Č. 13011.

Pojišťovací právo. — Řízení správní: * K rozhodnutí o návrhu na navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k odvolání z pojistného výměru okr. nem. pojišťovny je ve smyslu § 85 odst. 1 spr. řádu č. 8/1928 Sb. příslušný okr. úřad.
(Nález z 15. října 1937 č. 7000/35-2.) Věc: Okr. nem. pojišťovna v Uherském Hradišti proti rozh. zem. úřadu v Brně z 12. října 1935 o navrácení v předešlý stav.
Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: Okr. úřad v Uherském Hradišti výměrem ze 17. června 1935 odmítl jako opožděné odvolání Anny P. v Hluku z platebních výměrů okr. nem. pojišťovny v Uh. Hradišti z 13. března a z 15. května 1935 o pojistném (nemocenském, invalidním a starobním) za zaměstnance na stavbě. Návrhu jejímu na navrácení v předešlý stav pro zmeškání odvolací lhůty okr. úřad výměrem z 25. září 1935 nevyhověl s odůvodněním, že zákon o soc. pojištění ve znění vlád. nař. č. 112/1934 Sb. a č. 143/1934 Sb. navrácení v předešlý stav nepřipouští.
K odvolání Anny P. zrušil zem. úřad nař. rozhodnutím výměr okr. úřadu a uložil mu, aby posoudil návrh na navrácení v předešlý stav podle ustanovení správ. řádu (vlád. nař. č. 8/1928 Sb.), kterážto norma — ježto poj. zákon ve znění novely č. 112/1934 Sb. nemá ustanovení o přípustnosti navrácení v předešlý stav — je směrodatná pro přípustnost navrácení v předešlý stav v řízení před úřady politickými, jimž podle § 239 poj. zákona náleží rozhodovati o opravných prostředcích proti výměrům nositelů pojištění, pokud rozhodování není vyhrazeno soudům.
O stížnosti uvážil nss takto:
V § 195 poj. zákona č. 221/1924 Sb. bylo stanoveno, že navrácení v předešlý stav podle obdoby předpisů civilního řádu soudního je připustilo, pokud zákon se zmeškáním lhůty nespojuje jako následek ztrátu práva. Novelou č. 112/1934 Sb. byl tento paragraf zrušen a v § 208 ve znění této novely byla připuštěna restituce in integrum jen pro řízení u rozhodčího soudu, jak plyne z nadpisu oddílu poj. zákona počínajícího § 204 a zahrnujícího i citovaný § 208. Stížnosti je přisvědčiti, pokud dovozuje, že byl-li v novele č. 112/1934 Sb. § 195 původního poj. zákona vypuštěn, nemohou nem. pojišťovny napříště povolovati navrácení v předešlý stav, neboť chybí pro- to v zákoně o soc. pojištění podklad.
Stížnost vytýká, že nař. rozhodnutí je nezákonné, ježto vyslovuje přípustnost navrácení v předešlý stav ve věci, v níž poj. zákon ve znění vyhlášky č. 189/1934 Sb. tento »mimořádný opravný prostředek« nepřipouští. Pokud by stížnosti bylo rozuměti tak, že zrušeni § 195 novelou č. 112/1934 Sb. znamená, že ani v opravném řízení před úřady politickými není restituce přípustná, takže není možno použíti norem §§ 84 a násl. správ. řádu č. 8/1928 Sb., šlo by o názor mylný. Pro veškeré řízení pojišťovací před úřady politickými (pro řízení opravné podle § 239 zákona) platí normy správ. řádu, pokud poj. zákon nemá vlastní ustanovení procesní. O restituci pak poj. zákon ve znění nyní platném ustanovení nemá, takže pro řízení o navrácení v předešlý stav před úřadem okr. v záležitostech sociálního pojištění platí příslušná ustanovení správ. řádu.
Stížnost vytýká dále, že nař. rozhodnutí příčí se zákonu také potud, pokud ukládá okr. úřadu, aby vydal rozhodnutí o žádosti za navrácení v předešlý stav, neboť ve smyslu § 85 odst. 1 správ. řádu je příslušný rozhodovati o návrhu restitučním onen úřad, u něhož měl býti zmeškaný úkon předsevzat. Podle § 239 zákona o soc. poj. ve znění vlád. nař. č. 112/1934 Sb. (zákon č. 146/1934 Sb.) jest opravný prostředek podati u nositele pojištění, tedy u nem. pojišťovny, proti jejímuž výměru směřuje, takže návrh na navrácení v předešlý stav by musil býti podán u pojišťovny a ona by o něm rozhodovala. S tímto právním názorem nelze souhlasiti.
V nálezech Boh. A 12453/36 a 12876/37 vyslovil a zevrubně odůvodnil nss právní názor, že k rozhodnutí o návrhu na navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k odvolání z pojistného výměru Všeobecného pensijního ústavu v Praze, resp. jeho úřadovny v Bratislavě ve smyslu § 129 zákona č. 26/1929 Sb. je příslušný zem. úřad a nikoli nositel pojištění, jehož rozhodovací činnost, přiznaná mu zákonem jako orgánu provádějícímu pensijní pojištění, jest ukončena vydáním jeho výměru. Z toho, že zákon určil nositele pojištění za místo podací pro odvolání z jeho výměrů, nevyplývá, že mu tím přiznal kompetenci rozhodovati o restitučním návrhu při zmeškání lhůty odvolací; k založeni takové kompetence nositele pojištění bylo by třeba positivního zákonného předpisu, jakého však není.
Cit. nálezy zabývaly se arci otázkou příslušnosti k rozhodování o návrhu restitučním na půdě zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. V nálezech těch bylo poukázáno k tomu, že § 129 pens. zákona připouští navrácení v předešlý stav podle obdoby předpisů civilního řádu soudního, jež prohlašují za příslušný k rozhodování o návrhu na restituci onen soud, u něhož měl býti zmeškaný procesní úkon vykonán. Než podobně se stanoví v § 85 odst. 1 správ. řádu č. 8/1928 Sb., že nárok na navrácení v předešlý stav dlužno podati u úřadu, u něhož měl býti zmeškaný úkon předsevzat. Uváží-li se dále, že zákonná ustanovení o pravomoci nositelů pojištění jakožto orgánů provádějících pojištění, dále o rozhodovací pravomoci úřadů politických jakožto stolic odvolacích, pokud jde o opravné prostředky proti výměrům nositelů pojištění, a konečně i předpis o tom, že odvolání z výměru nositele1 pojištění je podati u něho (§§ 73 a 125 a § 133 pens. zákona), jsou v podstatě shodná s odpovídajícími jim předpisy zákona o sociálním pojištění dělnickém; dlužno také v daném případě na půdě poj. zákona č. 221/1924 Sb. ve znění jeho novel dospěti k závěru, že ve smyslu ustanovení § 85 správ. řádu je příslušný rozhodovati o návrhu na restituci pro zmeškání lhůty k odvolání z výměru okr. nem. pojišťovny úřad okresní. Na místo zevrubného odůvodnění tohoto právního názoru odkazuje se podle § 30 jedn. řádu pro nss č. 191/1937 Sb. na důvody uvedené v cit. nálezech.
Je-li tudíž okr. úřad v Uherském Hradišti — jemuž nař. rozhodnutí zem. úřadu uložilo, zrušivši jeho původní výměr, aby podaný u něho návrh restituční posoudil podle ustanovení §§ 84, 85 a násl. správ. řádu — k tomu po zákonu příslušný, bylo stížnost, vycházející z opačného názoru právního, zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 13011. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 898-900.