Č. 9144.

Pojištění pensijní: I. Hospodářská závislost není podstatným pojmovým znakem smlouvy služební. — II. Podléhá zástupce pojišťovny pensijní povinnosti pojistné podle zák. č. 89/20?
(Nález ze dne 24. března 1931 č. 4641.)
Prejudikatura: Boh. A 3977/24, 4330/25, 7548/28, 8582/30.
Věc: Firma »Slavia«, vzájemně pojišťovací banka v Praze (adv. Dr. Jan Hochman z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (za zúč. Josefa Š. adv. Dr. Oskar Taussig z Prahy) o pensijní pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zemská úřadovna II. Všeobecného pensijního ústavu v Brně prohlásila výměrem z 25. března 1927, že Josef Š. ve svém zaměstnání jako zástupce stěžující si pojišťovací banky byl od 1. února 1921. pojištěním povinen. Námitkám, jež banka proti výměru tomu podala, nevyhověla zsp v Brně z důvodu, že jmenovaný byl k bance ve služebním poměru, který byl dán tím, že Š. podle smlouvy z 19. ledna 1921 byl povinen konati pro banku služby a byl k ní v poměru podřízenosti a vázanosti na její rozkazy. Pensijní pojistná povinnost nepředpokládá, aby zaměstnanec musil býti odměňován vůbec neb určitým minimálním platem, a způsob, jak se služební výkon odměňuje, není podstatným znakem služ. poměru.
Nař. rozhodnutím nebylo vyhověno odvolání, z rozhodnutí toho bankou podanému, z důvodů v něm uvedených, k nimž min. soc. péče dodalo ještě toto: Pro posouzení sporné otázky jest především rozhodné znění obou ujednání (závěrečných listů) mezi pojišťovnou a Š. z 19. a 29. ledna 1921, jejichž platnost není popřena. Obě ujednání ukládají Š-ovi celou řadu závazků a povinností, jimitž jeho akční volnost byla v podstatných bodech značně omezena, a které tak svědčí o jeho smluvní podřízenosti a vázanosti k bance. Tak hned čl. I. ujednání z 29. ledna 1921 ukládá Š-ovi přímo povinnost pro firmu akvirovati a organisovati. To znamená, že Š. musil vyvíjeti pro banku řádnou a trvalou činnost, jak to jeho obor vyžadoval, a že nečinnost byla by měla za následek rozvázání smluvního poměru. Akvisiční činnost směl Š. provozovati jen v určitých okresech výslovně vyjmenovaných, a to ještě vyjímajíc obce, kde pojišťovna měla již své místní zástupce. Dále byl Š. povinen podávati pojišťovně každé dva měsíce zprávu o své činnosti organisační, nesměl současně zastupovati jinou pojišťovnu, byl povinen veškeré úřední záležitosti urychleně a svědomitě vyřizovati, zachovávati obchodní tajemství a starati se o rozvoj nejen svého vlastního oboru pojišťovacího, ale i všech oborů vůbec, které »Slavia« provozuje. Porušení těchto závazků opravňovalo banku zbaviti Š. jeho zastupitelství, a to na šestinedělní výpověď. Podobné omezující ustanovení obsahuje také ujednání z 19. ledna 1921, v němž si banka vyhražuje též schválení návrhů Š-ových na ustanovení místních zástupců. Odměna za vykonané služby byla smluvena ve formě provise. Z toho jest patrno, že Š-ův smluvní poměr vyznačoval se skutečně závazkem konati služby na straně jedné a závazkem platiti úplatu na straně druhé, a měl tedy oba základní znaky služ. poměru ve smyslu § 1151 o. z. o.
O stížnosti, domáhající se zrušení tohoto rozhodnutí jako nezákonného, uvážil nss toto:
Předmětem sporu jest otázka pensijní pojistné povinnosti Josefa S. jako provisního zástupce stěžující si pojišťovací banky. Právním pramenem pro řešení této otázky jest ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 89/20, podle něhož jest pensijním pojištěním povinen, kdo překročiv 16. rok svého věku jest v Čsl. republice v poměru služebním, pokud není činný jako dělník či učeň nebo nevykonává převážnou měrou prací podřízených jako služeb čeledínských, nádenických nebo takových, jichž vykonavatelé se nepovažují za obchodní pomocníky podle zák. ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. Podle tohoto ustanovení jest základním zákonným předpokladem pro pojistnou povinnost určité osoby, že ona jest v poměru služebním. Služ. poměrem sluší pak podle ustálené judikatury nss-u rozuměti ony vztahy, které vyplývají pro dvě osoby z uzavřené smlouvy služební ve smyslu § 1151 o. z. o., podle něhož služ. smlouva vzniká, zaváže-li se někdo konati jinému po nějakou dobu služby. Jejím podstatným pojmovým znakem jest tedy na straně zaměstnancově závazek konati zaměstnavateli služby. Z této povinnosti zaměstnancovy proti zaměstnavateli pak vyplývá, že v příčině konání služeb těch jest vázán řídili se jeho rozkazy, čímž vzniká, pokud jde o jeho služební činnost, služební smlouvou vymezenou, poměr vázanosti a podřízenosti jeho k rozkazům zaměstnavatelovým (srov. nál. Boh. A 3977/1924, 4330/1925, 7548/1928, 8582/1930 a jiné). Jde tedy o to, zda v poměru mezi Josefem Š. a stěžující si firmou podle toho, co v řízení správním o něm bylo zjištěno, lze shledati podstatné pojmové znaky poměru služebního.
