Č. 9152.

Bytová péče: I za platnosti zák. č. 118/28 lze — stejně jako za platnosti zák. č. 225/22 a 87/23 — zajistiti byt po státním zaměstnanci jenom tehdy, obýval-li státní zaměstnanec onen byt v rozhodné době jako nájemník, nikoliv její jako člen domácnosti nájemníkovy.
(Nález ze dne 27. března 1931 č. 4354.)
Věc: Ing. Jan G. a Anna G. v Praze (adv. Dr. Otakar Novák z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o zajištění bytu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zajistil zemský úřad v Praze podle §§ 9—16 zák. č. 118/28 na základě provedeného řízení v domě st-lů ... byt, obývaný vrchním adjunktem státních drah Václavem K., který byl služebně přeložen do obce jiné, pro vrch. oficiála stát. drah Alexe V. V důvodech uvedeno, že žal. úřad neuznal důvodnou námitku st-lovu, že zajištění bytu brání zde okolnost, že vrch. adjunkt Václav K. byt obývá teprve od 1. května 1924, kdy jej převzal od svého otce. Neboť není popřeno, že sporný byt měl 19. srpna 1922 najatý Jaroslav K. Svědek Z. sice potvrdil, že Václav K. v onom bytě 19. srpna 1922 nebydlil, správnost tvrzení toho byla však Václavem K. popřena a údaje jeho potvrzeny berní správou a policejním ředitelstvím, podle nichž nutno vžíti za prokázáno, že Václav K. 19. srpna 1922 ve zmíněném bytě až do svého přeložení bydlel a to na legálním podkladě, jednak v domácnosti svého otce, jednak později samostatně jako nájemník.
Stížnost naříká rozhodnutí to pro nezákonnost, uplatňujíc, že zákon stanoví jako podmínky pro zajištění bytu, že sporný byt byl 19. srpna 1922 státním zaměstnancem obýván, t. j. že zaměstnanec musí býti v určitém právním poměru k majiteli domu, a že byt se uprázdnil tím, že tento státní zaměstnanec byl přeložen do obce jiné. V daném případě zajištěn byl byt po Václavu K., který v rozhodné době, t. j. 19. srpna 1922, nebyl nájemníkem zajištěného bytu.
Nss shledal stížnost důvodnou.
Paragraf 9 zák. č. 118/28 pojí přípustnost zajištění bytu na dvě podmínky, jednak že jde o byt, obývaný ode dne 19. srpna 1922 státním zaměstnancem, jednak že byt ten uprázdní se tím, že tento státní zaměstnanec byl přeložen do obce jiné. Nss vyslovil již) nál. Boh. A 6532/27, ovšem za platnosti zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23, právní názor, že podle § 13 cit. zák. lze zajistiti toliko byt, jejž státní zaměstnanec v rozhodné době obýval jako nájemník, a nikoliv jako člen domácnosti nájemníka bytu a dovodil, že zákon ten zřejmě předpokládá, že mezi služebním přeložením státního zaměstnance a uprázdněním bytu musí býti přímá souvislost, která je dána jen tehdy, jde-li o byt, který jest právě bytem onoho přeloženého státního zaměstnance, t. j. bytem, kterého užíval jako svého bytu, nikoliv však tehdy, jde-li o byt, který jest bytem osoby jiné a jehož státní zaměstnanec užívá, resp. spoluužívá k bydlení toliko na základě nějakého vztahu k majiteli bytu, zejména jako člen jeho rodiny nebo jako jeho podnájemník. — Ježto pak nový zákon č. 118/28 jest založen na témže právním stanovisku a osnova zákona toho podle důvodové zprávy (tisk 1585/28) rozvádí jen podrobněji zásady, obsažené v § 13 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23, neshledal nss příčiny, odchýliti se i za platnosti zák. č. 118/28 od právního názoru, v onom nálezu vysloveného.
V daném případě založil žal. úřad podle znění nař. rozhodnutí svůj výrok o přípustnosti zajištění sporného bytu na skutkovém zjištění, že Václav K. v onom bytě 19. srpna 1922 fakticky bydlel, připouští však sám, že v době té tam bydlel jako člen domácnosti otce Jaroslava K., který byl nájemcem bytu a že teprve od 15. února 1924 stal se samostatným nájemcem onoho bytu a teprve od doby té vstoupil do nájemního poměru k vlastníkům domu. Pak však nebyl byt, o nějž jde, obýván v rozhodné době, t. j. 19. srpna 1922, Václavem K. jako nájemníkem, nýbrž jen jako členem otcovy domácnosti. Když tedy Václav K. byl v roce 1928 služebně přeložen do obce jiné, neuprázdnil se přeložením tím byt jím jako nájemcem dne 19. srpna 1922 obývaný; neboť tehdy obýval ho jako nájemce jiný státní zaměstnanec, otec Václava K., po jehož vystěhování však byt vůbec zajištěn nebyl. Z uvedených důvodů shledal nss, že výrok žal. úřadu spočívá na nesprávném výkladu § 9 zák. č. 118/28, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9152. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 620-621.