Č. 9256.

Elektrisace: * Nepřibrání sousední elektrárny nevšeužitečné k řízení, jímž se mění vzájemné hranice území, přikázaných dvěma všeužitečným elektrárnám podle § 4 zák. č. 438/19, jest podstatnou vadou řízení jen, jestliže uvedená elektrárna namítá, že touto změnou jsou dotčena její práva, nabytá na základě původního ohraničení.
(Nález ze dne 11. května 1931 č. 4257/29.)
Věc: Firma Homboker und Marienthaler Eisenwaren-Industrie- und Handels-A. G. »Moravia« v H. proti ministerstvu veřejných prací o soustavnou elektrisaci.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byla k žádosti Středomoravských elektráren, akc. spol. v P., za souhlasu Severomoravských elektráren, akc. spol. v Z., podle § 2 odst. 7 vl. nař. z 25. října 1920 č. 612 Sb. povolena změna vzájemných hranic zásobovacího území, jež oběma těmto elektrárnám bylo svého času přikázáno příslušnými výnosy, jimiž byly elektrárny ty podle § 4 zák. z 22. července 1919 č. 438 Sb. prohlášeny za podniky všeužitečné.
Stížnost do rozhodnutí tohoto podaná vytýká mu vadnost řízení a nezákonnost, jež spatřuje v podstatě v tom, že řízení o žádosti Středomoravských elektráren bylo provedeno bez účasti st-lky, jíž jako vlastnici sousední elektrárny příslušelo v tomto řízení postavení interesenta, že v rozhodnutí samém nebyla vymezena práva a povinnosti všeužitečného podniku vůči interesentům, tedy také vůči st-lce, jak předpisuje § 5 bod 2 zák. č. 438/19 a že také výnos ten nebyl st-lce doručen.
Stížnost tuto neshledal nss důvodnou.
Nař. rozhodnutím byla povolena změna ve vymezení hranic území, jež bylo Středomoravským elektrárnám přikázáno k zásobování výnosem min. prací ze 7. září 1920, kterýmž tyto elektrárny byly prohlášeny za všeužitečný podnik ve smyslu § 4 zák. č. 438/19, a má tedy nař. rozhodnutí stejnou právní povahu jako tento původní výnos. Jest ovšem pravda, že podle § 5 bodu 2 tohoto zák. mají ve výměru, jímž se podnik nějaký prohlašuje za všeužitečný, býti vymezena jeho práva i povinnosti v zájmu veřejném, zejména v zájmu obrany státu, i vůči interesentům, a jest také pravda, že mezi tyto interesenty dlužno také počítati vlastníky sousedních elektráren. Leč nss uznal již opětovně (srov. na př. nál. Boh. A 4325/25), že toto vymezení práv a povinností sousedním elektrickým podnikům může se státi také v stadiu pozdějším, t. j. v řízení o schválení díla, jímž všeužitečný podnik hodlá využíti svého oprávnění. Vzhledem k příliš všeobecné povaze oprávnění, vyplývajícího z prohlášení podniku za podnik všeužitečný ve smyslu § 4 cit. zák., a vzhledem k rozsáhlosti území, jež se zpravidla těmto všeužitečným podnikům přikazuje k zásobování, bude asi často velmi obtížným hned při prohlašování podniku toho za všeužitečný vymeziti práva a povinnosti podniku toho ke všem elektrickým podnikům, v území tom ležícím, a nelze proto nalézti překážky, proč by nemělo býti min. prací ponecháno na uvážení, chce-li všechna tato práva a povinnosti vymeziti hned při vydávání výnosu podle § 4 cit. zák., či chce-li vymezení to vůbec neb aspoň z části ponechati do pozdějšího stadia schvalování jednotlivých děl.
Ježto tedy prohlášení podniku za všeužitečný samo o sobě, pokud při něm nebyla zároveň stanovena práva jeho vůči jinému stávajícímu již sousednímu podniku a tím také vzájemné povinnosti tohoto podniku, neprejudikuje právům tohoto sousedního podniku, není porušen zákon, jestliže v takovém případě výměr podle § 4 cit. zák. byl vydán bez předchozího slyšení sousedního podniku. Totéž platí o změně původního výměru, není-li změna ta sama o sobě způsobilá k tomu, aby se dotýkala právního postavení sousedního podniku, resultujícího z původního výměru. A tak tomu je i v daném případě.
Změna, jež tu byla povolena, záleží výhradně v posunutí vzájemné hranice dvou zásobovacích území, přikázaných již dříve dvěma podnikům všeužitečným, a dotýká se sama o sobě výhradně práv těchto dvou zúčastněných podniků, kdežto st-lce i nadále zůstávají vyhrazeny veškeré právní nároky, které měla dříve. K řízení o změně hranic byla by st-lka musila být přibrána jen kdyby touto zamýšlenou a povolenou změnou bylo zasaženo nějak do jejích práv z původního ohraničení zásobovacích území obou všeužitečných podniků snad vyplývajících. To však st-lka netvrdí, resp. nelze tvrzení takovéhoto porušení jejích práv spatřovati ani v projevené obavě, že by obce, ležící v přikázaném území, mohly se domnívati — ovšem mylně domnívati —, že smějí nadále odebírati elektrický proud jen z elektrárny všeužitečné. Takováto domněnka nemohla by přece vzniknouti teprve novým ohraničením zásobovacích území, nýbrž právě tak již původním.

Citace:

č. 9256. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 843-845.