Č. 9168.

Zaměstnanci veřejní: — Zdravotnictví: I. Je služební poměr lékařů města Brna veřejnoprávní? — II. K praxi přebírání obecních lékařů státem podle zák. č. 236/22.
(Nález ze dne 1. dubna 1931 č. 2525).
Věc: Josefa S. v Brně (adv. Dr. Jan Čapek z Brna) proti městskému zastupitelstvu hlavního města Brna (vrch. mag. rada Dr. Al. Otoupalík) o zastavení služebních požitků manželu st-lčinu a o vdovskou pensi a úmrtní kvartál.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: I. MUDr. František S., manžel st-lčin, byl do roku 1919 definitivním obecním lékařem v K. Když podle zák. č. 213/19 došlo ke sloučení obce K. se zemským hlavním městem Brnem, přešla — jak mezi stranami není sporno — podle § 5 cit. zák. práva a povinnosti z tohoto služebního poměru na novou městskou obec Brno, vzniklou sloučením s předměstskými obcemi. Podáním z 22. října 1921 žádal Dr. S. o zařazení do VI. hodn. tř. s platností od 1. ledna 1921, při čemž prohlásil, že se zavazuje ještě 10 roků konati službu měst. okr. lékaře a povýšení nežádati. Dekretem z 30. května 1922 byl Dr. S. podle usnesení měst. zastupitelstva z 28. dubna 1922 jmenován definitivním měst. vrch. okr. lékařem v VI. třídě hodn. skupiny A měst. úředníků a zařazen do 1. stupně služného této třídy hodn. bez nároku na další postup. Požitky stanoveny ode dne 1. ledna 1921 na služném 9408 Kč s místním přídavkem 3600 Kč ročně, do pense započítána služební doba ode dne 4. června 1891. Dále stanoveno, že fysikátní zkoušku musí Dr. S. vykonati do 20. ledna 1924, a že »po převzetí zdravotnické agendy města Brna i Dra S. státem nemá město Brno jako býv. zaměstnavatel vůči Dru S. žádných povinností«, a vzato na vědomí prohlášení jmenovaného z 22. října 1921. Pokud jde o povinnosti a práva ze služ. poměru, poukázáno na předpisy služ. pragmatiky se všemi dodatky a změnami a na organisační statut, pokud v dekretu nebylo stanoveno jinak.
Z tohoto dekretu podal Dr. S. odvolání k měst. zastupitelstvu, jímž vzal v odpor ustanovení dekretu, že po převzetí jeho státem nemá město Brno vůči němu žádných povinností. Odvolání to bylo rozhodnutím měst. zastupitelstva z 9. listopadu 1923 odmítnuto, ježto směřovalo proti aktu konečné instance. Proti tomu podal Dr. S. stížnost k nss, jež byla usnesením nss-u ze 17. ledna 1924 podle §§ 21, 18 a 14 zák. o ss a limine odmítnuta.
Mezi tím byl Dr. S. rozhodnutím min. zdrav, z r. 1923 přijat do služeb státních jako městský lékař pro zdravotní obec Brno s tím, že smluvené služební požitky budou Dru S. vypláceny počínaje dnem 1. listopadu 1923, o čemž byl Dr. S. vyrozuměn výměrem městské rady v Brně z 11. února 1924. Dr. S. pak podepsal služební smlouvu, podle níž mu na základě započtení služební doby ke dni 1. ledna 1923 v rozsahu 17 roků 13 dní přísluší za obstarávání povinností smlouvou převzatých k 1. listopadu 1923 základní plat 7000 Kč se třemi postupovými přídavky po 700 Kč.
