Čís. 605.

Spatřuje-li lichevní soud nalézací v trestném činu nikoliv, jak bylo zažalováno, čin stihaný soudem, nýbrž pouhý přestupek správní, nemůže o něm věcně rozhodovati, nýbrž má, sprostiv obžalovaného pro čin soudně stihaný, postoupiti spisy předsedovi příslušného lichevního soudu.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1921, Kr I 584/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství v Chebu do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Chebu ze dne 5. února 1921, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem dle § 6 čís. 1 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., napadený rozsudek zrušil a nařídil soudu nalézacímu, by postoupil spisy předsedovi příslušného lichevního soudu při okresním soudu jako zástupci úřadu správního k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství, čelící proti odsouzení obžalovaného pro přestupek překročení nejvyšších cen dle § 6 zákona o trestání válečné lichvy, uplatňuje zmateční důvod § 281 čís. 1 tr. ř., kterýž ovšem není dán, poněvadž nalézací lichevní soud byl řádně obsazen; avšak svými vývody poukazuje stížnost zřetelně k tomu, že vytýká nalézacímu soudu, že tím, že obžalovaného uznal vinným přestupkem § 6 zákona o válečné lichvě, nesprávně použil zákona co do otázky, je-li skutek obžalovanému za vinu kladený činem trestným před soud příslušejícím. Stížnost uplatňuje tedy věcně zmateční důvod § 281 čís. 9 a) tr. ř. a to právem. Podle § 95 ústavní listiny (zákon ze dne 29. února 1920, čís. 121 sb. z. a n.) přísluší soudní moc ve věcech trestních občanským soudům trestním, pokud není zvláštním zákonem přikázána trestním soudům vojenským nebo pokud záležitosti tyto nemají býti podle všeobecných předpisů projednávány v trestním řízení policejním nebo finančním. Řízením policejním jest míněno ve smyslu výnosů ministerstva vnitra a spravedlnosti a nejvyššího úřadu policejního ze dne 3. dubna 1855, čís. 61 ř. z. a ze dne 30. září 1857, čís. 198 ř. z. řízení před okresními úřady (okresními hejtmanstvími, politickými správami okresními), pokud se týče městskými úřady měst se zvláštním statutem, pokud se týče v těch městech, kde jsou zřízeny státní úřady policejní, před těmito. Dle prvního odstavce § 6 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. bude potrestán pro správní přestupek, kdo za předměty potřeby požaduje nebo sobě nebo jinému dává poskytnouti nebo slíbiti vyšší cenu než jest nejvyšší cena, příslušným úřadem stanovená. Dle § 5 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 567 sb. z. a n. rozhoduje v případech, kde řízení je přikázáno správním úřadům, předseda soudu lichevního jako zástupce příslušného politického správního úřadu bez přísedících. Právomoci lichevního soudu na místě úřadu správního, tudíž právomoci předsedy lichevního soudu přikazuje (podle § 1 odstavec druhý zákona ze dne 17. října 1919, čís. 567 sb. z. a n.) nařízení vlády republiky československé ze dne 3. září 1920, čís. 517 sb. z. a n. také zmíněný přestupek překročení nejvyšších cen dle § 6 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb, z. a n. Nepříslušnost soudů a zejména též soudů lichevních (v řádném jejich obsazení dle zákona ze dne 17. října 1919, čís. 567 sb, z. a n.) jest tedy jasná. Příslušným k rozhodování o tomto přestupku se nestane soud ani dle § 262 tr. ř., když — jednaje o obžalobě pro trestný čin, podléhající právomoci soudů — dojde k přesvědčení, že skutečnosti, objevivší se při hlavním přelíčení, tvoří skutkovou podstatu nikoli činu v obžalobě uplatňovaného, nýbrž přestupku překročení nejvyšších cen, ježto i v těchto případech dbáti jest soudu mezí příslušnosti soudů (srovnej čl. I a VIII zákona ze dne 23. května 1873, čís. 110 ř. z., §§ 1 a 9 čís. 1 tr. ř.). Kterou cestou jest se bráti soudu v takových případech, káže správně třetí odstavec § 20 nařízení vlády ze dne 11. listopadu 1919, čís. 597 sb. z. a n., když stanově, že se přestupek správní, sbíhá-li se s trestnými činy, přikázanými soudům lichevním, z řízení soudního vyloučí a ohledně něho, jde-li o takový přestupek správní, jehož potrestání přikázáno soudu lichevnímu na místě úřadu správního, — provede řízení dle §§ 5—9 zákona o soudech lichevních, totiž předsedou lichevního soudu bez přísedících. Dospěl-li tedy nalézací soud ku přesvědčení, že tu není skutkové podstaty přečinu předřazování, jak obžaloba uplatňovala, měl se obmeziti na výrok, sprošťující obžalovaného z obžaloby pro tento přečin, a postoupiti spisy předsedovi lichevního soudu u okresního soudu místně příslušného, k dalšímu řízení proti obžalovanému pro přestupek překročení nejvyšších cen. Neučinil-li tak, osvojil-li si rozhodnutí i co do tohoto přestupku, uznal-li obžalovaného vinným tímto přestupkem a odsoudil-li ho pro tento přestupek ku trestu, porušil tímto odsuzujícím výrokem zákon co do otázky, je-li překročení nejvyšších cen činem trestným, příslušejícím ku právomoci soudů. Výrok jest zmatečný dle § 281 čís. 9 a) tr. ř.

Citace:

č. 605. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 434-435.