Čís. 502.
Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Pro skutkovou podstatu pletich jest bez významu, měl-li pachatel úmysl stupňovati cenu a byl-li vsunutím se jeho zdržován přechod mouky z výroby do spotřeby, čili nic. (Rozh. ze dne 7. července 1921, Kr I 121/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Mostě, ze dne 20. října 1920, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. osvobozen od obžaloby pro přečin podle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n., a, zrušiv napadený rozsudek, uznal obžalovaného vinným dle obžaloby.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství brojí, dovolávajíc se důvodu § 281 čís. 9 a) tr. ř., proti osvobozujícímu rozsudku lichevního soudu jen potud, pokud jím obžalovaný osvobozen byl od obžaloby pro pouštění se do pletich ve smyslu § 11, čís. 4 lich. zák. To právem. Rozsudek odůvodňuje výrok sprošťující ohledně mouky, Václavu P—ovi a Karlu H—ovi prodané, tím, že obžalovaný nákupní cenu 4 K 50 h, pokud se týče 7 K 50 h za 1 kg zvýšil vzhledem к dovozu při prodeji jen o 50 h při 1 kg, takže nepřišla kupitelům podstatně dráže, než kdyby ji byli přímo od předchůdce obžalovaného, Alo jsa G—a odkoupili; nelze prý proto tvrditi, že by se byl obžalovaný vsunul jako zbytečný článek mezi výrobce a spotřebitele nebo že by se byl pustil do pletich způsobilých, aby cena předmětu potřeby byla jimi stupňována. Též při mouce prodané jiným osobám, nelze prý mluviti o obchodu řetězovém, poněvadž obžalovaný mouku na vícekráte za šatstvo si zaměnil a ji pak spotřebitelům prodal, takže ani tu nelze mluviti o zbytečném vsunutí se obžalovaného mezi výrobu a spotřebu za tím účelem, by ceny předmětu potřeby byly stupňovány. Soud zabýval se, jak ze shora uvedeného odůvodnění vidno, v podstatě jen otázkou, byl-li tu obchod řetězový, již zodpověděl ovšem záporně, nechal však nepovšimnuto, že šlo v obou případech zřejmě o pouštění se do jiných pletich, když obžalovaným za obcházení povolaného к tomu místa nakupována, pokud se týče zaměňována a pak dále prodávána byla pod rukou a proti platným zákazům mouka za ceny, úředně stanovené ceny značně převyšující. Právě v tomto podloudném nákupu a prodeji mouky spočívá již způsobilost, aby ceny tohoto, předmětu potřeby byly stupňovány, již zákon pro skutkovou podstatu přečinu dle § 11 čís. 4 lich. zák. požaduje. Proto jen mimochodem stačí poukázali na vlastní udání důvodů, že v případě obchodu prv uvedeného mouka nepřišla kupitelům podstatně dráže, než kdyby ji byli přímo od předchůdce obžalovaného, Aloisa G—a odkoupili, čímž soud lichevní sám připouští, že byla vsunutím se obžalovaného skutečně, byť i neznačně, zdražena. Úmyslu stupňovati cenu, jejž v případě druhém rozsudek vylučuje, pro skutkovou podstatu přečinu vůbec netřeba. Tvrzení odvodu proti zmateční stížnosti, že nešlo tu vůbec vlastně o obchody obžalovaného a o využitkování mimořádných poměrů válečných, jest bezpodstatné, neboť mouky bylo jim, a to v případě prv uvedeném, za účelem dalšího prodeje, nákupem a záměnou nabyto a ona dále prodána, zvláštního úmyslu využitkovati mimořádných poměrů válečných však zákon v § 11 čís. 4 nevyžaduje. Rovněž bezvýznamným je s hlediska jiných pletich dle § 11 čís. 4 lich. zák., byl-li vsunutím se obžalovaného přechod mouky z výroby do konsumu zdržován, poněvadž okolnost ta tvoří jen známku obchodu řetězového. Neoprávněnost nákupu, pokud se týče prodeje mouky dána jest však v přítomném případě nešetřením předpisů o obchodu s moukou.