Č. 13069.
Školství: Soukromé vyučování dítěte povinného návštěvou veřejné školy národní s českým jazykem vyučovacím odpovídá na Moravě vzhledem k ustanovení § 20 odst. 2 zákona č. 4/1906 z. z. mor. jen tehdy zákonu, kryje-li se po stránce jazykové s jeho školou povinnou, t. j. veřejnou školou obecnou s českým jazykem vyučovacím.
(Nález z 18. listopadu 1937 č. 14080/37.)
Prejudikatura: Boh. A 5044/25.
Věc: Albert F. ve Slezské Ostravě proti rozh. min. škol. a nár. osvěty v Praze z 28. května 1934 o zjištění národnosti dítěte.
Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: Edeltrauda F., narozená 29. září 1922, nemanželská dcera Anděly F., navštěvovala až do konce škol. roku 1930/31 českou obecnou školu ve Lhotce. Po tomto školním roce byla vyučována soukromě, a to jazykem německým.
K žádosti místní škol. rady ve Lhotce, aby jmenovaná byla vyreklamována pro českou školu ve Lhotce, rozhodla zem. škol. rada v Brně výměrem z 20. září 1933 v tom smyslu, že Edeltrauda F. je národnosti české a že česká škola je pro ni školou povinnou ve smylu zákona č. 4/1906 z. z. mor. Při tom poznamenala, že se při vyřízení zmíněné žádosti místní škol. rady ve Lhotce omezuje na rozhodnutí o národnosti jmenované žačky, jelikož tato nenavštěvuje veřejné školy, nýbrž jest i ve školním roce 1933/34 vyučována doma německy.
Nař. rozhodnutím potvrdilo žal. min. výměr 1. stolice z jeho důvodů, dodavši k vývodům rekursu, že rozhodnutí ve věci vydané (určení národnosti a české školy jako školy povinné pro shora jmenovanou žákyni) je předpokladem pro určení způsobu soukromého vyučování žákyně té a nelze proto shledati, že by rozhodnutí zem. škol. rady bylo v rozporu se zákonem, resp. dáno bylo jako formálně vadné.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí poručníkem nezl. Edeltraudy F. uvážil nss:
V prvé radě třeba se vypořádati s nejširší námitkou stížnosti, v níž se st-l obrací proti právnímu názoru v nař. rozhodnutí vyslovenému, že určení národnosti a české školy jako školy povinné pro Edeltraudu F. je předpokladem pro určení způsobu jejího soukromého vyučování a že proto zem. škol. rada právem o otázce její národnosti a povinné školy rozhodovala, i když jmenované dítě přestalo veřejnou školu navštěvovati, podrobivši se vyučování soukromému. Nesprávnost tohoto právního názoru dovozuje stížnost z ustanovení § 204 posl. odstavce řádu škol. a vyučovacího, podle něhož prý způsob domácího vyučování nepodléhá žádnému obmezení, tedy ani v příčině stanovení řeči vyučovací, a nelze proto na ně aplikovati ustanovení § 20 odst. 11. z. z. mor. č. 4/1906. V důsledku toho nebyl in concreto vůbec dán předpoklad pro výrok úřadu podle tohoto zákonného ustanovení. Názoru stížnosti nemohl nss přisvědčiti.
Dovolávajíc se posl. odst. § 204 řádu škol. a vyučovacího č. 159/ 1905 ř. z., přehlíží stížnost jeho souvislost s předposledním odstavcem tohoto paragrafu (srov. úvodní slůvko »jinak«), v němž se stanoví, že rodiče nebo jejich zástupci, kteří dávají své dítky školou povinné vyučovati doma, jsou zavázáni pečovati o to, aby se jim dostalo dostatečným způsobem alespoň vyučování předepsaného pro jejich povinnou školu (obecnou nebo měšťanskou). Není tedy způsob udílení domácího vyučování naprosto neomezený, jak zato má stížnost, nýbrž musí ve smyslu cit. odst. 2 § 204 řádu škol. a vyučovacího odpovídati při nejmenším vyučování předepsanému pro povinnou školu dětí soukromě vyučovaných. Zabývaje se výkladem posléz zmíněného ustanovení a jeho vztahem k § 20 odst. 11. z. z. mor. č. 4/1906, dospěl nss v nálezu Boh. A 5044/25 k právnímu názoru, — na němž trvá i v daném případě a v příčině jehož odůvodnění odkazuje podle § 30 odst. 3 jedn. řádu pro nss č. 191/1937 Sb. na důvody tohoto nálezu, — že soukromé vyučování dítěte školou povinného odpovídá na Moravě vzhledem k ustanovení § 20 odst. 2. zákona Perková zákonu jen tehdy, kryje-li se s vyučováním, předepsaným pro jeho školu povinnou V důvodech pak uvedeno výslovně, že bylo účelem zákona č. 4/1906 zabezpečiti dětem určité národnosti jich obecnoškolské vychování v duchu i jazyku jejich národnosti. Z toho plyne, že zásada vyslovená v § 20 odst. 2. posléze cit. zákona dopadá zásadně i na vyučování soukromé, čili že i soukromé vyučování dětí školou povinných musí se na Moravě díti v jazyku jejich národnosti. Ale pak žal. úřad právem vyslovil, že určení národnosti a české školy jako školy povinné pro Edeltraudu F. je předpokladem pro určení způsobu jejího soukromého vyučování, a právem o této otázce rozhodoval. ——