Dekretem presidia městské rady ze 16. dubna 1924 bylo Dru S. oznámeno, že zřetelem na to, že dnem 1. listopadu 1923 byl převzat do služeb státních a že dnem 1. ledna 1923 městská zdravotní agenda přešla do správy státní, nemá město Brno podle usnesení měst. zastupitelstva z 28. dubna 1922, intimovaného dekretem z 30. května 1922, jako býv. zaměstnavatel vůči němu žádných povinností. Proto se dnem 31. října 1923 zastavují Dru S. veškeré požitky z městské pokladny, o přeplatku bude rozhodnuto později.
Dr. S. podal z tohoto dekretu odvolání, v němž dovozoval, že ve službách obce K. konal mimořádné služby, totiž jako lékař školní, jako zdravotní dozorce nad mateřskými školkami a jako bezplatný lékař městských zřízenců, za něž byl vedle zákonného služného zvlášt honorován t. zv. »vázaným služným« (t. j. vázaným na podmínku, že přísluší jen dokud nebude ustanoven druhý městský lékař). Když po přechodu do služeb města Brna byl zařazen do služného VI. hodn. tř., považoval to za ekvivalent nejen svého zákonného, nýbrž i »vázaného služného«. Při převzetí do služby státní vzal na sebe stát povinnost poskytovati pouze ty požitky, které mají povahu zákonitého služného. Nároky plynoucí z tak zv. vázaného služného však nezanikly a trvají dále proti městu Brnu, neboť státem nebyly převzaty ony zdravotní agendy, za jichž výkon vázané služné příslušelo, nýbrž zůstávají nadále v působnosti města a odvolatel je konal a jest ochoten konati je i jako okresní lékař Velkého Brna. V konečném petitu žádal Dr. S., aby mu město Brno doplácelo k jeho služnému ze státní pokladny rozdíl mezi tímto služným a požitky měst. úředníků brněnských VI. hodn. tř. 1. stupně, a aby mu, resp. jeho vdově po vstupu do výslužby nebo po jeho úmrtí město Brno doplácelo rozdíl mezi pensí z pokladny státní a plným výslužným, na něž mají nárok měst. úředníci VI. hodn. tr., resp. vdovy po těchto úřednících. V dodatku k odvolání uvedl ještě, že výhrada, na níž se v odpor vzatý dekret, odvolává, nemá pro odvolatele závaznosti, poněvadž s ní neprojevil souhlasu. V příčině přeplatků poukázal na to, že o jich vrácení nelze mluviti proto, ježto služební smlouvu se státem podepsal teprve koncem února 1924, kterýmžto momentem byl teprve státem převzat. Dále žádal in eventum, kdyby odvolání nebylo vyhověno, aby byla povolena obnova řízení o usnesení obecního zastupitelstva z 28. dubna 1922 v ten rozum, že ustanovení onoho usnesení, že po převzetí agendy města Brna ,a převzetí odvolatele státem nemá město Brno vůči odvolateli žádných povinností, se zrušuje.
Odvolání Dra S., který zatím v červenci 1924 zemřel, bylo nař. rozhodnutím měst. zastupitelstva v Brně z 29. října 1928 zamítnuto jako bezdůvodné. Výrok ten odůvodněn poukazem na právní moc dekretu z 30. května 1922, jímž byl odvolatel jmenován definitivním vrch. okr. lékařem s výslovným ustanovením, že po převzetí zdravotnické agendy města Brna a odvolatele státem nemá město Brno jako býv. odvolatelův zaměstnavatel vůči němu žádných povinností. Toto rozhodnutí, které nabylo již moci práva, je základem celého odvolatelova nároku vůči městu Brnu ze služebního poměru ode dne platnosti tohoto rozhodnutí. Poněvadž pak zdravotnická agenda konaná městem Brnem byla převzata státem zákony č. 332/20 a č. 236/22, a jelikož i odvolatel sám byl převzat do služeb státních, nemá ve smyslu právě uvedeného dekretu vůči městu Brnu ze zaměstnaneckého poměru žádného nároku. Zároveň vyřízena zamítavě i odvolatelova žádost o povolení obnovy řízení o usnesení měst. zastupitelstva z 28. dubna 1922 s odůvodněním, že na obnovu řízení nemá odvolatel právního nároku.
