Čís. 386.
Podílnictví na krádeži (§ 185 tr. zák.). »Ukrývání« jest již v tom, bylo-li majiteli ukradené věci i jen stiženo, dosíci vědomosti o věci a jí znovu nabýti.
»Převedením na se« rozumí se nabytí moci nad ukradenou věcí, by jí bylo používáno ať ku prospěchu vlastnímu či pro předchozího pachatele.

(Rozh. ze dne 3. března 1921, Kr I 419/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře ze dne 9. dubna 1920, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví na krádeži dle §§ 185, 186 lit. a) tr. zák.
Důvody:
Důvod zmatečnosti dle § 281, čís. 9 a) tr. ř. spatřuje zmateční stížnost v tom, že nalézacím soudem zjištěné používání ukradených plachetek stěžovatelem za sypky peřin neodpovídá ani pojmu ukrývání ve smyslu § 185 tr. zák., kterým prý rozuměti jest uložení věci na takovém místě, na kterém za normálního průběhu nemůže osobou nezasvěcenou býti postřehnuta, ani pojmu převedení věci na sebe, jímž prý zákon vyrozumívá vůli nakládati s věcí jako s vlastní. Peřiny bývají prý zejména nejen v okně nebo na dvoře větrány, nýbrž i prány a opravovány a tu. prý by musilo býti zjištěno, že se stěžovatel postaral o to, by při tom nemohly býti prohlíženy někým, kdo by byl mohl jejich původ prozraditi. V těsné souvislosti s těmito svými vývody vytýká stížnost rozsudku s hlediska důvodu zmatečnosti dle § 281 čís. 5 tr. ř. neúplnost, spočívající prý v tom, že rozsudek nezjišťuje, byl-li stěžovatel při onom užívání płachetek jich držitelem či pouhým detentorem. Zmateční stížnosti nelze v žádném ze směrů zde naznačených přiznati oprávnění. Zákonnému pojmu ukrývání odpovídá každá činnost, která, odnímajíc ukradenou věc možnosti, by byla pozorována jinými, je určena a způsobilá k tomu, by oprávněnému byla odňata nebo stižena možnost zvěděti, kde se věc ta nachází, a by mu bylo zároveň znemožněno nebo aspoň znesnadněno znovunabytí moci nad ní. Převedením na se pak rozumí se nabytí moci nad ukradenou věcí k tomu cíli, by jí používáno bylo ať k prospěchu vlastnímu či pro předchozího pachatele. Nepředpokládá tedy pojem ukrývání nezbytně, by majiteli ukradené věci bylo naprosto znemožněno se o věci dozvěděti a jí opět nabýti, což ve většině případů nelze provésti buď vůbec anebo jen velmi nesnadno, stačí naopak, bylo-li mu dosažení vědomosti o věci a její znovunabytí i jen stiženo. V přítomném případě padá v tom ohledu nemálo na váhu ta okolnost, že se ukradené plachetky nacházely u stěžovatele v místě, rozdílnémod místa krádeže a sídla poškozeného cukrovaru, neboť, kdežto krádež spáchána byla dle rozsudkového zjištění v C. na tamním cukrovaru, stěžovatel měl ukradené plachetky u sebe v S. Význam nemalý má dále ta skutečnost, že stěžovatel filtrovacích płachetek používal jako sýpek na peřiny, tedy k naprosto jinému účelu, než byl onen, jemuž měly dle původního svého určení sloužiti, což mohlo, ať již k tomu cíli jejich zevní vzhled byl změněn čili nic, napomoci k tomu, by poškozeným nemohly tak snadno býti poznány a vypátrány. Že by byly plachetky ve svém upotřebení za sypky peřin u stěžovatele bývaly větrány, prány a spravovány, rozsudek nezjišťuje. Ale, nehledíc k poměrům, které, pokud jde o větrání peřin, zejména na venkově namnoze panují, není na jedné straně vyloučena možnost, že se ony úkony dály jednak za tmy, jednak mezi stěnami obydli, tedy tak, by věci nemohly býti osobami nepovolanými pozorovány, na druhé straně pak bylo by lze v tom, kdyby se tak nedělo, spatřovati jen nedostatek opatrnosti, jenž by však nebyl s to, jednání samotné zbaviti rázu ukrývání. Že ale používání ukradené věci pro sebe, jak k němu došlo v přítomném případě, odpovídá pojmu převedení věci na sebe v tom smyslu, jak nahoře všeobecně vyložen byl, ba i ve smyslu předpokládaném samou zmateční stížností, netřeba zajisté zvláště doličovati. Tím stává se ale bezpředmětným i rozlišování mezi držitelem a detentorem ukradené věci, jak na ně váhu klade zmateční stížnost, a není tedy na místě ani výtka další neúplnosti, kterou zmateční stížnost činí rozsudku v tom směru s hlediska důvodu zmatečnosti dle § 281, čís. 5 tr. ř.
Citace:
č. 386. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 100-101.