Č. 12967.

Církevní věci. — Nadace:* Pod ustanovení § 89 vlád. nař. č. 124/1928 Sb. o úpravě platů duchovenstva spadá i výnos z mešních nadací, jichž hmotný základ záleží v pozemcích.
(Nález z 3. září 1937 č. 13937/37.)
Věc: Karel M. v Chrudimi (adv. Dr. Josef Sklenář z Prahy) proti rozh. min. škol. a nár. osvěty v Praze z 13. října 1933 o úpravě kongruové přiznávky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje, pokud jím byl do příjmové položky 1. (výnos pozemků obročí) st-lovy přiznávky na 2. lustrum započten i výnos pozemků nadačních.
Důvody: Zem. úřad v Praze, upravuje výměrem z 11. dubna 1933 kongruovou přiznávku st-le pro 2. lustrum, zvýšil mimo jiné v příjmové položce č. 1. (výnos pozemků obročí) přiznané částky o 5409 Kč, resp. st-lem přiznaný desateronásobek katastrálního výnosu 347,80 Kč zvýšen o desateronásobek výnosu 5409 Kč. Tuto úpravu fase st-lovy odůvodnil tím, že arciděkanské obročí v Chrudimi má mimo pozemky, jichž výnos st-l přiznal, ještě nesporně nárok na výnos řady pozemků nadačních v kat. území Chrudimi a Úhřeticích ve výměru tom jednotlivě označených s úhrnným čistým katastrálním výnosem 540 Kč 90 h. Nárok na výnos z těchto pozemků má farní obročí bez zřetele na okolnost, komu jejich vlastnictví je knihovně připsáno, podle ustanovení příslušných nadačních listin, jimiž za to uloženy děkanu mešní povinnosti. Že jsou tu mešní povinnosti, nepadá však v tomto případě na váhu se zřetelem k jasnému znění § 89 vlád. nař. č. 124/1928 Sb., že nezapočitatelným je pouze výnos nadací, které byly zřízeny s určitou částkou za mše a jiné úkony bohoslužebné. Nejsou tudíž ze započtení vyloučeny všecky t. zv. mešní nadace, nýbrž jen ty z nich, kde nadačnímu účelu sloužiti má výnos určitého kapitálu nadačního, event. určité (číselně) vymezená peněžní částka z výnosu nadace. Pozemky ani jejich výnos nejsou »určitou částkou« a proto — byť i šlo třeba o skutečnou mešní nadaci — jejich výnos sluší pokládati za součást místních příjmů v přiznávce.
St-lovo odvolání proti zmíněné úpravě fase pro 2. lustrum bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Ve věci je na sporu otázka započítatelnosti výnosu mešních nadací, jichž hmotný základ tvoří pozemky, do fasovního příjmu duchovního, rozhodného pro vyměření kongruového doplňku. Právní základ pro řešení této otázky dlužno hledati v předpisu § 89 vlád. nař. č. 124/1928 Sb., z něhož také obě strany vycházejí. Předpis tento stanoví, že ze započtení (scil. do fasovních příjmů) je vyloučen výnos nadací s určitou částkou zřízených za mše a jiné úkony bohoslužebné. Podle tohoto ustanovení je tedy ze zápočtu do fasovních příjmů vyloučen toliko výnos t. zv. nadací mešních, a to jen oněch, jež byly zřízeny s určitou částkou. V daném sporu jde pak jen o to, které z mešních nadací lze kvalifikovati jako nadace »zřízené s určitou částkou«, a koncentruje se tudíž dnešní spor na výklad posléze zmíněného obratu v cit. ustanovení použitého. Žal. úřad, opíraje se o význam výrazu »částka«, jímž rozumí jen částku peněžitou, vykládá uvedený obrat úzce v ten smysl, že cit. předpis má na mysli a tudíž vylučuje z fasovního příjmu toliko mešní nadace, jichž hmotný základ záleží v kapitálu — penězích. Naproti tomu snaží se stížnost, odvolávajíc se při tom i na vývody instančniho odvolání, hájiti názor, že pro otázku započítatelnosti výnosu mešní nadace do fasovního příjmu je podle cit. předpisu nerozhodno, v čem nadační jmění záleží, zda v penězích, jiných movitostech či nemovitostech, nýbrž že jeho vyloučení ze zápočtu je podmíněno jediné tím, že jmění nadační jest určitou částkou ocenitelno. —
Výkladu ustanovení § 89 vlád. nař. č. 124/1928 Sb., v němž, jak řečeno, je sedes materiae pro řešení dnešního sporu, třeba předeslati, že uvedená norma není — jak to i stížnost naznačuje — nějakou novou, vlastní normou, cit. vlád. nař., nýbrž že je pouhou reprodukcí, republikací § 3 odst. 3 kongruového zákona č. 122/1926 Sb. v platnosti ponechaného předpisu § 5 dřívějšího kongruového zákona č. 176/1898 ř. z. (srov. důvodovou zprávu k vlád. nař. č. 124/1928, otištěnou v 2. dílu komentovaného vydání Československých církevních zákonů od Dra Buška a spol., str. 1737, 1738 a 1760). Vzhledem k tomu nutno po názoru soudu při výkladu svrchu vytčeného sporného obratu § 89 kongruového nař. přihlížeti i k textaci, jaké se mu dostalo v § 5 kongr. zákona z r. 1898, který v autentickém textu německém má toto znění: »Von der Einrechnung ausgeschlossen ist das Ertragnis der mit einem bestimmten Betrage errichteten Stiftungen für Messen und andere gottesdienstliche Handlungen«. Gramatický význam slov »částka« a »Betrag«, v