Č. 12957.

Školství. — Řízení před nss: 1. Nss, přezkoumávaje rozhodnutí věcně příslušné poslední stolice, nehledí z úřední povinnosti k tomu, že ve správním řízení se sběhla úchylka od zákonného pořadí stolic. — 2. * Povinnost k placení kolejného nezakládá se na přímém právním poměru mezi docentem a studujícími, nýbrž je veřejnou dávkou placenou studujícími universitě jako státnímu ústavu vyučovacímu. — 3. * Nárok docenta na kolejné zaniká, jestliže tento, byv jmenován placeným profesorem, nekoná kolegijní čtení ve funkci soukromého docenta po dobu delší čtyř týdnů.
(Nález z 30. června 1937 č. 12414/37.)
Prejudikatura: ad 1. Boh. A CCCXCIV/30, 9897/32, 10303/33.
Věc: Dr. Arnošt H. v Praze (adv. Dr. Vilém Magerstein z Prahy) proti rozh. min. škol. a nár. osvěty v Praze z 22. března 1934 o výplatě kolejného soukromému docentu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dekretem presidenta republiky z 28. února 1933 byl st-l, do té doby rada polit. správy a soukromý docent dějin veř. a soukr. práva ve střední Evropě, jmenován mimořádným profesorem církevního práva na právnické fakultě něm. university v Praze. Podle katalogu zapsaných posluchačů na dvouhodinovou přednášku st-le jako soukr. docenta »Kodifikace 18. století« a tříhodinovou »Úvod do církevního práva« bylo podle počtu posluchačů (92—546) vybráno kvesturou na kolejném celkem 11344 Kč (1072 a 10272). Z toho vyplaceno st-li za dobu od 20. do 28. února 1933 1134 Kč po srážce 5% (56,70 Kč) a kolkovném (20 Kč) 1057 Kč. Zbytek 10210 Kč ponechán pokladně státní.
Nař. rozhodnutím byla st-lova stížnost proti tomuto postupu zamítnuta z těchto důvodů: Z ustanovení §§ 4, 39, 40, 41 a 42 nař. č. 310/1850 ř. z. a ze souvislosti jejich s ustanovením § 13 zákona č. 167/1898 ř. z. se podává závěr, že kolejné, jsouc úplatou za kolegia pouze skutečně konaná (neboť se připouští i vrácení kolejného již zaplaceného), připadá docentům jako honorář za jejich výkon. Z toho plyne, že na tuto úplatu nemá docent nároku, když pokračuje v přednáškách započatých z titulu veniae legendi z titulu jiného (v daném případě z titulu svého jmenování mimořádným »placeným« profesorem), kteroužto funkcí vzal na sebe povinnost tyto přednášky konati v rámci své učební povinnosti, a to vzhledem k ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 167/1898 ř. z. bez nároku na kolejné. Poněvadž kolejné jest u soukromých docentů úplatou za výkon, je možné i dělení kolejného pro rata temporis. Námitka, že kolejné je splatné hned počátkem semestru, není důvodná. Není totiž nikde stanoveno, kdy má býti kolejné docentům vyplaceno. Z ustanovení § 41 nař. č. 310/1850 ř. z. možno však souditi, že může býti vyplaceno nejdříve po uplynutí doby, kterou cit. předpis stanoví pro možnost vrácení kolejného posluchačům. Námitky, že jmenovací dekret byl doručen teprve 30. března 1933 a že st-l složil služební přísahu teprve 31. března 1933, jsou pro otázku nároku na kolejné zcela irelevantní, neboť jediné je rozhodným datum jmenování. St-l byl jmenován rozhodnutím presidenta republiky z 28. února 1933 tímto dnem mimořádným profesorem a počínajíc 1. březnem 1933 byl mu také poukazován plat mimořádného vysokoškolského profesora. Ani námitka, že provedené dělení kolejného je nesprávné, není důvodná, neboť dělení pro rata temporis bylo provedeno přesně podle měřítka, vyplývajícího z ustanovení § 3 výnosu min. škol. a nár. osvěty z 10. srpna 1922 č. 73658.