Č. 9254.

Pojištění pensijní: Podléhá podmistr ve tkalcovně pensijní povinnosti pojistné?
(Nález ze dne 9. května 1931 č. 7219.)
Prejudikatura: Boh. A 2771/23, 2942/23.
Věc: Ladislav Š. v N. proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Zemská úřadovna 1. Všeobecného pensijního ústavu v Praze prohlásila výměrem z 20. listopadu 1925 Ladislava Š., podmistra v zaměstnání u firmy Mautnerovy, textilní závody akc. spol. v N., od 26. ledna 1925 za povinna pojištěním. Námitkám, jež firma proti výměru tomu podala, zsp v Praze vyhověla a zrušivší jej, vyslovila, že L. Š. nepodléhá pensijnímu pojištění, poněvadž bylo konaným šetřením zjištěno, že jest zaměstnán převážnou měrou zakládáním osnovních válů do stavů, přípravou jich ke tkaní a uvedením jich do chodu, případně též prováděním různých oprav a odstraňováním poruch na stavech. Činnost tato vyžaduje sice určité obratnosti a zručnosti, jest však převážnou měrou manuelní, tedy dělnická, byť kvalifikovaná, nezakládající podle § 1 odst. 1 pens. zák. pojistné povinnosti. Pokud L. Š. zastupoval též tkalcovského mistra a kontrolora v jejich nepřítomnosti nebo podle eventuelní potřeby a vykonával práce do oboru toho spadající, připadá na tyto funkce, během roku příležitostně zastávané, úhrnem jen malá část roku, takže pracovní výkony ty, jinak pojistnou povinnost zakládající, nelze pro hodnocení celkové pravidelné činnosti jmenovaného podle pens. zák. vzíti v úvahu. Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče odvolání st-lem z tohoto rozhodnutí podanému z důvodů v něm uvedených.
O stížnosti uvážil nss toto:
Činnost st-lovu zhodnotil žal. úřad v nař. rozhodnutí jako práci převážnou měrou manuelní, tedy dělnickou, byť kvalifikovanou. Stížnost shledává toto hodnocení nesprávným. Připouští, že se při této činnosti st-lově vystačí v převážné většině případů s obratností a se zručností, poukazuje však k tomu, že v ostatních případech vyžaduje se dokonalá znalost stavů a strojů, přesná znalost jejich funkcí a odborný úsudek při hledání závad v těchto funkcích, jichž obyčejný tkalcovský dělník nemá, a že jest k nim zapotřebí často dlouhých úvah, než závady jsou odstraněny. Z toho, že k tomu jest třeba často mnoho času, než v složitém mechanismu se najde porucha, jež se pak odstraní nepatrným manuelním zakročením, usuzuje stížnost, že ona pátrací činnost jest prací duševní, neboť zakročení manuelní je pouze výsledkem dlouhého přemítacího duševního pochodu, jehož obyčejný dělník není schopen.
Stížnosti nelze však dáti za pravdu. Žal. úřad opřel svůj výrok, že st-l pensijní pojistné povinnosti nepodléhá, po stránce právní o ustanovení § 1 odst. 1 pens. zák. č. 89/20 shledav ve zjištěné činnosti st-lově práci dělnickou, z pojistné povinnosti vyňatou. Stížnost se naproti tomu snaží dovoditi, že činnost st-lova byla činností převážně duševní, ježto vyžadovala vyšší kvalifikace, než jakou má obyčejný tkalcovský dělník. Vychází tedy stížnost z zprávního názoru, že vyšší kvalifikace zbavuje zaměstnance povahy dělníka ve smyslu § 1 odst. 1 cit. zák. S tímto právním názorem však souhlasiti nelze. Že zákon v uvedeném ustanovení označením »dělník« nerozumí jen pracující síly nekvalifikované, vysvítá již z toho, že vyjímá z pojistné povinnosti vedle osob, vykonávajících převážnou měrou práce podřízené, tedy osob zajisté nekvalifikovaných, i dělníky, čímž dává zřetelně na jevo, že považuje za dělníky osoby lišící se od oněch právě kvalitou vykonávané práce, a tedy i vlastní schopností jejich práce tyto vykonávati (srov. nál. Boh. A 2942/23). Poukazuje-li stížnost k tomu, že zjištěná činnost st-lova vyžaduje kromě zručnosti a obratnosti také přemítání a duševního pochodu, dlužno proti tomu uvésti, že tento moment neodlišuje práci st-lovu v její podstatě od práce konané dělníky, z pojistné povinnosti podle § 1 odst. 1 vyňatými, neboť i dělník, jenž koná práci nepochybně fysickou, neobejde se — má-li práci konati rozumně — bez určitých myšlenkových funkcí, které podle poznatků získaných prostými smysly pomocí empirických znalostí odborných řídí fysickou práci, ale povahy její nemění (srovn. nál. Boh. A 2771/23). Okolnost, zda snad v některých případech, o nichž stížnost sama připouští, že jest jich převážná menšina, tyto myšlenkové funkce přemítací vyžadují delší doby než po nich následující maunelní práce, nepadá při tom na váhu, ježto tímto momentem nestává se práce, ve své vlastní podstatě dělnická, prací převážně duševní ve smyslu pens. zákona.
