Č. 9126.

Zaměstnanci veřejní: Trest uložený disc. komisí pro provinění v několika bodech, může komise uložiti znovu pro provinění v menším počtu případů, když nález její byl nss-em co do otázky viny v několika bodech zrušen.
(Nález ze dne 17. března 1931 č. 15486/28.)
Věc: Hubert D. v B. proti vrchní disciplinární komisi při min. fin. o disciplinární nález. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Disc. komise při gfř v Bratislavě nálezem ze 17. října 1924 uznala st-le vinným porušením úředních povinností v 9 bodech, uvedených v nálezu pod čísly 1 až 9. Dále uznala táž disc. komise, že se tím st-1 s ohledem na způsob a těžkost provinění dopustil disc. přečinů proti §§ 24, 28 a 29 služ. pragm., a uložila mu proto disc. trest přeložení do trvalé výslužby s výslužným o 5% zmenšeným dle §§ 93 lit. d) a 97 služ. pragm. Vrchní disc. komise při min. fin., rozhodujíc o odvolání st-lově, uznala nálezem z 12. června 1925 právem, že se st-l z obvinění v bodu 8. nálezu prvé instance osvobozuje, že bod 9. se z nálezu vylučuje, kdežto v ostatních bodech se odvolání jak co do viny, tak co do trestu zamítá a nález prvé instance potvrzuje. Ke stížnosti do tohoto disc. nálezu uznal nss nál. ze 16. února 1927, že tehdy nař. rozhodnutí, pokud potvrzuje nález disc. komise 1. instance o vině v bodě 5. a 7. a ve výroku o trestu, se zrušuje pro vady řízení, jinak že se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Vrch. disc. komise jednala pak znovu o odvolání st-lově z disc. nálezu prvé stolice ze 17. října 1924, a nálezem, naříkaným nynější stížností, osvobodila st-le od obvinění v bodu 5. a 7. nálezu 1. instance, potvrdila však nález ten co do trestu, a v tomto směru připojila toto odůvodnění: »Pokud se týče trestu, uznala vrch. disc. komise, i když vyloučila z viny bod 5. a 7. a i když přiznala st-li v částečném doznání polehčující okolnost, že provinění obviněného, uvedená v bodech 1. až 4. a 6. nálezu 1. instance, jsou tak těžkým porušením povinností proti ustanovení §§ 24, 28 a 29 služ. pragm. a jsou, hledíc ke způsobu provinění a přitěžujícím okolnostem, zjištěným v nálezu 1. instance, takovými přečiny, že plně odůvodňují vyměřený trest přeložení do výslužby s výslužným o 5% zmenšeným. Proto vrch. disc. komise trest uložený v 1. instanci potvrdila.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:. Otázkou, je-li uložený trest úměrný zjištěnému provinění, může se nss zabývati s ohledem na § 2 zák. o ss toliko s hlediska zákonitosti trestu uloženého.
Se zřetelem k § 93 služ. pragm., připouštějícímu, aby kárný úřad použil kteréhokoli z trestů tam stanovených, jenž se podle jeho uvážení jeví ve smyslu § 99 služ. pragmatiky nejvhodnějším, nutno uznati, že napadené rozhodnutí není v rozporu se zákonem, nevybočujíc z mezí §em 93 služ. pragm. jemu stanovených, a není proto ani v tomto směru nezákonitosti stížností vytýkané. Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, jest patrno, že napadený nález znovu a bez ohledu na zrušený již nález dřívější vrch. disc. komise disc. trest samostatně vyměřoval, a že tedy nešlo, jak stížnsot míní, o nějaké přesouvání dřívějšího trestu, pravoplatně snad stanoveného pro 7, pokud se týče pro 9 disc. přečinů na zbývajících přečinů pět; proto nebylo také zapotřebí, aby toto tvrzené přesouvání bylo nějak odůvodněno, a není tedy zde v tomto směru ani vadnosti řízení ani nezákonitosti.

Citace:

č. 9126. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 556-557.