Čís. 610.

Předražování (cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.).
Automobilové pneumatiky jsou vždy předmětem potřeby.
Pro otázku výše přípustného zisku prodatelova jest lhostejno, že kupitel je boháčem.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1921, Kr I 142/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudu v Praze ze dne 1. prosince 1920, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle § 20, čís. 2 b) cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Po stránce věcné namítá stížnost, že zde není náležitosti skutkové podstaty přečinu předražování. Pneumatiky pro automobily v tomto případě nelze prý pokládati za předměty potřeby, ježto byly určeny pro přepychový automobil bohatého továrníka, používaný k osobnímu jeho pohodlí, nikoliv k potřebě při výkonu povolání. Nelze prý také mluviti o požadování ceny patrně přemrštěné, prodal-li obžalovaný pneumatiky o 2000 K dráže, než zač mu je H. přenechal (13000 K — 11000 K). Nutno prý přihlížeti k nákladům montování, odměně šoférovi, dále k tomu, že obvyklý hrubý zisk činí v živnosti obžalovaného 33 1/3 proc., že při zboží neběžném a, jde-li o kupce milionáře, jest odůvodněn zisk vyšší. Nutno prý přihlížeti i k tomu, že obžalovaný za sprostředkování výměny pneumatik mezi M-em a H-em ničeho nedostal. Běžná cena pneumatik byla vyšší než 15000 K, takže ani požadování tohoto peníze nebylo trestné. Stížnost není odůvodněna. Především nelze pokládati pneumatiky za předmět přepychový. Svědek R. uvedl sice, že koupil pneumatiky pro své osobní auto, rozsudek však nezjišťuje, šlo-li o auto luxusní, používané výhradně k pohodlí majitelovu. I kdyby tomu tak bylo, nebylo by lze pneumatikám upříti vlastnosti předmětu potřeby, poněvadž nikdo nemůže brániti, by jich majitel kdykoli nepoužil u auta, sloužícího k dopravě osob nebo nákladů. To, co činí automobil předmětem luxusním (přepychová výprava), chybí zcela u pneumatik, jichž lze použiti stejně u osobního auta přepychového jako u auta, sloužícího potřebám dopravy osob i nákladů. Správně uvedl dále soud nalézací, že nelze přihlížeti k běžným cenám, ježto jsou zpravidla výsledkem úspěšných snah předražovacích. Nutno vycházeti z nabývacích nákladů, zde z prodejní ceny 11000 K určené prodávajícím H-em a odpovídající jeho nákladům na opatření pneumatik. S hlediska tohoto nabývacího nákladu jest požadovaná cena 15000 K za všech okolností přemrštěná, i když se přihlíží k nákladům montování, v rozsudku nezjištěným, které však dle vlastního seznání obžalovaného nikterak nevylučovaly čistého zisku obžalovaného při prodeji pneumatik za 13000 K, tím spíše nutno trvati na tom, že obžalovaný požadoval zřejmě přemrštěnou cenu, žádaje původně 15000 K a že tak zamýšlel dosáhnouti neodůvodněného zisku přes 2000 K. Odměnu 500 K šoférovi kupitele právem první soud vyloučil z kalkulace obžalovaného, poněvadž není přípustno odměňovati na útraty kupitele třetí osobu za to, že svého zaměstnavatele na pneumatiky upozornila. Jaký byl jindy obvyklý hrubý zisk u prodavačů potřeb automobilových jest lhostejno. První soud správně dovodil, že obžalovanému jako pouhému sprostředkovateli přísluší pouze nárok na zisk 5 proc. Poněvadž šlo o pneumatiky, jichž se dosavadní majitel chtěl zbaviti, nemoha jich sám upotřebiti, a poněvadž cena jich byla zvýšena provedenou výměnou mezi M-em a H-em, což bylo obžalovanému známo, jest zde o důvod více, by odměna obžalovaného byla vyměřena spíše nižším procentem než vyšším, jak se snaží dovoditi stížnost. Za žádných okolností nelze v požadované ceně přesunovati na kupce pneumatik odměnu za sprostředkování výměny mezi M-em a H-em. Poněvadž zákon chrání stejně konsumenta bohatého i chudého, jest pro otázku výše přípustného zisku úplně lhostejná okolnost, že kupujícím byl bohatý továrník, milionář.

Citace:

610. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 445-447.