Č. 13084.
Policejní věci: Se zřetelem na ustanovení min. nař. z 23. srpna 1858 č. 129 ř. z. nemůže vykonávati soudnictví v trestních věcech policejních kancelářská síla pomocná.
(Nález z 27. listopadu 1937 č. 511/35-3.)
Věc: Anna Sch. ve St. Habendorfu proti rozh. zem. úřadu v Praze z 24. listopadu 1934 o policejním přestupku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: Nálezem policejního ředitelství v Liberci z 19. srpna 1933 byla st-lka uznána vinnou přestupkem čl. 3 odst. 2 zákona ze 14. července 1927 č. 125 Sb., jehož se dopustila tím, že 18. srpna 1933 rozhazovala v Liberci illegální komunistické letáky, a byla odsouzena podle čl. 3 odst. 1 cit. zákona ke 14dennímu vězení.
Nař. rozhodnutím byl tento trestní nález potvrzen.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutím rozhodl žal. zem. úřad o odvolání z trestního nálezu policejního ředitelství v Liberci z 19. srpna 1933. Rozhodoval tedy zem. úřad jako úřad odvolací a dopadá na tento jeho výrok ustanovení čl. 8 odst. 2 zákona ze 14. července 1927 č. 125 Sb., podle něhož z rozhodnutí zem. úřadu jako odvolacího další odvolání přípustno není. Pro správní řízení trestní provedené v první stolici okr. úřadem nebo státním úřadem policejním není stanovena žádná odchylka z cit. ustanovení zákona o organisaci politické správy a platí proto i pro toto řízení omezení instančního pořadu na dvě stolice, jak bylo již vysloveno na př. v nálezu Boh. A 11188/34, na jehož odůvodnění se podle § 30 odst. 3 jedn. řádu pro nss č. 191/1937 Sb. poukazuje. Pochybnosti, jež v tomto směru stížnost vznáší, jsou tedy neodůvodněné.
Nss, dospěv k závěru, že nař. rozhodnutím byla věc vyřízena v pořadu správních stolic s konečnou platností, musil se předem zabývati námitkou, ve které se vytýká jako vadnost řízení a nezákonnost, že řízení v první stolici bylo provedeno kancelářským pomocníkem policejního ředitelství v Liberci a nikoli policejním úředníkem právnickým. Žal. úřad, odpovídaje na obdobnou námitku vznesenou v odvolání z trestního nálezu 1. stolice, vyslovil v nař. rozhodnutí, že pomocné práce, t. j. protokolární výslech a vyhlášení nálezu provedl kancelářský pomocník JUC. B., avšak přezkoušení skutkové podstaty a vynesení trestního nálezu včetně stanovení výše trestu provedl vrchní policejní komisař V. Stížnost poukazuje naproti tomu na to, že v tomto případě byl trestní nález vyhlášen ústně jmenovaným kancelářským pomocníkem a že je proto nesprávné tvrzení žal. úřadu, že nález byl vynesen vrchním policejním komisařem V. Toto tvrzení je podle stížnosti v rozporu se zjištěním, že vyhlášení nálezu provedl kancelářský pomocník B., jak žal. úřad sám konstatuje v nař. rozhodnutí. Byl proto podle stížnosti nález vynesen osobou k tomu nepovolanou. Nss uznal stanovisko stížnosti správným.
Především sluší poukázati na to, že podle zprávy policejního ředitelství v Liberci z 5. září 1933 výslech obviněné a svědků provedl a nález trestní vyhlásil kancelářský pomocník JUC. Vojtěch B., výši trestu stanovil podle této zprávy vrchní policejní komisař V. Tento úředník — jak se uvádí ve zprávě jmenovaného policejního ředitelství ze 6. srpna 1934 — nebyl přítomen při výslechu odviněné a svědků, též vyhlášení nálezu se stalo v jeho nepřítomnosti, ale s návrhem na potrestání st-lky čtrnáctidenním vězením projevil souhlas, když mu před tím bylo »v úvahu přicházejícími orgány« referováno o věci a když povahu přestupku přesně seznal ze svědeckých výpovědí. Z těchto zpráv jde najevo, že kancelářský pomocník B. provedl nejen výslech obviněné a svědků, nýbrž že stanovil i trest a nález st-lce sám vyhlásil. Na věci nic nemůže změniti, že vrchní policejní komisař V. projevil souhlas s návrhem na potrestání st-lky 14denním vězením, kdyžtě sám provedenému řízení vůbec nebyl přítomen, sám o vině st-lky nerozhodoval, trestu sám nestanovil a trestního nálezu nevynesl. Je proto zjištění žal. úřadu, že nález vynesl vrchní policejní komisař V., v rozporu se spisy.
Nesprávný je názor žal. úřadu, že práce, jež provedl kancelářský pomocník B., mají povahu jen prací pomocných, neboť ani protokolární výslech st-lky jako obviněné z přestupku čl. 3 odst. 2 zákona č. 125/ 1927 Sb. a výslech svědků, ani ústní vyhlášení trestního nálezu za takové práce pokládati nelze. Výslech obviněného a svědků je podstatnou součástí trestního řízení, ve kterém má býti zjištěno, zda obviněný se dopustil přestupku kladeného mu za vinu, a má tedy čin spáchaný obviněným býti objasněn zjištěním skutečností, jež po právní stránce v konkrétním případě padají na váhu. Ústní vyhlášení nálezu jest úředním výrokem o vině a trestu, a může podle povahy věci býti provedeno jen osobou, jež — jsouc k tomu povolána — o vině a trestu skutečně rozhodla. Majíc obdobu v soudním rozsudku, nemůže býti vyhlášení nálezu pokládáno za práci pomocnou. Než, jak bylo již řečeno, v konkrétním případě stanovil i trest, rozhodl tedy o vině st-lky a o tom, jak má býti tato vina potrestána, úředník služby pomocné.
Nařízením min. vnitra a spravedlnosti a nejvyššího úřadu policejního z 23. srpna 1858 č. 129 ř. z. byly vydány na základě cís. rozhodnutí z 19. srpna 1858 předpisy o tom, kdo může vykonávati soudnictví ve příčně přestupků, jež přísluší vyšetřovali a trestati politickým a policejním úřadům. Ustanovení § 1 tohoto nař., podle něhož soudnictví ve příčině uvedených přestupků mohou vykonávati jen ti, kdo prokáží, že vykonali obecnou praktickou zkoušku ze správy politické (písm. c) nebo zkoušku ze soudnictví policejního a politického tímto nař. předepsanou (písm. f), dosud zrušeno nebylo. Nemůže tedy podle toho vykonávati soudnictví v trestních věcech policejních kancelářská síla pomocná. Důvodně proto se vytýká ve stížnosti, že v tomto případě bylo trestní řízení v první stolici provedeno a trestní nález vyhlášen orgánem k tomu podle zákona nepovolaným, a že žal. úřad, který takový »trestní nález« potvrdil, dopustil se nezákonitosti.