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Min. škol. a nár. osvěty vycházelo při svém rozhodování jednak z ustanovení § 13 zákona č. 167/1898 ř. z., jež bylo § 214 plat. zákona č. 103/1926 Sb. zachováno v platnosti a podle něhož řádným a placeným mimořádným profesorům universitním nepřísluší nárok na kolejné placené studujícími za návštěvu přednášek, jednak z ustanovení §§ 4, 39, 40, 41 a 42 min. nař. č. 310/1850 ř. z., z nichž nař. rozhodnutí vyvozuje, že kolejné, jsouc úplatou jen za kolegia skutečně konaná, připadá docentům jako honorář za jejich výkon. Z ustanovení právě uvedených dospělo žal. min. k závěru, že docentu, který byl během semestru jmenován placeným mimořádným profesorem, přísluší nárok na kolejné pro rata temporis jen za onu část semestru, po kterou konal své přednášky jako docent, že mu však již nepřísluší ode dne, kdy byl jmenován placeným mimořádným profesorem. Za rozhodný den jmenování pokládalo pak žal. min. den rozhodnutí presidenta republiky (28. únor 1933) a nikoli den doručeni jmenovacího dekretu (31. březen 1933). Žal. min. postavilo se takto přímo proti názoru, jejž st-l zastával již v řízení správním a také ve stížnosti k tomuto soudu podané, podle něhož docentův nárok na kolejné sluší posuzovati podle skutečnosti, jež tu byly v době zápisu, takže docentovi nemůže nárok v době zápisu založený býti odňat z důvodu, že později nastala okolnost, která by vzniku nároku docentovu bránila.
Nss neměl příčiny zabývati se otázkou, zda při rozhodováni v řízení správním byl zachován zákonný postup instanční, neboť o příslušnosti min. škol. a nár. osvěty k rozhodování v poslední stolici nelze vzhledem k ustanovení § 1 zákona č. 48/1868 ř. z., § 19 zákona č. 63/1873 ř. z. a § 1 zákona č. 292/1920 Sb. a za nedostatku předpisu, který by opravný prostředek k min. škol. a nár. osvěty vylučoval, míti pochybnosti, kdežto proti postupu distančnímu stížnost nic nenamítá, soud pak podle své ustálené judikatury (srov. Boh. A 394/30, Boh. A 9897/32, 10303/33) k případnému rozhodování per saltům z úřední povinnosti nehledí.
Pokud lze snad ze stížnosti vyčisti námitku, že žal. min. vůbec nebylo příslušné rozhodovati o otázce nároku st-lova na kolejné, a to z té příčiny, že tu jde toliko o otázku právního poměru mezi docentem a studujícím, nelze v tom stížnosti přisvědčiti. Domnívá-li se st-l, že zápisem studujícího se navazuje právní poměr jen mezi studujícím a učitelem v opovědní knize pojmenovaným, je na omylu. Podle všeobecného studijního řádu nař. č. 370/1850 ř. z. mohou posluchači čtení fakultního býti jen buď posluchači imatrikulovaní (řádní) nebo neimatrikulovaní (mimořádní). Posluchačem je však možno se státi toliko aktem akademického úřadu, a to při posluchačích řádných přijetím do počtu akademických občanů (§ 2 nař. č. 370/1850 ř. z.) aktem fakultního děkana ve jménu rektorově, při posluchačích mimořádných (§ 34 cit. nař.) aktem fakultního děkana. Akt tento je (§§ 27 a 35 cit. nař.) pod- mínkou zápisu (inskripce) do fakultních přednášek. Zápisem do přednášek nevstupuje tedy studující v bezprostřední osobní poměr k universitnímu učiteli, nýbrž vstupuje v právní poměr k universitě, resp. fakultě jako státnímu ústavu vyučovacímu, a universitní učitel, vykonávaje přednášky, je činným nikoli na základě osobního právního poměru k studujícím, nýbrž na základě poměru svého k státnímu ústavu vyučovacímu. Jest ovšem pravda, že podle nař. č. 310/1850 ř. z. (§ 1) připadal plat kolegijní po jistých srážkách profesorům nebo soukromým docentům, kteří kolegium konají, a že (§ 45) plat tento se vybíral na účet jednotlivých učitelů. Z toho však ještě nenásleduje, že kolejné je dávka placená studujícími universitnímu učiteli. Neboť cit. nař. č. 310/1850 ř. z. netoliko výslovně zakazuje (§ 34) učiteli přijímati plat kolegijní přímo od studujících, nýbrž podle § 45 se zřizuje (v kvestuře) za tím účelem zvláštní orgán universitní. O osvobození od platu kolegijního nerozhoduje (§ 22) jednotlivý učitel, nýbrž kolegium profesorů, třeba toto k vyhovění žádosti za osvobození — nikoliv i k jejímu zamítnutí — musí míti souhlas docenta. O vzešlých pochybnostech (§ 42) o tom, má-li se plat kolegijní platiti, rozhoduje v prvé instanci akademický úřad (akademický senát) a v poslední instanci podle předpisů již svrchu cit. nejvyšší státní úřad školský.