uvedených normách použitých, v jejichž výkladu tkví klíč k řešení daného sporu, není jednoznačný. Slovo »částka« může i ve spojení, v němž ho bylo v § 89 vlád. nař. č. 124/1928 Sb. použito, znamenati buď částku peněžitou nebo majetkovou částku vůbec. Ani německý výraz »Betrag«, jehož — jak řečeno — užil § 5 zákona č. 176/1898 ř. z., převzav v tom směru v podstatě dikci předchozího kongr. zákona z 19. dubna 1885 č. 47 ř. z. (srov. v § 3 bodu 1. lit. g) slova »mit einem bestimmten Betrage errichteten Messtipendien und Stiftungen für gottesdienstliche Funktionen«), nemá jednoznačného významu. Může znamenati nejen částku peněžitou, v kterémžto významu se ho zpravidla používá, nýbrž může míti i význam širší, znamenaje nějakou majetkovou hodnotu vůbec. Že tomu tak jest, zejména že starší zákonodárství používalo onoho výrazu i v právě naznačeném širším významu, vysvítá na př. z předpisu § 1336 o. z. o. a dále z předpisů § 172 ob. tr. zákona a §458 voj. trest. zákona. Prvé z cit. ustanovení, jednající o konvenční pokutě, užívá k označení určité peněžité nebo jiné částky výrazu »ein bestimmter Geld — oder anderer Betrag«. Uvedené předpisy trestních zákonů pak, označujíce hodnotu věci jako jeden z momentů, který kvalifikuje krádež za zločin, používají rovněž výrazu »Betrag« (aus dem Bietrage), pod nímž — jak z dalších předpisů oněch zákonů je patrno (srov. §§ 173 ob. tr. zákona a 459 voj. tr. zákona) — rozumějí jak peněžitou částku, tak hodnotu věci. Z uvedeného vysvítá, že pouhým slovným výkladem sporného ustanovení, a to ani z jeho prvotního německého textu obsaženého v § 5 dřívějšího kongruového zákona, nelze zjistiti pravý jeho obsah a smysl. Nutno proto pátrati po účelu a úmyslu zákonodárce, jejž ustanovením tím sledoval, a v nich hledati vodítko pro výklad, v jakém významu svrchu vytčených výrazů použil, zda ve významu užším, jak zato má žal. úřad, či ve významu širším, jak hájí stížnost.
Z důvodové zprávy k vlád. návrhu zákona č. 47/1885 ř. z. — z něhož, jak již svrchu poznamenáno, dikce § 5 zákona č. 176/1898 ř. z. byla v podstatě převzata — (srov. č. 111 příloh k stenogr. protokolům posl. sněmovny, 9. zasedání 1879, str. 12 a násl.), dále ze zprávy kongruového výboru k tomuto zákonu (č. 882 příloh k stenogr. protokolům posl. sněmovny, 9. zasedání 1884, str. 14 shora) a konečně z důvodové zprávy k vlád. návrhu kongr. zákona č. 176/1898 ř. z. (č. 1452 příloh k stenogr. protokolům posl. sněm., 11. zasedání 1896, str. 11 ad § 5) vysvítá, že důvody, jež vedly zákonodárce k vyloučení výnosu mešních nadací z fasovních příjmů duchovního, byly v podstatě dva: Jednak důvod vyjádřený již v min. výnosu z 29. prosince 1851 č. 169, že účelem zřízení duchovních nadací není pouze obstarání bohoslužebného úkonu, nýbrž i zlepšení postavení duchovního, tedy že cílem těchto nadací je nadlepšení normálních příjmů duchovenstva, a že proto nemají býti duchovní z titulu jich zřízení zkracováni ve svém kongruovém doplňku. Dalším důvodem byla úvaha, že založené mše se svou podstatou nijak neliší od mší manuálních, za něž odměny se do fasovních příjmů nezapočítávají, a že tedy dlužno obojí druh těchto mší posuzovati stejně. Podle své povahy dopadají oba tyto důvody stejně na nadace mešní, jejichž hmotná substance záleží v penězích, jako na mešní nadace, jichž hmotným základem jsou věci jiné, tedy i pozemky. Ale pak nelze zákonodárci imputovati, že by byl chtěl, uživ obratu »nadace zřízené s určitou částkou« (»mit einem bestimmten Betrage errichtete Stiftungen«), rozlišovati mezi jednotlivými mešními nadacemi dle toho, v čem záleží nadační substance (jmění), nýbrž dlužno míti zato, že výrazů »částka«, resp. »Betrag« použil v širším jich významu svrchu naznačeném.
Uvedeného zužujícího obratu použil zákonodárce zřejmě pouze za tím účelem, aby zabránil, aby na vrub mešních nadací nebyl vylučován z fasovních příjmů duchovních i výnos nadací dotačních, v jichž rámci mešní nadace byly zhusta zřizovány. Obratem tím chtěl tedy zákonodárce vyloučiti z účasti na výhodě § 89 vlád. nař. č. 124/1928 Sb., resp. § 5 zákona č. 176/1898 ř. z. jen ony mešní nadace, jež — byvše zřízeny společně a v rámci nadací jiných — byly zřízeny bez zvláštního, samostatného, určitě vyděleného nadačního jmění. Všem ostatním mešním nadacím výhodu tu však po názoru nss přiznal, a to bez ohledu, v čem jejich hmotný základ záleží. Je tudíž opačný názor žal. úřadu v rozporu se zákonem a bylo proto nař. rozhodnutí, pokud jím do příjmové položky 1. st-lovy přiznávky na 2. lustrum byl započten i výnos z nadačních pozemků, zrušiti.

Citace:

Č. 12967. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 786-789.