Č. 9087.

Policejní právo trestní (Podk. Rus): Promlčení trestnosti podle § 31 zák. čl. XL:1879 nastává i za trvání řízení odvolacího.
(Nález ze dne 24. února 1931 č. 1358).
Prejudikatura: Boh. A 6503/27.
Věc: Mořic S. v Mukačevě proti ministerstvu vnitra o přestupek vl. nař. č. 516/20.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozsudkem policejního komisařství v Mukačevě ze 3. ledna 1925 byl st-l uznán vinným přestupkem § 17 vl. nař. č. 516/20, jehož se dopustil tím, že přes vyzvání lichevního kontrolora nechtěl dovoliti prohlídku svého obchodu, a byl odsouzen k uzamčení na 1 měsíc a k peněžité pokutě v částce 1000 Kč. Županský úřad v Mukačevě rozsudkem ze 6. listopadu 1925 nevyhověl odvolání podanému st-lem z rozsudku prvé stolice a potvrdil jej v plném znění. Civ. správa Podk. Rusi rozhodnutím ze 6. dubna 1926 nevyhověla dalšímu odvolání st-lovu. Toto rozhodnutí civilní správy bylo nálezem nss-u ze 6. dubna 1926 zrušeno pro nezákonnost, ježto civilní správa nebyla příslušná rozhodovati v této věci jako 3. stolice.
Na to vydal žal. úřad rozhodnutí nyní naříkané, kterým nevyhověl odvolání proti rozhodnutí županského úřadu v Mukačevě, pozměnil však výrok o trestu uzamčení podle. § 21 zák. čl. XL:1879 v tom smyslu, že odsuzuje jmenovaného k peněžité pokutě v obnosu 2000 Kč, v případě nedobytnosti k uzamčení v trvání 30 dnů.
Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí min. vnitra, zabýval se nss nejprve námitkou, že trestní řízení mělo býti podle § 31 přestupkového zákona zastaveno, poněvadž župní úřad vydal rozsudek dne 6. listopadu 1925, o odvolání proti tomuto rozsudku bylo však rozhodnuto kompetentním úřadem, totiž min. vnitra teprve dne 1. června 1928, uplynulo tedy od vydání rozsudku župního úřadu do rozhodnutí 3. stolice více než 1 rok, takže trestní řízení nemohlo býti z důvodu promlčení již vedeno. Ježto žal. úřad na promlčení nevzal zřetele, jest jeho rozhodnutí nezákonné.
Rozhodnutí nss-u jest založeno na této úvaze: Podle § 31 zák. čl. XL:1879 možnost zahájiti trestní řízení, pokud zvláštní zákon jinak neustanovuje, promlčí se v 6 měsících. Toto ustanovení platí nejen pro zahájení trestního řízení, nýbrž i pro další jeho fáze, jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 5004/25 a 6503/27. Ježto zák. čl. XL:1879 nemá zvláštního ustanovení o tom, kdy promlčení počíná běžeti, a kterými skutečnostmi promlčení se přetrhuje, platí v těchto směrech se zřetelem na ustanovení § 12 cit. zák. čl. — pokud jde o promlčení — ustanovení § 108 zák. čl. V:1878, podle něhož' přerušuje se promlčení usnesením nebo opatřením soudním, jež směřuje pro spáchání trestního činu proti pachateli, počíná však znovu dnem tohoto usnesení nebo opatření. Z těchto ustanovení v souvislosti s 2. odstavcem bodu 3 § 204 polic. trest. řádu č. 65000/1909, podle něhož má apelační úřad zrušiti z úřední povinnosti rozhodnutí nižší stolice, shledá-li, že jest zde důvod vylučující zahájení policejního trestního řízení, plyne, že jest zákonnou povinností úřadu přezkoumávajícího rozsudek nižší stolice, aby přihlížel k tomu, není-li přestupek, o který jde, se zřetelem na cit. ustanovení § 31 zák. čl. XL:1879 promlčen, tedy zejména, neuplynula-li od vydání rozhodnutí v odpor vzatého zákonná lhůta šestiměsíční, aniž bylo v této lhůtě vydáno usnesení nebo opatření policejního trestního soudu směřující pro spáchání trestního činu proti pachateli.
Nss mohl ponechati mimo rámec svých úvah otázku, jaký vliv na promlčení mělo v konkrétním případě vydání rozhodnutí civ. správy Podk. Rusi ze 6. dubna 1926, jež bylo později nss-em pro nepříslušnost úřadu zrušeno, jakož i okolnost, že v intimátu tohoto rozhodnutí byl st-l policejním komisařstvím v Mukačevě vyzván, aby uloženou pokutu v částce 3000 Kč do 15 dnů zaplatil; neboť oba tyto akty byly st-li doručeny dne 12. května 1926 a od této doby nebylo podle spisů proti st-li mimo rozhodnutí, jež je vzato v odpor touto stížností, vydáno žádné jiné usnesení nebo opatření, které by promlčení mohlo přerušiti. Ježto pak nař. rozhodnutí bylo straně doručeno dne 19. září 1928, jest konkrétní věc trestní podle § 31 zák. čl. XL:1879 promlčená.
I když stížnost nesprávně pokládá za rozhodný den 1. červen 1928, jímž jest nař. rozhodnutí datováno, přehlížejíc, že rozsudek jest s účinkem vydán proti pachateli jen tehdy, když mu byl podle předpisů policejního řádu sdělen (srov. nál. Boh. A 6503/27) a i když stížnost má nesprávně za to, že promlčecí lhůta činila v konkrétním případě 1 rok a nikoliv 6 měsíců, nutno ji přec uznati důvodnou, neboť z toho, co bylo uvedeno shora, jest zřejmo, že i v roce předcházejícím 1. červnu 1928 nebylo proti st-li vydáno usnesení nebo opatření, jež by promlčení přestupku kladeného mu za vinu přerušilo. Měl proto úřad podle § 204 policejního trestního řádu z úřední moci rozsudek 2. stolice zrušiti. Neučinil-li tak, porušil zákon, a bylo proto rozhodnouti, jak je shora uvedeno.

Citace:

č. 9087. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 476-477.