Všecka tato ustanovení ukazují, že kolejné má povahu veřejné dávky placené studujícími státnímu ústavu vyučovacímu, od něhož pak se universitnímu učiteli kolejné dostává. Právní situaci podle cit. ustanovení vzniklou je si tedy představiti tak, že zápisem studujícího zakládá se poměr studujícího ke státnímu ústavu vyučovacímu, současně však i poměr universitního učitele k tomuto ústavu. Předpisy nař. č. 310/1850 ř. z. upravovaly souběžně obě stránky právního poměru, t. j. jak povinnost studujících k placení kolejného, tak i právní nárok universitního učitele na kolejné. Za tehdejšího práva se ovšem povinnost studujících a nárok učitelův aspoň zhruba kryly. Byla-li tu povinnost studujícího platiti kolejné, byl tu zároveň právní nárok učitelův na toto kolejné. Do tohoto stavu práva byla však § 13 zákona č. 167/1898 ř. z. vznesena podstatná změna, ale jen potud, že předpis tento odňal řádným a placeným mimořádným profesorům pro budoucnost nárok na kolejné a současně přenesl nárok na kolejné placené za přednášky řádných a mimořádných profesorů na státní pokladnu. V právní situaci studujících nenastala tím však změna žádná, neboť povinnost studujících platiti kolejné zůstala nedotčena, třeba že nárok řádného a placeného mimořádného profesora na kolejné zanikl. Tím byla spojitost povinnosti studujícího a nároku učitelova, pokud jde o řádné a mimořádné placené profesory, přerušena.
Zákon č. 167/1898 ř. z., odstraniv právní nárok řádných a placených mimořádných profesorů na kolejné, k jehož placení jsou studující za návštěvu přednášek a cvičení povinni, nemá výslovného ustanovení o tom, že docent, který byl během semestru jmenován řádným nebo placeným mimořádným profesorem, pozbývá ode dne jmenování nároku na kolejné za tento semestr. Nemá však také žádného ustanovení, které právní nárok na kolejné v tomto případě učiteli zachovává. Zákon stanoví prostě zásadu, že za přednášky konané ve funkci řádného nebo placeného mimořádného profesora nemají tito učitelé nároku na kolejné. Pokud nelze nalézti zvláštního ustanovení, jež by pro takovýto případ nárok na kolejné blíže upravovalo, slušelo by zjednati průchod kategorické zásadě, podle níž universitnímu učiteli, jakmile byl jmenován řádným nebo placeným mimořádným profesorem, nárok na kolejné nepřísluší, a to zřejmě proto, že za své úkony učitelské je placen služebními požitky, upravenými zákonem č. 167/1898 ř. z. Zásadě této by zajisté vyhovovalo stanovisko žal. min., podle něhož docentu, který byl během semestru jmenován profesorem, přísluší nárok na kolejné pro rata temporis za onu dobu, po kterou konal čtení fakultní ve funkci soukromého docenta.
Dříve však je nutno pátrati, zdali z positivních předpisů právních neplyne zásada jiná.
