Č. 12979.

Zaměstnanci veřejní: Pensionování podle § 75 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. nemůže býti provedeno s dřívější platností než ode dne, kdy zaměstnanec byl vyrozuměn o pens. dekretu.
(Nález ze 14. září 1937 č. 14127/37.)
Věc: Josef Sch. st. v Blíževedlech (adv. Dr. Vojtěch Svoboda z Prahy) proti rozh. min. spravedlnosti v Praze z 29. srpna 1934 (za žal. úřad odborový rada Dr. Alois Buček) o odpočivném pro Josefa Sch. ml.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje. Důvody: Výnosem presidia min. spravedlnosti z 3. března 1927 přijato bylo prohlášení účetního asistenta Josefa Sch., že na své místo resignuje a že tím vystupuje ze státní služby, a byly mu jeho služební požitky zastaveny koncem března 1927.
V podání z 27. února 1930 na min. spravedlnosti uváděl st-l Josef Sch. st. jako otcovský opatrovník Josefa Sch. ml., že jeho syn vystoupil ze státních služeb bez jakéhokoli rozumového důvodu a že toto vystoupení bylo důsledkem duševní choroby, pro kterou byl zbaven svéprávnosti a internován v ústavě choromyslných. Proto uplatnil st-l v žádosti jako opatrovník Josefa Sch. ml. právní nárok, aby mu byla přiznána a vyměřena pense a aby na místě neplatné resignace byl dočasně, případně trvale pensionován.
Rozhodnutím z 10. července 1931 zamítlo min. spravedlnosti tuto žádost, avšak toto rozhodnutí bylo ke st-lově stížnosti nálezem nss z 16. ledna 1934 zrušeno pro nezákonnost, a to v podstatě s odůvodněním, že pro otázku, zda Josefu Sch. náležejí odpočivné platy od státu, je rozhodnou okolnost, zda resignace jeho na služební místo byla účinnou, kteroužto otázkou se žal. min. vůbec nezabývalo.
Poté byl rozhodnutím min. spravedlnosti z 29. srpna 1934 odvolán výnos z 3. března 1927, jímž byla přijata resignace Josefa Sch. ml. na jeho služební místo, jmenovaný byl přeložen na dočasný odpočinek dnem 3. března 1927 a současně byly mu s platností od 1. dubna 1927 vyměřeny odpočivné požitky.
Stížnost podaná na toto rozhodnutí opatrovníkem Josefa Sch. ml. nebrojí proti provedenému přeložení na odpočinek vůbec, nýbrž vytýká jen, že nař. rozhodnutí je nezákonné, jestliže překládá jmenovaného na odpočinek s platností ex tunc (od 3. března 1927) a vyměřuje mu odpočivné požitky podle pensijní základny stanovené ke dni, k němuž bylo se zpětnou platností pensionování provedeno, uvádějíc při tom, že Josefu Sch. ml. náležejí až do dne vydání nař. rozhodnutí aktivní požitky, a poukazujíc konečně na ustanovení § 62 služ. pragm., podle něhož má býti jmenovanému připočteno 10 let k jeho započitatelné služební době. Mohl tedy nss přezkoumati nař. rozhodnutí jenom ve směrech, ve kterých je stížností napadáno.
Pokud jde o námitku na prvém místě uvedenou, musel soud dáti stížnosti za pravdu. V daném případě byl Josef Sch. ml. přeložen na dočasný odpočinek vzhledem k žádosti, kterou jeho jménem podal jeho opatrovník. Šlo tedy o pensionování podle § 75 služ. pragm. pro státní úředníky (zákon č. 15/1914 ř. z.). Přeložení úředníka na odpočinek ve smyslu oddílu 4. služ. pragm. je změnou ve služebním poměru, která již pojmově může nastati teprve tehdy, jestliže příslušný úřad vydá o tom výrok. Výrok úřadu, jímž se úředník dává do výslužby, má nepochybně povahu aktu konstitutivního, kterým se zakládá ve služebním poměru úředníkově změna. Již z toho plyne, že právní účinky takového aktu mohou nastati vždy jen ex nunc a že tedy pensionování se zpětnou platností odporuje zákonu. Že tomu tak je, to potvrzuje i ustanovení § 139, odst. 3 plat. zákona č. 103/1926 Sb. (které nastoupilo podle § 214 plat. zákona na místo § 47 služ. pragm.), podle něhož při přelo- žení zaměstnance... do výslužby se zastaví plat posledním dnem měsíce, v němž zaměstnanec, byv o svém přeložení dekretem zpraven, byl činné služby zproštěn. Předpokládá se tu tedy, že důsledky, jež jsou spojeny po stránce platové s pensionováním zaměstnancovým, nastávají vždy teprve poté, kdy zaměstnanec byl v dekretu, jímž byl přeložen do výslužby, vyrozuměn, z čehož plyne závěr, že pensionování nemůže býti provedeno s platností dřívější nežli ode dne, kdy zaměstnanec byl vyrozuměn o dekretu pensionovacím. V principu má proto stížnost, pokud namítá, že pensionování provedené se zpětnou platností je nezákonné, pravdu (srov. též Boh. A 4002/24).
Žal. úřad hájí své stanovisko v odvodním spise tím, že ze žádosti opatrovníka Josefa Sch. ml., kterou se opatrovník domáhal jeho pensionování a vyměření pense, mohlo min. spravedlnosti míti zato, že se touto žádostí dodatečně nahrazuje resignační prohlášení Josefa Sch. ml. z 3. března 1927. Zajisté že by bylo nutno souhlasiti s názorem, projeveným takto v odvodním spise, že nemůže nastati porušení subjektivních práv Josefa Sch. tím, že byl pensionován s platností ex tunc, kdyby byl jeho opatrovník žádal o jeho pensionování k určitému dřívějšímu datu. Než soud nemohl shledati, že žádost z 27. února 1930, jež došla nař. rozhodnutím svého vyřízení, obsahovala podobný petit. St-l v ní arci prohlašoval resignační prohlášení svého syna z 3. března 1927 za důsledek jeho duševní choroby, avšak nedal ve svém nároku na pensionování svého syna a vyměření pense pro něho, který v žádosti uplatnil, ani v nejmenším najevo, že se domáhá pensionování k určitému dni před podáním své žádosti. Ale pak mohl žal. úřad podle toho, co bylo výše uvedeno, syna st-lova pensionovati jen ex nunc; provedl-li toto pensionování se zpětnou platností, dopustil se nezákonnosti, pro kterou musilo býti nař. rozhodnutí ve výroku, jímž byl syn st-lův přeložen na dočasný odpočinek od 3. března 1927, zrušeno podle § 7 zákona o nss č. 164/1937 Sb. Tím ovšem ztrácí půdu také výrok o výměře pense st-lova syna, neboť změna data jeho pensionování je zajisté způsobilá přivoditi změnu jeho pensijní základny. Musí tedy stížnost i v této své námitce býti uznána důvodnou.
Naproti tomu, pokud st-l dovozuje také nárok svého syna na aktivní požitky od 1. dubna 1927 do doby pensionování a na připočtení 10 let do pense podle § 62 služ. pragm., slušelo dáti za pravdu odvodnímu spisu žal. úřadu, který upozorňuje, že nároky ty st-l ve své žádosti na úřad vznesené neuplatnil. Pak ovšem nemělo vůbec min. spravedlnosti žádný podnět k tomu, aby se těmito návrhy zabývalo, a jsou tedy námitky stížnosti, v řízení správním neuplatněné, vzhledem k § 5 zákona o nss č. 164/1937 Sb. nepřípustné.

Citace:

č. 12979. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 821-823.