Č. 12774.
Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní. — Řízení před nss: 1. Výrok odvolací disciplinární komise zem. hlav. města Brna, kterým byla potvrzena suspense městského úředníka ze služby a snížení příjmů po dobu této suspense, je rozhodnutím podle § 2 zákona o ss. — 2. Proti úředníku zemského hlavního města Brna lze vysloviti suspensi i tehdy, je-li pro nemoc nepřítomen ve službě.
(Nález z 13. února 1937 č. 10193/37.)
Věc: Vilém Č. v Brně proti rozh. disciplinární odvolací komise zem. hlav. města Brna z 31. ledna 1934 (vrch. magistrátní komisař Josef Mičánek) o suspensi a snížení požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhodnutím starosty města Brna z 16. listopadu 1933 byl st-1, vrch. magistrátní rada, podle ustanovení § 60 disciplinárního řádu (usnesení městského zastupitelstva z 1. dubna 1927 č. 9055/26 pres.) prozatímně ze služby suspendován dnem 17. listopadu 1933.
Disciplinární senát č. 2 pro městské úředníky v Brně se usnesl v sedění dne 22. listopadu 1933 zavěsti proti st-li disciplinární řízení, potvrdil rozhodnutí starostovo) o suspensi st-lově a snížil podle § 61 disciplinárního řádu st-li jeho služební požitky na 2/3 po dobu suspense.
Proti tomuto usnesení podal st-l stížnost, kterou žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl, ježto ponecháním st-le ve službě by podle povahy služebního přečinu kladeného mu za vinu byla ohrožena vážnost úřadu a podstatné zájmy služby.
Nss musil se v prvé řadě vypořádati s námitkou odvodního spisu podaného žal. úřadem, v němž se dovozuje nepřípustnost stížnosti proto, že rozhodnutí odvolací disciplinární komise ve věci suspense a snížení požitků je jen pouhým prozatímním opatřením administrativním, které nepodléhá přezkoumání nss. Námitku tu neuznal nss důvodnou.
V daném případě jde o suspensi st-le podle §§ 59 a 60 disciplinárního řádu zem. hlav. města Brna (usnesení městského zastupitelstva z 1. dubna 1927 č. 9055/26 pres.). Podle § 63 bodu 2 tohoto disciplinárního řádu může rozhodnutí disciplinárního senátu o suspensi býti vzato v odpor stížností k disciplinární odvolací komisi do 15 dnů. Podle § 61 může býti úředník usnesením disciplinárního senátu po dobu suspense obmezen až na dvě třetiny svých platů. St-l byl také nejen suspendován ze služby, ale byly mu podle posléz uvedeného ustanovení i sníženy jeho služební požitky na dvě třetiny. Snížení to mohlo však býti vysloveno jen tehdy, byla-li uvalena na st-le suspense ze služby. Suspense je tudíž zákonným předpokladem pro snížení služebních požitků. Takové snížení služebních požitků není však pouhým procesním opatřením, nýbrž aktem, který se sám o sobě a přímo dotýká materiálních práv úředníka na výplatu jeho služebních požitků, a to tím spíše, že úředník ten podle § 64 disciplinárního řádu, byl-li odsouzen k disciplinárnímu trestu, a v případech tam blíže uvedených nemá na doplatek zadržených služebních požitků žádného nároku. Z úvah těchto plyne, že jak suspense st-lova ze služby tak i snížení jeho služebních příjmů po dobu suspense jsou akty způsobilými dotknouti se práv st-lových, a je tedy proti nař. rozhodnutí přípustná stížnost k nss. Bylo proto vejiti na jednotlivé její námitky. Stížnost se v prvé řadě svým obsahem obrací jednak proti výroku obecního starosty, jímž byla vyslovena suspense st-lova, jednak proti usnesení disciplinárního senátu, který rozhodnutí starostovo o suspensi potvrdil a vyslovil snížení požitků. V této části je však stížnost nepřípustná podle § 5 zákona o ss, ježto čelí proti opatřením, která podléhají dalšímu instančnímu přezkoumání, kdežto nss je povolán podrobiti své kognici jen rozhodnutí neb opatření vydaná v poslední přípustné stolici správní.
