Č. 9358.

Učitelstvo:* Při úpravě pensijních požitků podle zák. č. 287/24 učiteli občanské školy, pensionovanému před 1. zářím 1919, jemuž pense byla upravena podle zák. č. 99/21, jest pro určení pensijní základny, vyplývající z (fiktivních) aktivních požitků, platných dne 1. ledna 1925 (§ 1 zák. č. 287/24), položiti za základ postupové lhůty podle zák. č. 541/19.
(Nález ze dne 8. září 1931 č. 12960.) Prejudikatura: Boh. A 7070/28, 8824/30.
Věc: Ludvík P. v O. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o výměru pense.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l byl výnosem slezské zšr-y z 20. července 1918 jako ředitel občanské školy chlapecké v O. na svou žádost dán koncem měsíce srpna 1918 do trvalé výslužby s plným výslužným s celkovou služební dobou 35 let 4 měsíců. Pensijní požitky byly st-li na základě připočtu 2/2 vál. let dodatečně upraveny výnosem zšr-y slezské z 22. dubna 1920 podle pensijní základny platu VII. hodn. tř. 4. stup. a výnosem z 5. dubna 1921 provedena s platností od 1. ledna 1921 nová úprava pensijních požitků se zřetelem k zák. č. 99/21. Výnosem zšr-y slezské z 25. dubna 1925 bylo s platností od 1. ledna 1925 provedeno zvýšení pensijních požitků st-lových podle zák. č. 287/24 na podkladě platu VII. hodn. tř. 4. stup.
Podáním z 21. října 1925 uplatnil st-l nárok na pojetí osobního přídavku ročních 1500 Kč ve smyslu zák. č. 251/22 do pensijní základny. Zšr slezská, vyslechnuvši zsk-i pro Slezsko, žádosti té výnosem z 10. března 1926 nevyhověla, poněvadž st-l při svém pensionování dne 1. září 1918 měl včetně pěti válečných pololetí služební dobu pro postup započítatelnou (§ 37 parit. zák.) 37 let 10 měsíců; k dosažení nejvyššího platového stupně (VII/4) potřeboval podle § 6 parit. zák. 37 započítatelných let. Ztrávil tudíž v tomto nejvyšším stupni pouze 10 měsíců, nikoliv však, jak to § 2 zák. č. 251/22 předpokládá, více než 3 roky, po případě více než 6 roků. Propočítání služebních let podle zák. č. 222/20, po případě podle lhůt postupových podle zák. č. 541/19 výslovně se sice v zák. č. 287/24 nezapovídá, nýbrž jen v důvodové zprávě k tomuto zákonu, avšak z předpisu § 2 téhož zák., který výslovně připouští změnu služební doby staropensistů jen v případech tam určených, vysvítá, že pro staropensisty zpravidla neplatí lhůty platné pro aktivní úředníky dne 1. ledna 1925, ježto jinak zmíněný předpis § 2 odst. 1 zák. č. 287/24 Sb. neměl by smyslu, po případě byl by zbytečný. Tím padá také námitka, že by nastala rovnost mezi pensisty- učiteli obecných a občanských škol, kteří odešli do výslužby před 1. zářím 1919, neboť prvním při plné služební době zůstává i po provedení zák. č. 287/24 pensijní základna podle VIII. hod. tř. 4. stup., kdežto druzí za stejných okolností mají pensi upravenou podle VII. hodn. tř. 4. stup.
Min. škol. nař. výnosem zamítlo st-lovo odvolání z důvodů rozhodnutí zšr-y.
Stížnost na toto rozhodnutí podaná vytýká jednak vadu řízení, poněvadž žal. úřad nereagoval na vývody odvolání, jednak nezákonnost právního názoru, na němž nař. rozhodnutí spočívá. Stížnost tu shledal nss důvodnou.
Nss vyslovil již v nál. Boh. A 7070/28 právní názor, že učitel občanské školy, pensionovaný přede dnem 1. ledna 1925, má podle § 1 odst. 1 zák. č. 287/24 nárok na pensijní požitky podle pensijní základny, jakou by měl se zřetelem k zák. č. 251/22, kdyby byl dne 1. ledna 1925 ještě aktivně sloužil. Stejné stanovisko zaujal nss také v nál. Boh. A 8824/1930. Nss přidržel se tohoto právního názoru také projednávaje případ dnešní. Zkoumaje s tohoto hlediska dnešní případ, dospěl nss k těmto závěrům:
Ze správních spisů vyplývá a je nesporno, že st-l byl pensionován jako ředitel občanské školy přede dnem 1. ledna 1925, a že sice za činné služby zákonu č. 541/19 nepodléhal, ale že měl výslužné posléz upraveno na základě zák. č. 99/21. Jsou tedy u st-le splněny předpoklady, na něž předpis § 1 odst. 1 a 2 zák. č. 287/24 (v souvislosti s předpisem čl. IV. parit. zák. č. 274/19) váže nárok učitele na úpravu odpočivných požitků podle zák. č. 287/24.