II. Podáním z 5. ledna 1926 žádal opatrovník choromyslné Josefy S., vdovy po Dru Frant. S., aby jí byla vyměřena vdovská pense a byl jí poukázán úmrtní kvartál. Městská rada v Brně rozhodnutím ze 4. července 1928 žádosti té nevyhověla. Odvolání z tohoto rozhodnutí podané zamítlo městské zastupitelstvo nař. výnosem z 29. října 1928 jako bezdůvodné s poukazem na to, že podle pravoplatného ustanovení dekretu z 30. května 1922 nemělo město Brno po převzetí zdravotnické agendy města Brna a Dra S. státem vůči Dru S. jako jeho býv. zaměstnavatel žádných povinností. Poněvadž zdravotnická agenda vykonávaná městem Brnem byla státem převzata podle zák. č. 332/20 a 236/22 a jelikož Dr. S. byl převzat do služeb státních, neměl Dr. S. vůči městu Brnu z dřívějšího zaměstnaneckého poměru žádného nároku a byly mu proto požitky u města Brna dnem 31. října 1923 zastaveny. Poněvadž nároky odvolatelky vůči městu Brnu ze zaměstnaneckého poměru jejího manžela mohou plynouti pouze z nároku jeho, nemá ani odvolatelka vůči městu Brnu nároku na doplatek ke vdovské pensí poskytnuté jí státem do výše, jež by náležela ze zařazení, které její manžel kdysi u obce měl, ani na úmrtní kvartál, po případě na vdovskou pensí. O stížnostech podaných Josefou S. do obou rozhodnutí měst. zastupitelstva pro nezákonnost a vady řízení uvážil nss takto:
Žal. úřad rozhoduje instančně o opravných prostředcích podaných Drem S. a vdovou po něm ve sporu jejich s měst. obcí brněnskou o další vyplácení služebních požitků, resp. o přiznání vdovské pense, vycházel zřejmě z předpokladu, že jde tu o spor ze služ. poměru Dra S. vůči městu Brnu povahy veřejnoprávní. Stížnosti nevytýkají, že tento předpoklad žal. úřadu je nesprávný; takovou námitku nelze zejména spatřovati ani ve výtce, že ustanovení dekretu z 30. května 1922, kteréžto se žal. úřad v nař. rozhodnutí dovolává, nemá závaznosti, poněvadž se nestalo se souhlasem Dra S., nýbrž pouze jednostranným aktem obce; neboť kdyby touto námitkou chtěly stížnosti tvrditi, že sporné ustanovení dekretu potřebovalo ke své platnosti souhlasu druhé strany proto, ježto šlo jen o projev jedné ze stran soukromoprávního služebního poměru, vedlo by toto stanovisko k důsledku, že nepřijetím podmínky, za niž byla obcí brněnskou poskytnuta manželu st-lčinu úprava služ. poměru, padala by tato celá úprava a také nárok st-lčin na výměru vdovské pensa podle této úpravy pozbyl by pak zcela své právní base.
Nss vycházel proto z předpokladu, že jak žal. úřad tak i stěžující si strana pohlížejí na služ. poměr Dra S. vůči městu Brnu, spočívající na služ. dekretu z 30. května 1922, jako na služ. poměr veřejnoprávní. Nazírání toto má také oporu v předpisech o organisaci zdravotní služby na Moravě, zejména v zák. z 27. prosince 1909 č. 98 z. z. mor.