Smluvní poměr Josefa Š. ke stěžující si bance byl podle zjištění žal. úřadu založen a vymezen ujednáními z 19. a 29. ledna 1921, jejichž platnost st-lka nepopřela a nepojírá ani nyní ve stížnosti, takže obsah jejich jest nesporný. Obsah těchto listin jest proto rozhodný pro posouzení právní povahy vzájemného poměru mezi Š. a bankou, a tedy skutkovým základem pro řešení sporné otázky, z něhož vycházel také žal. úřad a z něhož vychází také nss. Z jednotlivých ustanovení, obsažených v řečených ujednáních, týkajících se vymezení závazků Josefa Š. v příčině jeho činnosti pro st-lku, dospěl žal. úřad k úsudku, že jeho smluvní poměr vykazoval podřízenost a vázanost Š-ovu na rozkazy banky, a že měl tedy základní znaky služebního poměru ve smyslu § 1151 o. z. o.
Úsudku tomu vytýká stížnost nezákonnost a dovozuje, že žal. úřad mylně shledal ve smluvním poměru Š-ově pojmové znaky služ. poměru. Provádějíc tuto námitku poukazuje stížnost zejména k tomu, že Š. byl pouhým pojišťovacím jednatelem provisním, nesjednával pojišťovací obchody za určitou předem stanovenou, periodicky se opakující úplatu, nýbrž byl odměňován za každý jednotlivý svůj výkon zvláště. Nebyl vázán k určitým výkonům ve své akvisiční povinnosti, nepodléhal příkazům pojišťovny, ani disc. její mocí, neměl vůbec žádné úřadní doby, a jeho činnost byla úplně volná. Nezprostředkoval-li pojištění, neměl nároku na odměnu. Jen za úspěch činnosti příslušela mu odměna, t. j. provise. Podřízenosti a vázanosti, jež má za obsah smlouva služební, v ujednáních, jichž se nař. rozhodnutí dovolává, není. Převzetím závazku »akvirovati a organisovati« nevzniká ještě služební smlouva. Nemá významu, že činnost Š-ova měla býti vykonávána jen v určitých okresech a místech, a jest nerozhodné, bylo-li mu uloženo, aby o úspěších své samostatné a pojišťovnou nijak neurčené činnosti podával občasné zprávy a že byl jinak odvislým od pojišťovny. Hospodářská závislost o sobě služ. poměru ještě nezakládá.
Nss shledal stížnost důvodnou. Ze smluvních ustanovení, obsažených v ujednáních z 19. a 29. ledna 1921, kterými upraven byl vzájemný poměr práv a povinností Š-ových a st-lčiných, vyplývá, že Š. podle srovnalé smluvní vůle obou stran vyvíjel pro banku Slavii činnost jednatele na provisi, akvisitera, a to tak, že za provisi zprostředkoval pojišťovací obchody pro ni samostatně, neboť v této své zprostředkovací činnosti nebyl vázán rozkazy banky ani časově ani při výběru osob, jež pro ni akviroval. Jemu bylo ponecháno úplně na vůli, aby pracoval podle svých vlastních disposic, kdy a jak mu bylo libo, neměl stanovené žádné pracovní doby, žádné povinnosti konati obchůzky v určitých obdobích, navštěvovati určitá místa a osoby, dostavovati se pravidelně k přijímání obchodních rozkazů, meškati v určitých časových obdobích v určitých místnostech a pod. Ve své zprostředkovatelské činnosti byl úplně nezávislým a nepodléhal při ní žádné kontrole banky, resp. jejích orgánů. Š. nebyl honorován za určitou práci po nějakou dobu konanou, jak to má § 1151 o. z. o. na mysli, nýbrž jen za positivní výsledek, t. j. úspěch své zprostředkovací činnosti, a to provisi z pojišťovacího obchodu, byl-li pojišťovací návrh, jím bance dodaný, od ní přijat, a bylo-li pojištění takto uskutečněno. Jemu nedostalo se tedy odměny (platu) za služby pro společnost vykonané, nehledíc k jejich výsledku, nýbrž výhradně jen v tom případě, došlo-li k uzavření jím zprostředkovaného pojištění. V opačném případě šlo risiko sebe intensivnější, leč neúspěšné činnosti š-ovy, vyvinuté ve prospěch banky, jen na vlastní jeho vrub.
