Č. 14036.

Stavební právo. — Správní řízení: * Výrok stavebního úřadu, jímž byla podle § 19 odst. 7 praž. stav. řádu stavebníku uložena náhrada nákladů za vykoupený pozemek pro ulici, má povahu úředního rozhodnutí. K vydání tohoto výroku je příslušný magistrát.
(Nález z 23. prosince 1937 č. 3417/35-5.)
Věc: Rudolf V. S. v Praze proti rozh. zem. úřadu v Praze z 19. března 1935 o stavební záležitosti.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: St-li bylo přípisem z 9. května 1933 oznámeno, že rada hlav. města Prahy se 7. dubna 1933 usnesla podle § 19 praž. stav. řádu požadovati náhradu poměrné části trhové ceny za dílec parcely č. kat. 388/1928 na Žižkově, vykoupený svého času ke zřízení ulice, a st-l byl požádán, aby částku připadající na dům čp. 698 na Žižkově ve výši 450 Kč 40 h zaslal městské hlavní pokladně. Tento přípis st-l vrátil s podotčením, že dům čp. 698 je v rukou jiného majitele a že obec vůbec nemá právo požadovati náhradu od vlastníka domu za zřízení ulice, která byla zřízena ještě před stavbou domu.
Přípisem z 20. ledna 1934 bylo st-li sděleno toto: »Trhovou smlouvou ze dne... koupila obec pražská pozemkovou parcelu... ke zřízení ulice za cenu... Podle ustanovení § 19 posl. odst. praž. stav. řádu má obec právo požadovati náhradu zakoupením vzešlých výloh od těch, kdo při ulici stavěli, a to v poměru k zastavěné délce ulice. Podle tohoto ustanovení jste povinen nahraditi obci částku 1934 Kč 75 h, poněvadž při zmíněné ulici jste postavil dům čp. 698 na Žižkově o délce fronty 12 m. Vybízím Vás na základě usnesení rady hlav. města Prahy ze 7. dubna 1933, abyste tuto částku připojenou složenkou zaslal hlavní městské pokladně nejdéle do 14 dnů. Podotýkám, že nynější vlastník zmíněného domu, vzájemně dobročinný spolek »Svépomoc« při obchodním gremiu v Karlíně, odmítl zaplatiti tuto náhradu, poněvadž při koupi domu tento závazek nepřevzal.«
Konečně přípisem z 2. května 1934 bylo st-li oznámeno toto: »Pravoplatným rozhodnutím z 20. ledna 1934 byla Vám podle § 19 posl. odst. praž. stav. řádu předepsána náhrada za část pozemkové parcely.., získanou pro zřízení ulice, v částce 1943,75 Kč, poněvadž při zmíněné ulici jste postavil dům čp. 698... o délce fronty 12 m. Ústřední účtárna oznámila..., že jste dosud tuto náhradu nezaplatil. Vybízím Vás, abyste tuto částku nejdéle do 14 dnů zaplatil.«
St-l podal proti přípisu z 2. května 1934 odvolání ke stavebnímu sboru hlav. města Prahy.
Toto odvolání bylo stavebním sborem zamítnuto s odůvodněním, že výměr z 20. ledna 1934 byl st-li doručen 21. ledna 1934 a nabyl právní moci. Výměr z 2. května 1934 obsahuje pouze vyzvání a odvolání směřuje tudíž proti výměru z 20. ledna 1934, avšak je podáno opožděně. I proti tomuto rozhodnutí podal st-l odvolání, o němž rozhodl zem. úřad výměrem z 19. března 1935, a to tak, že v podstatě potvrdil rozhodnutí stavebního sboru z jeho důvodů.
Jednaje o stížnosti podané na toto rozhodnutí přihlédl soud především k námitce, že žal. úřad neprávem se domnívá, že přípis z 20. ledna 1934 nabyl vůči st-li právní moci, ježto přípis ten není vůbec úředním rozhodnutím ve smyslu stav. řádu, nýbrž pouhým projevem strany. Má-li při této námitce st-l zato, že projev orgánu obecního ve smyslu § 19 posl. odst. praž. stav. řádu je za všech okolností pouhým projevem obce jako strany, nemůže soud se st-lem souhlasiti.
Podle § 19 odst. 7 praž. stav. řádu (zákon č. 40/1886 z. z. čes.) má obec právo pohledávati náhradu útrat vzešlých jí z toho, že vykoupila pozemky pro účely zřízení ulice v nezastavěném území, od těch, kdo mají staveniště při této ulici, až by je chtěli zastavěti, a to v poměru k zastavěné délce ulice... Ustanovení toto, jež upravuje vzájemná práva a povinnosti obce, která je povinna odevzdati potřebné ulice a silnice veřejné dopravě, a stavebníků, kteří mají z těchto veřejných zařízení výhodu, je povahy veřejnoprávní, pročež také povinnost toho, kdo staví v takové ulici, převzíti část nákladů spojených s otevřením nové komunikace, je povinnost veřejnoprávní. Pak ovšem také důsledně projev příslušného obecního orgánu, jímž se požaduje pro obec část náhrady nákladů za vykoupení pozemků pro otevření ulice, má povahu správního aktu, který je způsobilý nabýti právní moci a není pouhým projevem strany (srovnej Budw. A 6139/1908 a 7562/1910). Dovolává-li se stížnost pro své stanovisko, že jde tu na straně obce o soukromoprávní projev vůle, nálezu tohoto soudu Boh. A 576/20, činí tak neprávem, ježto ve zmíněném nálezu byl na sporu postup pozemků pro veřejnou cestu podle českého stav. řádu (zákon č. 5/1889 z. z. čes.), který rozhodování o sporech takových přikazuje ve svém § 25 zem. úřadu politickému. Pro pohledávání náhrady nákladů se strany obce za vykoupené pozemky však praž. stav. řád podobného ustanovení o kompetenci zem. politického úřadu neobsahuje.