Pokud se týče druhého druhu zaměstnání st-lova, totiž jeho činnosti jako zástupce tkalcovského mistra a kontrolora, vychází žal. úřad v této příčině ze skutkového zjištění, že tyto funkce byly zastávány st-lem jen příležitostně podle potřeby a toliko malou část roku. Žal. úřad uznává výslovně, že tyto pracovní výkony zakládají pojistnou povinnost, vylučuje však st-le z ní z toho důvodu, že vzhledem ke příležitostnému a krátkému trvání jich v roce při posuzování celkové pravidelné činnosti st-lovy nelze k nim přihlížeti. Stížnost obrací se proti právnímu názoru žal. úřadu a vytýká mu, že úkony ty hodnotí mylně pouze podle jejich kvantity, totiž podle délky jejich trvání. Stížnost dovozuje, že kvantita oněch prací byla závislá pouze na náhodě, zda ten který mistr či kontrolor onemocní a po jakou dobu nebude moci svou službu zastávati, což pro posouzení povahy činnosti st-lovy je po názoru stížnosti nerozhodné.
Stížnost se však mýlí. Z výpočtu osob jmenovaných příkladmo v § 1 odst. 2 lit. a) zák. č. 89/20 vysvítá, že zákon má tu na mysli zaměstnance, jejichž činnost se v podstatě vyčerpává tím, že přímo dozírají k jiným pracujícím osobám a přičiňují se o to, aby pracující vykonávali práce jim svěřené tak, jak je podle poměru konkrétního případu konati mají jako dílovedoucí, stavbyvedoucí, políři, mistři, podmistři atd. Předpokladem zákonné pojistné povinnosti těchto dozorčích osob jest podle tohoto ustanovení, aby dozorčí jejich činnost vyplňovala časově největší část jejich služebního zaměstnání a je vyčerpávala. Jest proto správné stanovisko žal. úřadu převzaté z rozhodnutí 1. stolice, že pro posouzení otázky pojistné povinnosti st-le, při různé jeho činnosti, jest rozhodné, která činnost jeho časově prevalovala.
Stížnost namítá však dále, že žal. úřad, zjišťuje časový rozsah oné činnosti st-lovy, která podle úsudku úřadu by pensijní povinnosti pojistné podléhala, nepřihlédl k tomu, že v době, kdy nebylo příležitosti pro zástupčí činnost st-lovu, byl st-l používán k samostatnému dozoru na práce jiných dělníků a zřízenců, zejména při čištění zboží po dobu asi půl roku, kdy dohlížel na práci asi 16 podřízených dělníků, jimž přiděloval práci, je kontroloval, vedl seznam dělníků a vypočítával jejich mzdu. Vykonával také práce přijímače zboží, totiž přehlížel tkalci odvedené tkaniny, jejichž šířky měřil do stavu, zjišťoval počet nití, útků a vazbu a kontroloval kvalitu zboží, vady ve tkaní, zaznamenával prohlédnuté zboží, popisoval je a ze třídění zboží odpovídal. V této činnosti shledává stížnost práci převážně duševní a vytýká, že žal. úřad tyto úkony st-lovy nezjistil; v tom spatřuje stížnost vadnost, resp. neúplnost řízení.
Námitku stejného obsahu vznesl st-l také již v odvolání, podaném k žal. úřadu, který však v nař. rozhodnutí nezaujal k ní po stránce skutkové ani právní stanoviska a pominul ji úplně mlčením, ačkoli bylo jeho povinností, aby, zkoumaje činnost st-lovu a to jednak fysickou, jednak duševní, a rozhoduje, která z nich časově prevalovala, zaujal stanovisko ke tvrzení st-lově, že onu jím konanou činnost skutečně po dobu asi půl roku vyvíjel. Tento nedostatek zabránil neb alespoň ztížil st-li účinnou obranu a nss-u odňal možnost, aby nař. rozhodnutí, které neobsahuje po této stránce žádných skutkových zjištění ani nevyslovuje o řečené tvrzené činnosti st-lově s hlediska jeho pensijní povinnosti žádného právního názoru, co do zákonitosti jeho bezpečně přezkoumal, když z nař. rozhodnutí není patrno, má-li žal. úřad za zjištěno, že st-l i ony tvrzené práce konal, po případě po jakou dobu je konal a uznává-li je žal. úřad za činnost, jejíž vykonavatel pensijní povinnosti by podléhal. Neboť nezaujal-li žal. úřad ve směrech svrchu uvedených k tvrzení st-lově stanoviska, nelze přezkoumati správnost výroku, že pracovní výkony, jinak pojistnou povinnost zakládající, konány byly jen po malou část roku a že je proto při celkovém hodnocení činnosti st-lovy nelze vzíti v úvahu.

Citace:

č. 9254. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 837-839.