatu přestupku podle § 1 odst. 2 zák. č. 225/22, třebas povolení to bylo pak dodatečně uděleno.
(Nález ze dne 21. dubna 1931 č. 4701.)
Věc: Gustav G. ve St. (adv. Dr. Leopold Schůrer z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o přestupek zákona o bytové péči.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem policejního ředitelství v Liberci z 10. prosince 1925 byl st-l uznán vinným přestupkem § 1 zák. č. 225/22, prodlouženého zákonem č. 87/23 a zákonem č. 296/24, jehož se dopustil tím, že v domě čp. ... spojil se svým dosavadním bytem ještě byt po vystěhovavším se staviteli P.; st-l byl odsouzen k pokutě 5000 Kč, v případě nedobytnosti k 30dennímu vězení. — — —
Žal. úřad nevyhověl nař. rozhodnutím st-lovu odvolání a potvrdil nález policejního ředitelství, ježto konaným šetřením a vlastním doznáním bylo zjištěno, že st-l spojil se svým bytem jiný uprázdnivší se byt, aniž si vyžádal předem povolení úřadu, k čemuž byl podle shora uvedeného zákona povinen; prokázanou činností dopustil se st-l přestupku odst. 2 § 1 zák. č. 225/25, prodlouženého zákonem č. 87/23 a č. 296/24. V rozhodnutí uvádí se dále, že tím jest také rozhodnuto o žádosti st-le z 28. února 1928 a že st-lem projevený názor, že výměrem býv. zsp-é bylo prokázáno, že předpoklady pro jeho potrestání policejním ředitelstvím v Liberci nebyly dány, je mylný, poněvadž přestupek st-li za vinu kladený, spáchaný tím, že provedl změnu ve smyslu odst. 2 § 1 zák. č. 225/22, aniž si vyžádal předepsaného předchozího povolení úřadu, čímž obešel kompetenci příslušného úřadu, t. j. v daném případě býv. osp-é v Liberci, a postavil tento úřad před hotovou věc, zůstal nedotčen shora uvedeným výměrem býv. zsp-é, jímž byl stav st-lem svémocně provedený dodatečně schválen. — — —
O stížnosti uvážil nss toto: — — — —
Stížnost stojí na stanovisku, že skutková podstata přestupku přičítaného st-li není dána, protože již v době před vydáním trestního nálezu I. stolice byly splněny předpoklady pro povolení ke změně, pro kterou jest st-l trestán, jak je zřejmo z toho, že jeho žádost z 23. října 1925, kterou se domáhal na osp-é v Liberci schválení nového rozdělení bytů ve svém domě, byla vyřízena příznivě. Kdyby bylo policejní ředitelství v Liberci se svým rozhodnutím vyčkalo, až bude skončeno řízení o této žádosti st-lově, nebylo by podle názoru stížnosti vůbec mohlo dojiti k vydání trestního nálezu jmenovaným úřadem, který ostatně — jak stížnost tvrdí — vůbec není povolán rozhodovati o tom, je-li tu vůbec takové spojení obytných místností, které by bylo trestné.
Nss tohoto stanoviska stížnosti nesdílí.
Podle 2. odstavce § 1 zák. č. 225/22 jest přípustno spojití s bytem jednotlivé místnosti jiného bytu jen s povolením úřadu. Zakazuje se tu tedy zcela bezvýjimečně spojití část jedné bytové jednotky s druhou bytovou jednotkou, pokud k této změně nebylo uděleno úřední povolení, a jednání proti tomuto zákazu se trestá podle § 18 cit. zák. jako přestupek politickým úřadem okresním a tam, kde je státní úřad policejní, tímto úřadem, peněžitou pokutou do 20000 Kč nebo vězením do 6 měsíců. Podle toho jest pro skutkovou podstatu přestupku 2. odst. § 1 zák. č. 225/22 zcela bez právního významu, jsou-li tu snad předpoklady pro povolení změny, o kterou jde, kdyžtě skutková podstata ta záleží právě ve svémocném provedení takové změny v rozdělení místností obytných. Mýlí se proto stížnost, tvrdí-li, že skutková podstata přestupku kladeného st-li za vinu není dána proto, že již před vydáním trestního nálezu I. stolice byly splněny předpoklady pro povolení změny v místnostech ve st-lově domě, a shledává neprávem vadu řízení v tom, že policejní ředitelství v Liberci nevyčkalo, až bude vyřízena st-lova žádost z 23. října 1925, nýbrž vydalo trestní nález bez ohledu na vyřízení této žádosti. Proti znění § 18 cit. zák. upírá stížnost policejnímu ředitelství v Liberci oprávnění rozhodnouti o tom, šlo-li v konkrétním případě o spojení obytných místností, které zakládá skutkovou podstatu přestupku 2. odst. § 1, neboť, je-li tam, kde jest zřízen státní úřad policejní, tento úřad povolán k trestání přestupků tohoto zákona, tedy i přestupků jeho § 1, nelze tomuto úřadu — pro nedostatek jiného zákonného ustanovení — upříti právo, aby sám rozhodl, bylo-li provedeno takové spojení obytných místností, jež zakládá skutkovou podstatu přestupku, k jehož stíhání jest podle zákona povolán.
V dalších námitkách stojí stížnost na stanovisku, že st-l byl neprávem odsouzen pro přestupek 2. odst. § 1 cit. zák., ježto i po novém rozdělení místností v jeho domě počet bytů v tomto domě zůstal týž, ba dokonce že byl zřízen náhradní byt v domě č.... V tom, že o těchto okolnostech nebylo konáno šetření, spatřuje stížnost vadu řízení.
Bezdůvodnost těchto výtek jest prokázána již tím, co bylo uvedeno shora. Stíhá-li se podle zákona trestem každé svémocné spojení částí bytové jednotky s druhou bytovou jednotkou, stíhá trest i majitele domu, který takovouto změnu provedl, aniž při tom změnil počet bytů ve svém domě, nebo který dokonce opatřil nový náhradní byt mimo svůj dům. Všechny tyto okolnosti mohou míti význam pro rozhodnutí úřadu o žádosti za povolení ke změnám ve smyslu poslední věty 2. odst. § 1, po případě ve smyslu 2. odst. § 4 zák. č. 225/22, jsou však bez právního významu při rozhodování o tom, je-li dána skutková podstata přestupky 2. odstavce 1. věty § 1 cit. zák. Nelze proto ani shledávat vadu řízení v tom, že o těchto okolnostech nebylo konáno žádné šetření. — — — —

Citace:

č. 9206. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 739-741.