Jest dále zkoumati, jaká pensijní základna by st-li příslušela podle zák. č. 251/22, kdyby byl dne 1. ledna 1925 býval ještě v činné službě. Žal. úřad, převzav důvody zšr-y, zamítl nárok st-lův na pojetí přídavku 1500 Kč do pensijní základny z toho důvodu, že u st-le není splněn předpoklad, na nějž předpis § 2 odst. 3 zák. č. 251/22 váže přiznání osobního přídavku ročních 800 Kč, resp. 1500 Kč, neboť po názoru žal. úřadu st-l na občanské škole neztrávil tři roky v nejvyšším stupni platovém hodnostní třídy, dosažitelné časovým postupem, t. j. v platu VII. hodn. tř. 4. stup., kdyžtě tohoto platového stupně by byl stěžovatel podle § 6 parit. zák. mohl dosáhnouti teprve po 37 započítatelných letech služebních a když započítatelná služební doba st-lova, přesahující 37 let, nečiní 3 roky, nýbrž jen 10 měsíců. Dodatečná změna služební doby staropensistů je pak po názoru úřadu zásadně vyloučena.
St-l již v odvolání k žal. úřadu dovozoval, že názor zšr-y, jakoby k dosažení platu VII. hod. tř. 4. stup. časovým a platovým postupem byl potřeboval 37 služebních let, je nesprávný, a tvrdil, vycházeje zřejmě z postupových lhůt, stanovených zákonem č. 541/19, že platu řečené hodn. třídy a stupně učitel občanské školy by byl časovým a platovým postupem dosáhl již uplynutím 30 započítatelných služebních let, a že tudíž nárok na osobní přídavek 800 Kč, resp. 1500 Kč by mu byl vzešel již 33., resp. 36. služebním rokem.
Žal. úřadu možno sice přisvědčiti, že k provádění nového propočítání služební doby podle zák. č. 222/20, po případě podle kratších lhůt zák. č. 541/19 u příležitosti úpravy výslužného staropensisty podle zák. č. 287/24, není v tomto zákoně podkladu; ale o propočítání služební doby tu také nejde, nýbrž jde jen o zjištění aktivních služebních požitků staropensisty ke dni 1. ledna 1925, které by mu po zákonu příslušely, kdyby se byl dočkal ještě v činné službě dne 1. ledna 1925. Pak ovšem nutno tyto fiktivní aktivní požitky takovéhoto pensisty ke dni 1. ledna 1925 zjistiti podle předpisů tohoto dne platných, a jest tedy při úpravě pensijních požitků podle zák. č. 287/24 učiteli občanské školy, pensionovanému přede dnem 1. září 1919, jemuž pense byla upravena podle zák. č. 99/21, pro určení pensijní základny ke dni 1. ledna 1925 (§ 1 zák. č. 287/24) položiti za základ postupové lhůty podle zák. č. 541/19, jehož předpisy o lhůtách časového a platového postupu platily tehdy i pro učitelstvo (arg. čl. IV. parit. zák. č. 274/19). Žal. úřad vycházel tedy z nesprávného právního pojetí věci, vzal-li v daném případě v úvahu lhůty časového a platového postupu, jak byly stanoveny v §§ 4 a 6 paritního zák. č. 274/19, maje mylně za to, že ke kratším lhůtám časového a platového postupu, zavedeným zákonem č. 541/19, nelze hleděti.
V důsledku toho žal. úřad nezkoumal, zda by u st-le byly splněny předpoklady uplatňovaného nároku na pojetí osobního přídavku podle § 2 odst. 3 zák. č. 251/22 do pensijní základny, kdyby byly vzaty v počet kratší lhůty časového a platového postupu podle zák. č. 541/19. Ježto žal. úřad založil nař. rozhodnutí na nesprávném právním názoru a tím se stalo, že okolnosti pro nárok st-lův právně relevantní zůstaly mimo úvahu úřadu, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9358. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 1066-1069.