Nař. č. 310/1850 ř. z. jsou stanoveny zásady pro případ, že docent nesplní své učební povinnosti, s níž nárok na kolejné je spojen. Podle § 39 sluší vybrané již kolejné vrátiti, jestliže ohlášené kolegium se nekonalo. Z ustanovení § 40 a contr. plyne, že přerušení kolegia, ať nastalo z jakékoli příčiny v osobě docentově spočívající, má vliv na nárok na kolejné, trvá-li přerušení tak dlouho, že tím ohlášený předmět přednášky podstatně utrpí. Podle § 41 pak při přerušení kolegia, ať nastalo z jakékoli příčiny, kolejné se neplatí, resp. se vrací, trvá-li přerušení déle než 8 týdnů nebo trvá-li déle než 4 týdny z příčiny, jež spočívá ve vlastním rozhodnutí docentově. V těchto ustanoveních jest obsažena zásada, že přerušení kolegijního čtení za jistých okolností nemá vlivu na docentův nárok na kolejné, kdežto za jistých okolností způsobuje zánik docentova nároku na kolejné. Důvod přerušení kolegijních čtení má pak význam pro nárok na kolejné jen potud, že nastalo-li přerušení kolegijního čtení z vlastni vůle docentovy, stačí přerušení delší 4 týdnů, kdežto jinak povaha důvodu přerušení je lhostejná. Vydáním cit. zákona z r. 1898 přistoupil nový důvod přerušení kolegijních čtení docentových, t. j. jmenování řádným nebo placeným mimořádným profesorem, neboť — byl-li docent během semestru jmenován řádným nebo mimořádným placeným profesorem — vykonává kolegijní čtení z titulu své služební povinnosti státního zaměstnance a za honorář ve formě zák. služebních požitků ze státní pokladny placených a nikoli již ve funkci soukromého docenta. Kolegijní čtení docentova jsou tím přerušena. Zákon z r. 1898 nemá výslovného ustanovení o tom, jaký vliv má na nárok docentův na kolejné jeho jmenování řádným nebo mimořádným placeným profesorem, došlo-li k tomuto jmenování během semestru. Ustanovení zákona z r. 1898, zejména jeho § 13 přistoupilo však k dosavadnímu souboru norem o kolejném, obsaženém v nař. č. 310/1850 ř. z., a stalo se takto součástkou tohoto normového souboru. Za nedostatku jiného výslovného ustanovení sluší proto zásady v právě cit. nař. obsažené vztáhnouti i na případ, kdy přerušení kolegijních čtení docentových bylo způsobeno jeho jmenováním řádným nebo placeným mimořádným profesorem.
Sluší-li se však říditi ustanoveními §§ 40 a 41 cit. nař., záleží již jen na tom, jak dlouho trvalo přerušení kolegia, resp. z jaké příčiny k to- muto přerušení došlo, zejména zda došlo k němu z příčiny spočívající ve vlastním rozhodnutí docentově (§ 41 cit. nař.). Poněvadž pak jmenování docenta profesorem není myslitelné bez jeho vlastního rozhodnutí, které se projevuje nejpozději přijetím jmenovacího aktu, zaniká docentův nárok na kolejné, když přerušení činnosti docentské trvalo déle než 4 týdny.
Jde tedy o to, zda jmenování st-le placeným mimořádným profesorem během letního semestru 1933 způsobilo přerušení kolegií jím ohlášených na dobu delší 4 týdnů. Počítá-li se letní semestr roku 1933 ve smyslu výnosu min. škol. a nár. osvěty z 10. srpna 1922 č. 73658 (Placht a Havelka 1302) od 16. února a končí-li tento letní semestr podle téhož předpisu 24. června 1933, a dále sluší-li za den jmenování st-lova mimořádným profesorem uznati ne sice již rozhodnutí presidenta republiky z 28. února 1933, jak za to má žal. úřad, nýbrž podle § 138 plat. zákona č. 103/1926 Sb. den doručení jmenovacího dekretu, jež bylo nesporně vykonáno 30. března 1933, záleží jediné na tom, zda přerušení kolegia nastalé 31. března 1933 trvalo déle než 4 týdny. Ježto však letní semestr v r. 1933 podle cit. výnosu počítati sluší do 24. června 1933, jak jej podle číselného výpočtu žal. úřadem přijatého zřejmě i tento úřad počítal, trvalo přerušení st-lova kolegia od 31. března do 24. června 1933, což je 12 týdnů. 1 když se odečtou jarní svátky (3 týdny) a letní svátky (4 dny), ano i když se odečtou i ostatní neděle a svátky (12 dnů), trvalo tedy přerušení st-lova kolegia téměř 7 týdnů, tedy rozhodně déle než 4 týdny, tudíž ve smyslu § 41 nař. č. 310/1850 ř. z. po tak dlouho, že nárok st-lův na kolejné za přednášky pro letní semestr 1933 ohlášené zanikl. Byl-li st-li nicméně přiznán podíl na vybraném kolejném ve výši 10%, nemohl tím st-l býti ve svých právech zkrácen, pročež slušelo stížnost jeho pro bezdůvodnost zamítnouti.

Citace:

Č. 12957. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 763-768.