V nař. rozhodnutí poukazuje žal. úřad k tomu, že obě citovaná ujednání ukládají Š-ovi různé závazky a povinnosti, jimiž jeho akční volnost jest omezena, zvláště pak na jeho povinnost akvirovati a organisovati jen na určitém teritoriu, podávati zprávy, nezastupovati jinou pojišťovnu, zachovávati obchodní tajemství, a starati se o rozvoj všech pojišťovacích oborů, jež banka Slavie provozuje, a vyvíjeti řádnou a trvalou činnost. Z těchto smluvních ustanovení čerpá žal. úřad závěr o podřízenosti Š-ově bance a jeho vázanosti na její rozkazy, jimž jest podroben a tak ve své volnosti obmezen. Proti těmto vývodům nutno však poukázati k tomu, že smlouva Š-ova s bankou, ujednáními z 19. a 29. ledna 1921 uzavřená, jest smlouvou oboustrannou. Takovéto smlouvy již podle svého pojmu a právní povahy obsahují vzájemné povinnosti a závazky obou smlouvců. Samostatnosti jednatelově není však na újmu, jestliže v takové smlouvě jsou vymezeny určité jeho povinnosti, a je-li jeho působnost omezena místně jen na určité území nebo jinak po určitých stránkách. Taková omezení vyplývají přirozeně již z povahy věci samé a ze smluvního poměru, do něhož agent k pojišťovně vstupuje. Vytyčují-li tedy ona ujednání, jež jsou součástí smlouvy Š-ovy se stěžující si bankou, určité meze, ve kterých on při své zprostředkovatelské činnosti jednatelské musí se podle svých smluvních závazků pohybovati, a stanoví-li se jimi okruh jeho povinností a vůbec rámec jeho činnosti, jsou tato ustanovení jen výplní obsahu sjednané smlouvy. Takováto smluvní ustanovení, plynoucí ze samé podstaty dvoustranné smlouvy, nezakládají však o sobě ještě podřízenosti a vázanosti, charakterisující pojmově poměr služební, a nečiní ještě jednatele nesamostatným zaměstnancem firmy, není-li tu zvláštních ustanovení, která by o podřízenosti a vázanosti jeho svědčila. Předpisů takových však v ujednáních z 19. a 29. ledna 1921 nalézti nelze. Kriteriem pro podřízenost a vázanost nemůže býti ani okolnost, na kterou žal. úřad v nař. rozhodnutí rovněž poukazuje, že Š-ova nečinnost a porušení převzatých jím závazků, mohly by býti důvodem ke zrušení sjednané smlouvy, neboť okolnost tato pro posuzování otázky podřízenosti a vázanosti jest bez právního významu, ježto se týká jen smluvených předpokladů pro zrušitelnost, resp. vypověditelnost smlouvy, ale není rozhodujícím momentem pro právní kvalifikaci smlouvy jako smlouvy služební. Pokud pak žal. úřad chtěl tím snad vyjádřiti podřízenost Š-ovu k bance ve smyslu jeho hospodářské závislosti na ní, stačí k tomu uvésti, že ani hospodářská závislost nenáleží k podstatným pojmovým znakům smlouvy služební ve smyslu § 1151 o. z. o. (srov. nál. Boh. A 3977/24). Klade-li konečně žal. úřad důraz také na to, že Š. nesměl1 zastupovati současně jinou pojišťovnu, nelze ani v tomto smluvním zákazu spatřovati podřízenost a vázanost Š-ovu na rozkazy banky, jež by svědčila o jeho služ. poměru v tom smyslu, jak shora byl vyložen.
Z těchto úvah vyplývá, že žal. úřad vycházel z nesprávného právního názoru, když v nař. rozhodnutí uznal pojistnou povinnost Š-ovu, ačkoliv základního zákonného předpokladu pro ni, t. j. služ. poměru, resp. smlouvy služební, mezi Š. a stěžující si bankou, tu není.

Citace:

č. 9144. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 601-605.