Cis. 497.
Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 567 sb. z. a n.).
Motor pro pohon strojního zařízení živnostenské dílny jest předmětem potřeby.
(Rozh. ze dne 30. června 1921, Kr I 17/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Chebu ze dne 13. listopadu 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n. a přestupkem dle §u 7 čís. 1 téhož zákona, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnosti nelze dáti za pravdu ani v tom, že motor nelze pokládati za předmět potřeby, ježto prý slouží pouze k usnadnění výroby a malý živnostník, jakým v tomto případě byl kupitel, snadno se prý může bez něho obejiti. § 1 zákona o lichvě neprohlašuje za předměty potřeby jen věci nevyhnutelně nutné k výživě lidí, jak tvrdí stížnost, nýbrž všecky věci moyité, které slouží přímo nebo, nepřímo k ukojení potřeb lidských a potřeb zvířat domácích. Motor, pohánějící strojní zařízení živnostenské dílny, slouží nesporně — nepřímo — k ukojení lidských potřeb. Nahražujeť hybnou silu lidskou neb animální, jeho hospodářský význam (jako každého stroje) záleží v rozmnožení výsledků práce, v úspoře času a pracovních sil. Usnadněním výroby a umožněním její větší intensivnosti přispívá k rozmnožování vyrobených statků а k lepšímu zásobování konsumu. Nákladnost opatření stroje a vetší jeho výkonnosti nesou sebou, že hospodárně a účelně lze ho použiti jen v podnicích většího rozsahu. Tato okolnost však není na závadu, by se stroji nepřiznala (při nepochybné jeho hospodářské prospěšnosti) vlastnost předmětu potřeby, za něž nepokládá zákon jen takové, které slouží potřebám všech lidí, nýbrž i ony, jež jsou určeny k ukojení potřeb určitých hospodářských neb společenských kruhů.