Čís. 337.
Podloudný vyvoz předmětů potřeby do ciziny (zákon ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n.).
»Obecnou cenou« ve smyslu § 6 zák. jest při předmětu monopolním (sacharinu) úřední cena monopolní; nelze přihlíželi ku srážce z této ceny, které jsou účastni státem pověření prodavači.
(Rozh, ze dne 15. ledna 1921, Kr II 360/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 29. října 1920, jímž byl obžalovaný uznán vinným toliko přečinem dle § 8 tr. zák. a § 21 b) zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. а n., nikoliv však zločinem dle § 2 c) cit. zák., rozsudek v odpor vzatý zrušil a přikázal soudu nalézacímu, by věc znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství čelí toliko proti výroku, odsuzujícímu Adolfa S., co do kvalifikace skutku jako pouhého přečinu a důsledkem toho i co do výměry trestu. Stížnost, dovolávající se zmatečních důvodů § 281 čís. 5 a 10 tr. ř. jest odůvodněna. Obžaloba vypočetla cenu sacharinu, pro jehož dopravu přes hranice obžalovaný Adolf S. byl odsouzen, na 4154 K a kvalifikovala tudíž skutek dle § 2 c) zák. ze dne18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n. jako zločin. Soud nalézací nenabyl však přesvědčení, že cena sacharinu, S-em vyváženého, přesahovala 4000 Kč, ač přesahuje ovšem 500 KČ, a kvalifikoval skutek jen jako přečin. K tomuto výsledku dospěl soud nalézací vzhledem k ustanovení § 6 cit. zák., maje za to, že za »obecnou« hodnotu možno uznati jen cenu ve velkém, cenu v továrně, onu cenu, za kterou lékárníci sacharin nakupují. Cena v malém nemůže prý vzata býti za rozhodující, poněvadž obsažen jest v ní již výdělek lékárníka, jenž nemůže zvyšovati obecnou hodnotu sacharinu. Ježto pak cena ve velkém činí pouze 3769 Kč 30 h, bylo odsouditi Adolfa S-a jen pro přečin. Názor tento označuje zmateční stížnost právem za mylný. Obchoď s umělými sladidly, jenž vyhražen byl cís. nařízením ze dne 25. ledna 1917, čís. 37 ř. zák., dle zákona ze dne 28. října 1918, čís. 11 sb. z. a n. ve státě Československém platným, výlučně státu (sladidlový monopol), byl upraven na základě tohoto cís. nařízení ministerským nařízením ze dne 12. února 1917, čís. 57 ř. zák. Dle tohoto nařízení jsou oprávněny prodávati umělá sladidla jen osoby, jež podle dalších ustanovení zvláště jsou oprávněny buď k velkoprodeji neb ku prodeji v drobném. Velkoprodejem rozumí se prodej umělých sladidel drobným prodavačům v obvodu platnosti cís. nařízení oprávněným. Velkoprodavači smějí umělá sladidla dodávati jen drobným prodavačům, finančním úřadem označeným, a určitým živnostenským podnikům. Oprávnění k drobnému prodeji, čímž rozumí se dodávka umělých sladidel přímým spotřebitelům, vyhražuje se jen lékárnám, jen výjimečně může ministerstvem financí býti uděleno, je-li toho potřebí, i jiným živnostníkům. Velkoprodávači smějí umělá sladidla odebírati jen odběrní úřadovnou správy sladidlového monopolu za monopolní prodejní cenu. finanční správou vždy zvláště dle druhů vyhlašovanou po srážce provise pro drobný prodej a zvláštní provise z velkoprodeje. Drobní prodavači jsou povinni, umělá sladidla odebírati zpravidla od některého velkoprodavače za prodejní cenu po srážce provise z drobného prodeje. Z ustanovení těchto vyplývá, že širší obecenstvo nemůže zákonitou cestou nabývati umělých sladidel jinak, než nákupem v lékárnách neb u zvláště k tomu oprávněných jiných drobných prodavačů za prodejní cenu monopolní, tedy za cenu státem stanovenou, za cenu úřední, a v tomto smyslu tudíž maximální. Za tutéž cenu odebírají i velkoprodavači a prodavači v drobném toto zboží přímo nebo nepřímo od místa, jež finanční správa k tomu označí, při čemž se jim sráží provise za prodej. Z toho vyplývá, že za cenu obecnou ve smyslu § 6 zák. ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n. nelze pokládati jinou cenu, než tuto úřední cenu monopolní a že srážka z této ceny, které jsou účastni jen státem pověření prodavači, nemůže přijití v úvahu pro ocenění s hlediska § 2 cit. zák. Proto dlužno označiti právně mylným, vzal-li rozsudek za podklad kvalifikace skutku monopolní cenu, sraziv z ní napřed tuto provisi, která se sráží jen lékárníkům s ceny jinak jednotné a dospěl takto k ceně nepřesahující peníz 4000 K, jenž jest rozhodným pro zločinnou kvalifikaci. Bylo proto zmateční stížnosti státního zastupitelství vyhověti a rozsudek, pokud touto vadou jest stižen, jako zmatečný zrušiti. Ježto však soud opomenul v rozsudku zjistiti množství, druh a dle toho určitelnou monopolní cenu sacharinu, obžalovaným neoprávněně vyváženého, — což zmateční stížnost státního zastupitelství zvlášť ještě vytýká jako zmatek dle § 281 č. 5 tr. ř. — nelze soudu zrušovacímu rozhodnouti ihned konečně ve věci samé.