Č. 13038.
Bytová péče. — Vyvlastnění. — Řízení správní: 1. I když komisionální |ednání za účelem vyvlastnění pozemku podle zákona o stavebním ruchu bylo již zahájeno a jeden znalec podal již dobrozdání, může úřad připustiti dalšího znalce. — 2. Chce-li úřad opříti své rozhodnutí o dobrozdání znalce, jehož podjatost strana vytýká, musí se vypořádati s těmito námitkami podjatosti. — 3. Úřad, určuje náhradu za vyvlastněný pozemek podle zákona o stavebním ruchu, musí se vypořádati s otázkou, zda zvláštní vhodnost pozemku k zastavění, konstatovanou znalcem, lze považovati za hodnotu, které vyvlastněný pozemek nabude provedením zamýšlené stavby.
(Nález z 3. listopadu 1937 č. 80/35-4.)
Věc: Robert St. v Horní Vltavici proti rozh. zem. úřadu v Praze z 29. října 1934 o náhradě za pozemek vyvlastněný podle zákona o stavebním ruchu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: Okr. úřad v Prachaticích výměrem ze 14. prosince 1933 vyvlastnil podle § 5 zákona č. 45/1930 Sb. pro st-le k jeho žádosti z pozemku č. kat. 129 v Horní Vltavici, náležejícího Marii M. tamtéž, část ve výměře 700 m2 za 15 Kč za 1 m2 na stavbu obytného domku s provozovnou drobného živnostníka.
K odvolání, v němž st-1 brojil pouze proti výši stanovené náhrady, kterou uznával jen částkou 5 Kč za 1 m2, snížil žal. úřad nař. rozhodnutím tuto náhradu na 10 Kč za 1 m2 s odůvodněním, že při dodatečném místním ohledání stanovili soudní hospodářští znalci St. a R. cenu 1 m2 vyvlastněného pozemku jakožto pozemku zemědělského (louky) částkou 10 Kč s tím, že v místě je nedostatek luk a že proto cena jejich je vyšší než ostatních zemědělských pozemků.
Jednaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané, vycházel soud z těchto úvah:
Stížnost vytýká nejprve jako vadu řízení, že během odvolacího řízení byl ke komisionálnímu jednání z 22. června 1934 připuštěn jako znalec Jan R. z Horní Vltavice přes to, že komisí byl pozván jen znalec Eduard St. a tento již svůj posudek podal, a přes to, že st-l tohoto znalce protokolárně odmítl, poněvadž je s vlastnicí požadovaného pozemku úzce spřátelen a jako rolník v obci podjat.
V tom, že znalec R. byl k podání posudku připuštěn přes to, že nebyl ke komisi předem pozván a že přizvaný znalec St. již svůj posudek podal, soud nějakou vadu řízení neshledal, neboť není předpisu, který by tomuto postupu bránil a st-l se také žádného takového předpisu nedovolává. Podle § 63 správ. řádu č. 8/1928 Sb. určuje úřad počet a osoby znalců, přihlížeje při tom k návrhům stran a povaze věci. Předpis ten nebrání úřadu, aby nerozhodl o přibrání dalšího znalce, i když komisionální jednání bylo již zahájeno a jeden znalec již své dobrozdání podal.
Pokud jde o vytýkanou podjatost znalce R., je ze spisů patrno, že st-l se již při komisi z 22. června 1934 proti připuštění tohoto znalce ohradil a důvody tohoto svého ohrazení uvedl; učinil tak dříve, než tento znalec byl připuštěn. Úřad ohrazení st-lovo zamítl a znalce R. k podání dobrozdání připustil s odůvodněním, že je zapsán do seznamu soudních znalců. Odůvodnění to shledal soud nedostatečným, neboť důvody vyloučení znalce uvedené v § 62 odst. 3, resp. § 11 správ. řádu vztahují se na znalce vůbec, tedy i na znalce do seznamu soudních znalců zapsané. Ježto pak okolnosti st-lem uplatněné, kdyby byly pravdivé, by mohly za okolností zakládati podjatost slyšeného znalce, byl úřad povinen — chtěl-li své rozhodnutí opříti o dobrozdání znalce R. — se st-lovou námitkou podjatosti se vypořádati. Poněvadž tak neučinil, zůstalo rozhodnutí jeho v tomto směru neúplné, což je podstatnou vadou řízení.
Další podstatnou vadu shledal soud i v tom, že žal. úřad v nař. rozhodnutí vychází z předpokladu, jako by znalec St. byl cenu požadovaného pozemku jako pozemku zemědělského odhadl částkou 10 Kč za 1 m2. Než podle protokolu z 22. června 1934 prohlásil tento znalec, že odhaduje 1 ha sporného pozemku na 8833,92 Kč, připustil ovšem, že kupní cena pozemku toho jako louky — vzhledem k tomu, že v obci je málo luk, — činí 10000 Kč za 1 ha. Ježto však 1 ha má 10000 m2, vyplynula by z toho cena 1 m2 uvedeného pozemku per 0.8, resp. 1 Kč, kdežto znalec tento uvedl částku 1,75 Kč jako cenu 1 m, K odhadu 1 m2 na 10 Kč dospěl tento znalec, uváživ »polohu parcely bezprostředně při silnici a uprostřed místa«, jen pro případ, že požadovaná parcela měla by býti využita jako pozemek stavební. Žal. úřad neměl tedy pro svůj předpoklad, že jmenovaný znalec odhadl cenu požadovaného pozemku »jako pozemku zemědělského na 10 Kč za 1 m2, ve spisech správních opory. Smysl posudku znalcova je zřejmě ten, že jde sice o pozemek zemědělský, který však vzhledem k tomu, že se pro svou polohu zvláště dobře hodí k zastavění, má nejméně cenu 10 Kč za 1 m2, má-li ho býti použito jako staveniště.
Zdali může žal. úřad tento odhad položití za základ svého rozhodnutí, závisí ovšem na posouzení právní otázky, zda zvláštní vhodnost pozemku k zastavění znalcem konstatovanou lze považovati za »hodnotu, které pozemek vyvlastněný nabude provedením zamýšlené stavby«, k niž podle § 6 odst. 2 i. f. zákona č. 45/1930 Sb. při určení náhrady nemá býti hleděno. I s touto otázkou musí se žal. úřad, určuje náhradu za vyvlastněný pozemek, vypořádati, a nemůže se přes ni přenésti tím, že znalecký posudek v rozporu s jeho zněním vykládá tak, jako by znalec byl pozemek ocenil prostě jako pozemek zemědělský.
Z uvedených důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zákona o nss č. 164/1937 Sb.