Č. 9137.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. — Pozemková reforma. — Řízení před nss-em: * Potvrzení stpú-u o tom, zda jde o převod nebo směnu nemovitostí, uskutečněnou na základě zákona záborového a zákonů, tento zákon provádějících a doplňujících (§ 3 bod 3 vl. nař. č. 143/22), není rozhodnutím neb opatřením, naříkatelným stížností na nss.
(Nález ze dne 21. března 1931 č. 3620).
Prejudikatura: Boh. A CCCLVIII/29; srvn. Boh. A 6672/27 a 6707/27.
Věc: Jana P. v K. a řád Benediktinů v B. (adv. Dr. Adolf Harsa z Kladna) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (sen. pres. v. v. Rudolf Výšin) o potvrzení o kráceném přídělovém řízení.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná. Důvody: Podáním z 29. července 1929 žádali st-lé, aby jim stpú vydal potvrzení, že při převodu cihelny v R. s domy č. ... a pozemky běží o převod, k němuž stpú dal svolení dle § 7 záb. zák. za účelem zkráceného provedení přídělu zabrané půdy. Inspektorát pro dávky zemské v Praze vyzval prý st-le, aby tímto prohlášením doložili svoji žádost za osvobození onoho převodu od dávky z přírůstku hodnoty podle § 3 č. 3 dávkových pravidel čl. 143/22.
Výměrem ze 14. září 1929 sdělil stpú žadatelům, že žádného potvrzení vydati nemůže, ježto prodej cihelny v R. Janě P. se nestal ve zkráceném řízení přídělovém, neboť stpú neměl vlivu ani na označení osoby kupující, ani na stanovení výše trhové ceny.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto výměru podané, obíral se nss především otázkou, je-li výměr ten rozhodnutím po rozumu § 2 zák. o ss.
Ani pravidla o dávce z přírůstku hodnoty (vl. nař. č. 143/22), ani zákony o poz. reformě nemají ustanovení o tom, že by osvobození od dávky z přírůstku hodnoty dle § 3 č. 3 bylo závislé na příslušném prohlášení stpú-u, nebo že by byl stpú povolán vydávati taková prohlášení, pro úřady dávku vyměřující závazná, jako je tomu na př. podle § 18 zák. č. 318/19 co do záboru nemovitostí reklamovaných drobnými pachtýři.
V daném případě domáhali se st-lé podáním z 29. července 1929 u stpú-u prohlášení o tom, že převod cihelny, již: koupili z velkostatku státem zabraného, stal se ve zkráceném řízení přídělovém, doloživše, že prohlášení takové žádá od nich úřad dávku vyměřující, u něhož za osvobození tohoto převodu podle § 3 č. 3 dávk. pravidel zažádali. Běželo tedy o pouhý posudek stpú-u, jenž měl nahradili přímý dotaz úřadu dávku vyměřujícího u stpú-u o povaze a účelu převodu toho s hlediska zákonů o poz. reformě, jak tuto cestu naznačil nss v nál. Boh. A 6672/27 a 6707/27. Posudek takový je toliko součástí skutkové podstaty, již si úřad dávku vyměřující musí vyšetřiti, aby mohl zjistili, běží-li vskutku o převod osvobozený od dávky z přírůstku hodnoty dle § 3 č. 3 dávk. pravidel. Jemu náleží, aby k posudku tomu stanovisko zaujal a je ve svém rozhodnutí zhodnotil. Teprve pak, budou-li stěžovatelé se svou žádostí zamítnuti, budou se moci proti konečnému rozhodnutí úřadu povolaného rozhodovati o dávce z přírůstku hodnoty, brániti námitkou, že běží o případ § 3 č. 3 dávk. pravidel a reagovati i na případný posudek stpú-u, z něhož rozhodující úřad ve svém rozhodnutí vycházel.
Není tedy výměr stpú-u, jenž ve své podstatě je prohlášeními, že v daném případě neběží o převod ve zkráceném řízení přídělovém, rozhodnutím nebo opatřením dle § 2 zák. o ss, a bylo proto stížnost, proti němu brojící, odmítnouti jako nepřípustnou (srov. i usnesení Boh. A CCCLVIII/29).

Citace:

č. 9137. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 583-584.