Č. 13027.

Pojišťovací právo: Podnikatelem podle § 11 úrazového zákona není osoba, jež půjčí zařízení zasilatelského podniku jeho majiteli, není však zúčastněna na celém výtěžku tohoto podniku.
(Nález z 26. října 1937 č. 15.040/37.)
Prejudikatura: Boh. A 7995/29, 12646/36.)
Věc: Josef K. v Jihlavě proti rozh. zem. úřadu v Brně z 6. listopadu 1934 o úrazovém pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje. Důvody: Výměrem úrazové pojišťovny dělnické v Brně z 22. srpna 1934 byl st-l uznán podle § 23 úrazového zákona spolupodnikatelem podniku »zasilatelství Ericha S.« v Jihlavě.
Námitkám, které podal st-l proti tomuto výměru, nevyhověl zem. úřad v Brně nař. rozhodnutím, vysloviv v podstatě, že st-l který koupil ve veřejné dražbě inventář zasilatelství Ericha S. a zapůjčil jej bezplatně a bezúročně jmenovanému svému příbuznému, aby mu umožnil existenci, nese risiko podnikání, t. j. možnost poškození a zničení inventáře, jehož je vlastníkem.
Ve stížnosti podané na toto rozhodnutí namítá st-l, že nař. rozhodnutí se příčí ustanovení § 11 úrazového zákona, neboť provozování zasilatelství, o něž jde, neděje se na účet st-lův, on není na jeho provozování vůbec zúčastněn, nemá z něho žádného zisku a není zúčastněn na ztrátě z provozování tohoto podniku. Ustanovení pak § 11 odst. 3 téhož zákona, podle něhož vlastníci silostrojů přicházejí v úvahu jako podnikatelé, nelze v tomto případě analogicky použíti a tvrditi, že st-l jako majitel koní a vozů do podniku zapůjčených je podnikatelem. O této námitce uvážil nss takto:
Na sporu jest otázka, lze-li st-le ve smyslu úrazového zákona považovati za spolupodnikatele podniku zasilatelství Ericha S., jež bylo v celém rozsahu pravoplatně uznáno za podnik podrobený úrazovému pojištění a v katastru pojišťovny zapsáno na jméno Ericha S.
Paragraf 11 úrazového zákona stanoví, že za podnikatele podniku povinného pojištěním, pokládá se ten, na jehož účet provozování se děje. Ustanovení toto vyložila judikatura (srov. na př. Boh. A 7995/29) v ten rozum, že provozováni se děje na účet určité osoby tehdy, když tato osoba má risiko hospodářské produkce a když jí připadá důsledně i zisk z této produkce (podnikatelský zisk). Při podniku, na němž je materiálně zúčastněno více osob, dá se jen dle povahy jednotlivých případů posouditi, lze-li všechny účastníky považovati za podnikatele či ne. Pouhý hospodářský zájem na výsledku provozování určitého podniku sám o sobě ještě nezakládá poměr spolupodnikatelský.
Žal. úřad konstatuje v nař. rozhodnutí, že st-l koupil ve veřejné dražbě zařízení podniku zasilatelského, zapůjčil je bezplatně a bezúročně svému příbuznému Erichu S., aby mu umožnil existenci. Z těchto skutečností usuzuje žal. úřad, že st-l má risiko provozu. Okolnost, na niž nař. rozhodnutí poukazuje, že st-l vložil do podniku zařízení, a že toto st-lovo zařízení může býti při provozování podniku poškozeno a zničeno, není znakem, že st-l má hospodářské risiko provozu, neboť o něm bylo by lze mluviti jen tehdy, kdyby hospodářská činnost jako taková dle svého výsledku mohla míti za následek, že nastane poškození nebo ztráta zařízení závodu. Půjčil-li však st-l Erichu S. zařízení podniku zasilatelského k bezplatnému používání, aniž je, jak tvrdí, na finančním efektu provozování podniku zasilatelského interesován, nejde při nebezpečí poškození nebo ztráty zařízení podniku zasilatelského o risiko podnikatelské, nýbrž jde o risiko, které má každý, kdo půjčuje někomu jinému určité věci k bezplatnému užívání, že tyto půjčené věci budou v době zapůjčeni poškozeny. Nelze přece důvodně míti zato, že by majitel zařízení, jehož je potřeba k provozování podniku, půjčil-li toto zařízení nějaké osobě k provozování podniku, byl již proto podnikatelem, poněvadž poškození nebo zničení půjčeného zařízení by se ho materiálně dotklo. K založení poměru spolupodnikatelského se vyžaduje, aby vzájemný vztah podnikatele k osobě jiné byl takový, že tato osoba, půjčivší zařízení k účelu provozování podniku, měla úmysl a možnost bezprostředně participovati na výnosu podniku v ten způsob, že se jí poskytuje za její přispění v podniku protiplnění, záležející v účasti na celém výtěžku podniku, čímž toto protiplnění nabývá povahy zisku podnikatelského (srov. Boh. A 7995/29 a 12646/36).
Nař. rozhodnutí tvrdí, že st-li náleží v podstatě zisk z podniku, že je nerozhodno, že se st-l tohoto zisku z osobních důvodů vzdal, a že je bez významu pohnutka st-lova, že tak učinil, aby umožnil existenci Erichu S. Než zjištění žal. úřadu, že st-li náleží v podstatě zisk z podniku zasilatelství Ericha S., nemá opory ve výsledcích provedeného šetření, jak se jeví ze správních spisů. St-l udal při svém výslechu, že v dražbě koupené zařízení podniku zasilatelského půjčil bezplatně a bezúročně Erichu S. a že není účasten na zisku nebo ztrátě z tohoto podniku. Toto tvrzení st-lovo žal. úřad nevyvrátil. Má-li snad žal. úřad jako stěžující si pojišťovna podle jejího vyjádření z 23. října 1934 zato, že není myslitelno, že st-l v případě slušného zisku z provozování zasilatelství nežádal od Ericha S. buďto část zisku nebo mu nepohrozil odebráním provozního zařízení, a domnívá-li se, že takový postup, jak tvrdí pojišťovna, je jakýmsi »samozřejmým hospodářským zákonem«, pak jde o tvrzení založené na libovolných dohadech, jež postrádá jakéhokoli podkladu ve výsledcích provedeného šetření.

Citace:

č. 13027. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 935-937.