Ježto dále usnesením nss z 18. prosince 1934 č. 23914/34 bylo řízení, pokud bylo vyhověno st-lově žádosti z 30. července 1934 o doplacení zadržené jedné třetiny služebních požitků za dobu od 17. listopadu 1933 doi 14. prosince 1933, zastaveno, zůstala ve stížnosti jediná výtka, se kterou se nss mohl obírati, totiž výtka toho obsahu, že st-l v důsledku svého onemocnění, ketré bylo úředním lékařem zjištěno, byl ke službě nezpůsobilým a nemohl proto službu vykonávati, takže suspense jeho ze služby se příčí nejen ustanovením disciplinárního řádu, nýbrž i každému právnímu citu. Podle stížnosti nestanoví žádný předpis disciplinárního řádu, že by úředník, který z důvodu nemoci nebo dovolené službu nevykonává, mohl býti ze služby suspendován. S touto námitkou nezákonnosti spojuje stížnost i výtku vadnosti řízení, kterou spatřuje v tom, že st-l všechny tyto okolnosti uplatnil již v odvolání a žal. úřad zamítl odvolání jedině z důvodu, že ponechání st-le ve službě by ohrožovalo vážnost úřadu a podstatné zájmy služby. Tuto formální námitku neuznal nss důvodnou. Je sice pravda, že se žal. úřad s uvedenou výtkou odvolání výslovně nevypořádal, než tím, že odvolání st-lovo zamítl in toto, zamítl i tuto výtku odvolání, poněvadž okolnosti v ní uváděné považoval zřejmě za irelevantní. Tímto postupem nebyla st-li nijak ztížena jeho obrana před nss, neboř st-l správně postřehl názor žal. úřadu a formuluje také proti němu řádně provedenou námitku. Je tedy výtka vadnosti řízení bezdůvodnou. Leč ani ve věci nemohl nss stížnosti přisvědčiti. Podle § 59 cit. již disciplinárního řádu může disciplinární senát úředníka, proti němuž bylo zavedeno soudní trestní nebo disciplinární řízení, kdykoli zbaviti služby (suspendovati), je-li to přiměřené vzhledem k druhu nebo tíži služebního přečinu.
Podle § 60 také každé prozatímní suspendování úředníka, které nařídí starosta, má býti oznámeno disciplinárnímu senátu, jenž je povinen bez průtahu suspensi potvrditi nebo zrušiti. Podle § 62 končí suspense nejpozději pravoplatným skončením disciplinárního řízení. Pominou-li okolnosti, pro které byla suspense úředníkova nařízena, dříve, má disciplinární senát suspensi zrušiti. Je sice pravda, že úředník, proti němuž byla vyslovena suspense ze služby, zůstává po dobu této suspense v aktivní službě, jak vyslovil nss v nálezu Boh. A 9589/32, než suspense ze služby jest opatřením, podle něhož úředník proti své vůli nemůže službu vykonávati. Suspense ze služby může býti vyslovena s konečnou platností toliko příslušným disciplinárním senátem a dlužno ji proto přesně odlišovati od udělení dovolené, kterou dává služební úřad. Suspense ze služby je zvlášť kvalifikovaným správním opatřením, které právně brání úředníku vykonávati službu, kdežto poskytnuti dovolené z důvodu nemoci nebo nepřítomnost ve službě pro onemocnění jsou faktickým stavem, který eventuálně nemusí úředníku brániti, aby službu opět nastoupil a ji vykonával. Suspense má právě ten účel, aby zaměstnanec byl z výkonu služby odstraněn, kdežto u dovolené nebo v případě onemocnění je nevykonávání služby pouze nahodilým faktickým důsledkem toho, že zaměstnanci bylo povoleno své služební místo na čas opustiti nebo že onemocněl (srov.: Havelka »Suspense v právu státně zaměstnaneckém Sborník věd právních a státních, roč. 33.). Z předeslaných úvah plyne, že suspensi podle §§ 59 a 60 cit. disciplinárního řádu lze vysloviti i proti takovému úředníku zem. hlav. města Brna, který z důvodu nemoci je nepřítomen ve službě.