Je-li tomu tak, pak dlužno ovšem uznati bezdůvodnou námitku stížnosti, že ustanovení dekretu z 30. května 1922, na které se žal. úřad odvolává, nemohlo vůbec nabýti právní závaznosti, poněvadž se nestalo v souhlase obou účastníků služebního poměru, nýbrž jest pouze jednostranným aktem obce. Jeť obec na základě své organisační moci oprávněna v mezích všeobecných předpisů právních upravovati jednostranně služební poměry svých zaměstnanců s účinkem pro ně závazným (srov. Boh. A 3206/24 a 4521/25). Moc ta přísluší také městské obci brněnské podle ustanovení § 36 č. 3 měst. statutu, vydaného zákonem ze 3. května 1905 č. 56 z. z. mor. Dekret z 30. května 1922, v němž je obsaženo ustanovení dnes sporné, jeví se tedy jako akt, jímž městská obec brněnská u výkonu řečené organisační moci způsobem autoritativním upravila služební poměry manžela st-lčina, tedy jako akt úřadu správního, způsobilý nabýti právní moci.
Dále dovozují stížnosti, že sporné ustanovení dekretu, i kdyby bylo bývalo platné, bylo derogováno zákonem č. 236/22, neboť podle § 8 tohoto zák. zůstává dosavadní služební poměr obecních lékařů zachován; sporné ustanovení dekretu stanovící opak, odporuje prý cit. předpisu zákonnému, a nutno tudíž míti za to, že bylo cit. zákonem zrušeno. Ani v tom nelze stížnostem přisvědčiti. Je ovšem pravda, že sjednáním služební smlouvy mezi státem a obecním lékařem podle § 8 zák. č. 236/22 nezaniká ex lege dosavadní služ. poměr obecního lékaře vůči obci (srov. Boh. A 5164/25), a že platové, zaopatřovací i ostatní nároky převzatých, v době účinnosti zákona definitivně ustanovených lékařů obecních a obvodních, založené na jejich dosavadním poměru služebním, zejména i nárok na další jich trvalé ustanovení, mají býti zachovány, pokud převyšují nároky plynoucí ze služební smlouvy se státem a neodporují ustanovení tohoto zákona a znění sjednané smlouvy. Těmito předpisy však měly býti obecním lékařům nároky ze služebního poměru vůči obcím, pokud nebyly absorbovány služební smlouvou se státem, pouze zachovány v té míře, jak jim příslušely v době jejich vstupu ve smluvní služební poměr ke státu, nelze z nich však vyvozovati, že jimi měl býti právní stav trvající v oné době ve služebním poměru mezi obecními lékaři a obcemi nějak změněn ve prospěch obecních lékařů. Z toho plyne, že předpisy zák. č. 236/22 nebyla další právní platnost dekretu z 30. května 1922 a zejména ani platnost sporné klausule v něm obsažené nijak dotčena.
Stížnosti namítají však také, že předpoklady, na něž sporné ustanovení dekretu z 30. května 1922 váže zánik povinností obce brněnské vůči manželu st-lčinu, dosud nenastaly. K úplnému převzetí do státní služby a k úpravě služebních poměrů podle zásad platících pro úředníky státní ve smyslu předpisů zák. č. 332/20, které měla obec brněnská v onom ustanovení na mysli, u manžela st-lčina po názoru stížností nedošlo, neboť sjednáním služební smlouvy se státem, podle předpisů § 8 zák. č. 236/22 nebyl rozvázán služební poměr manžela st-lčina k obci brněnské, povinnosti a nároky z tohoto služebního poměru trvaly dále a také úprava služebního poměru manžela st-lčina ke státu nebyla provedena podle zásad platných pro úředníky státní, jak bylo předepsáno v § 8 zák. č. 332/20. V tomto směru uvážil nss takto:
Podle sporného ustanovení dekretu z 30. května 1922 byl zánik povinností městské obce Brna k manželu st-lčinu z jeho služ. poměru u obce brněnské vázán na dva předpoklady, jednak na převzetí zdravotnické agendy města Brna státem, jednak na převzetí Dra S. státem. Že první předpoklad splněn byl, stížnost nepopírá, nýbrž pouze dovozuje nesprávnost názoru žal. úřadu, že jest dán i druhý z řečených předpokladů, totiž převzetí Dra S. státem.