Stížnost však nepřestává na této námitce, nýbrž vytýká též, že přípis z 20. ledna 1934, o němž žal. úřad prohlásil, potvrdiv rozhodnutí stavebního sboru, že nabyl právní moci, byl vydán hospodářským referátem, jenž řídí hospodářské záležitosti obce a je správcem obecního jmění, nikoli však stavebním úřadem, který jediné by byl oprávněn vydávati rozhodnutí podle § 19 odst. 7 stav. řádu. K této námitce sluší uvésti toto:
Má-li míti projev obce ve smyslu § 19 posl. odst. stav. řádu, řízený na majitele pozemku, charakter správního aktu, musí ovšem pocházeti od onoho orgánu obce, kterému je právním předpisem svěřeno vyřízení konkrétní záležitosti, jež spadá do kompetence obce jako stavební vrchnosti. Namítá-li tedy stížnost, že přípis z 20. ledna 1934 nevyšel od orgánu obce, který representuje obec hlav. města Prahy jakožto úřad stavební, je třeba zkoumati, zda in concreto byl obecní orgán, který vydal akt obce jakožto stavební úřad, podle právního předpisu také povolán tento akt vydati.
Podle § 124 praž. stav. řádu vykonává předpisy tohoto stav. řádu, pokud stav. řád sám neobsahuje jiná ustanovení, jako stavební úřad prvé instance magistrát, a to vzhledem k § 2 zákona č. 114/1920 Sb. na celém území hlav. města Prahy, utvořeném ve smyslu § 1 právě cit. zákona. V § 125 stav. řádu jsou obsaženy ze všeobecné kompetence magistrátu výhrady ve prospěch městské rady, avšak mezi těmito výhradami nejsou uvedeny akty podle § 19 stav. řádu. Platí proto pro akty podle tohoto paragrafu všeobecná směrnice o kompetenci magistrátu.
V daném případě je z konceptu přípisu z 20. ledna 1934 patrné, že přípis byl vydán podle usnesení městské rady, aniž se činí jakýkoli náznak, že by přípis ten pocházel od magistrátu. Rovněž z vyhotovení tohoto přípisu doručeného st-li jak bylo v opise ke stížnosti připojeno, není nijak viděti, že by přípis byl vydán magistrátem. Naopak nese toto vyhotovení záhlaví: »Hospodářský referát 1. A rady hlav. města Prahy.« Vzhledem k tomu, že jeden opis tohoto vyhotovení byl žal. úřadu zaslán jako příloha stížnosti a že žal. úřad správnost tohoto opisu nevzal nijak v odpor, musí soud vycházeti z toho, že vyhotovení, jak bylo ke stížnosti připojeno, je shodné s originálem přípisu straně doručeným. Ale pak sluší míti zato, že přípis z 20. ledna 1934 nepochází od magistrátu, jakožto orgánu obce pro vydání tohoto aktu příslušného, z čehož arci plyne důsledek, že cit. přípis nemohl vůči st-li nabýti právní moci, kdyžtě právě nebyl vydán příslušným orgánem obce. Zmíněný přípis, vydaný městskou radou, která nebyla v této věci oprávněna vydati jako stavební úřad správní akt schopný právní moci, může tedy míti jediné povahu prohlášení obce jako strany. O odvolání proti takovému prohlášení podaném nebyl však stavební sbor hlav. města Prahy vůbec příslušný rozhodovati, ježto ve smyslu § 5 zákona č. 116/1920 Sb. je stavební sbor příslušný k rozhodování jen o stížnostech podaných na základě stav. řádu, tedy o stížnostech do takových aktů obecních orgánů, které jsou vydány v jejich funkci stavebních úřadů. Měl tedy stavební sbor odvolání u něho podané odmítnouti pro svou nepříslušnost. Neučinil-li tak, bylo povinností žal. úřadu, aby rozhodnutí stavebního sboru, vzaté v odpor st-lem dalším opravným prostředkem, zrušil pro nepříslušnost stavebního sboru. Ježto však zem. úřad takto nepostupoval, nýbrž vešel na vývody odvolání a o nich rozhodl, k čemuž nebyl oprávněn, dopustil se podstatné vady řízení, pročež musilo býti jeho rozhodnutí zrušeno podle § 6 zákona o nss č. 164/1937 Sb., aniž měl soud za této procesní situace možnost vejíti na zkoumání ostatního obsahu stížnosti.
—

Citace:

Č. 14036.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 1189-1192.