Č. 9344.

Váleční poškozenci: * Při zjišťování výnosu trafiky udělené válečnému poškozenci podle § 4 zák. o požitcích válečných poškozenců rozhoduje příslušný úřad samostatně, nejsa vázán vyjádřením finančního úřadu o přípustnosti a výši srážek.
(Nález ze dne 25. června 1931 č. 9832.) Věc: Josef K. v N. (adv. Dr. Eduard Kalabis z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o invalidní důchod.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zemský úřad pro válečné poškozence v Praze upravil výměrem z 10. července 1928 válečnému poškozenci Josefu K., který je ženat a pečuje pokud se týče pečoval o 8 nezaopatřených dítek, a jemuž byla od 1. února 1924 propůjčena trafika, požitky podle zák. č. 142/20 ve znění zák. č. 39/22 za léta 1924 a následující vzhledem k ustanovení § 4 odst. 1 cit. zákona takto: Za rok 1924, v němž čistý výnos trafiky činil Kč 3982 60, byly st-li přiznány požitky nezkrácené, totiž invalidní důchod Kč 2400-—, 50% drahotní přídavek Kč: 1200-—, 10% ní příplatek na děti Kč 1920-—, 80%ní zvýšení důchodu podle § 9 zák. Kč 1920-—, celkem Kč 7440-—. Za roky 1925 a 1926, ve kterých činily čisté výnosy trafiky Kč 648615, pokud se týče Kč 7210-82 byly mu přiznány zkrácené požitky úhrnem Kč 5507-70, pokud se týče Kč 4058-36, za rok 1927, v němž výnos trafiky za dobu od 1. ledna do 30. října činil Kč 751102, zkrácené požitky Kč 2026-78, od 1. ledna 1928 na dále jen příspěvek na nezaopatřené dítky v částce Kč 1546-78. V důvodech jest uvedeno, že výnos trafiky za léta 1925 a 1926 je vyšší než jinak st-li náležející požitky, nikoli však o 100%, pročež mu podle § 4 pož. zák. přísluší částka doplňující, že však za tato léta bylo nutno snížiti povolené zvýšení důchodu o částku Kč 966-15, pokud se týče Kč 169082, o kterou čistý zisk trafiky v těchto letech převyšuje základní požitky. Poněvadž tento rozdíl v roku 1927 je vyšší, nepřísluší za tento rok vůbec zvýšení důchodu.
St-lovo odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti nss uvážil: *— —
Stížnost brojí proti výpočtu čistého výnosu trafiky, vytýkajíc, že přes všecky rozklady st-lovy neprovedly ani zemský úřad v Praze ani min. soc. péče řádné vyšetření skutečných příjmů, plynoucích st-li z trafiky, nýbrž spokojily se údaji důchodkového kontrolního úřadu, který však nepřiznal st-li různé srážky vůbec nebo neuznal je částkou, které skutečně dosáhly za ten který rok, následkem čehož rozhodnutí žal. úřadu spočívá co do výše částečného důchodu na nesprávných předpokladech. Námitku tuto bylo nutno uznati za důvodnou.
Ze správních spisů vychází, že žal. úřadu byl podkladem čistý výnos trafiky, vypočtený ve výkazech důchodkového kontrolního úřadu. Dále vychází ze správních spisů, že výpočet výnosu trafiky a srážek st-lem podaný byl dán důchodkového kontrolnímu úřadu k přezkoumání, a že na základě posudku jeho vydal žal. úřad napadené rozhodnutí, dodav, že podle předpisů pro trafikanty platných, další srážky s hrubého výnosu trafiky na výdaje, než jaké učinil důchodkový kontrolní úřad, jsou nepřípustné. Z toho jest patrno, že žal. úřad vycházel z právního názoru, že při zjišťování výnosu trafiky udělené válečnému poškozenci podle § 4 zák. č. 142/20 o požitcích vál. poškozenců ve znění zák. č. 39/22 nerozhoduje úřad, rozhodující o důchodu a jeho výši, samostatně, nýbrž že je vázán vyjádřením finančního úřadu (důchodkového kontrolního úřadu) o výši tohoto výnosu, pokud se týče o přípustnosti a výši srážek.
Tento názor není správný. Ani ze zák. č. 142/20 ani ze zák. č. 39/22 nelze dovoditi, že by úřad, rozhodující o nároku válečného poškozence se zřetelem na výnos trafiky jemu udělené, neměl při zjišťování výnosu této trafiky podle § 4 rozhodovati samostatně, pokud se týče nemohl či neměl si opatřiti podklad pro své rozhodnutí vlastním šetřením o výnosu trafiky, nýbrž byl snad vázán sdělením finančního úřadu o tomto výnosu, pokud se týče jeho vyjádření o přípustnosti a výši srážek. Že tomu tak jest, o tom svědčí i prov. nař. č. 363/22, jež k § 4 v odst. 2 jen uvádí, že při zjišťování příjmů z trafiky jest třeba si vyžádati též vyjádření příslušných finančních úřadů, z čehož nepochybně plyne samostatnost rozhodujícího úřadu zjišťovati příjem z trafiky, při čemž tento úřad má si také vyžádati vyjádření příslušných úřadů finančních, kterým však není vázán.
Spočívá tudíž nař. rozhodnutí na nesprávném názoru právním a muselo býti proto zrušeno pro nezákonnost.

Citace:

č. 9344. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 1035-1037.