Dne 30. května 1922, kdy byl vydán dekret o ustanovení Dra S. definitivním vrch. okr. lékařem města Brna, nebyl zákon ze 13. července 1922 č. 236 Sb. ještě vydán, byl tu však již publikovaný, ale tehdy ještě v účinnost nevstoupivší zákon z 15. dubna 1920 č. 332 Sb. Tento zákon ve svém § 8 a § 9 upravil právní poměry obecních a obvodních lékařů v ten způsob, že tito se měli státi úředníky státními, podrobenými ustanovením služební pragmatiky; provedením této úpravy mělo ovšem nastati úplné zrušení služebního poměru obecních a obvodních lékařů vůči dosavadním jejich zaměstnavatelům a tudíž i zánik všech budoucích nároků takových lékařů, odvozovaných z onoho služebního poměru.
Za tohoto právního stavu nutno rozuměti řečené klausuli v dekretu z 30. května 1922 v tom smyslu, že se jí zdůrazňují právní důsledky, které mají nastati převzetím Dra S. do služby státní podle zák. č. 332/20, poněvadž podle tehdejšího stavu práva jinaké převzetí obecních a obvodních lékařů státem v souvislosti s přechodem obecní agendy zdravotní do pravomoci státní nepřicházelo v úvahu, resp. obec brněnská nemohla míti převzetí jiného způsobu na mysli. Že obec brněnská tehdy vskutku mínila případ úplného zániku služebního poměru Dra S. vůči obci brněnské, možno souditi i ze znění sporné klausule samé, kde se praví, že po převzetí Dra S. státem nemá město Brno jako »bývalý« zaměstnavatel Dra S. vůči němu žádných povinností.
Teprve po vydání dekretu z 30. května 1922 vyšel zákon č. 236/22, který v § 8 provedl úpravu právních poměrů obecních a obvodních lékařů provisorně až do té doby, než bude možno provésti ustanovení § 8 zák. č. 332/20, tím způsobem, že služební poměr obecních a obvodních lékařů vůči státu byl založen individuelními smlouvami služebními, aniž sjednáním takové smlouvy zanikl služební poměr k dosavadnímu zaměstnavateli.
Z uvedeného plyne, že »převzetí« obecního lékaře státem podle ustanovení § 8 zák. č. 236/22 je jak co do své právní podstaty, tak i co do právních účinků aktem úplně jiným, než o němž je řeč v § 9 zák. č. 332/20.
Nutno-li předpokládati, že obec brněnská, mluvíc v dekretu z 30. května 1922 o »převzetí« Dra S. státem, mohla míti na mysli převzetí jen ve smyslu zákona posléze citovaného (č. 332/20), pak nelze dospěti k závěru jinému, než že »převzetím« Dra S. do služeb státních, jež záleželo, jak nesporno, ve sjednání služební smlouvy mezi státem a Drem S. ve smyslu § 8 zák. č. 236/22, které o sobě nezpůsobilo ještě zrušení služ. poměru Dra S. jako městského lékaře vůči obci brněnské, se obec brněnská nestala »bývalým« zaměstnavatelem Dra S. a že převzetím tím vůbec nenastal případ předpokládaný klausulí v dekretu z 30. května 1922 obsaženou.
Opačný názor žal. úřadu o významu sporné klausule a o právní povaze onoho převzetí je tudíž mylný, a bylo proto obě nař. rozhodnutí, založená na právně mylném výkladu, zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se ještě námitkou vznesenou jen pro případ, že by bylo uznáno, že sjednáním smlouvy s Drem S. nastal případ dekretem z 30. května 1922 předpokládaný, totiž námitkou, že obec brněnská zastavila služební požitky Dra S. neprávem již dne 31. října 1923, ačkoli byl státem převzat teprve dnem 22. února 1924.

Citace:

č. 9168. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 653-658.